Co se ve vašem životě změnilo, když vyšlo album Best of Blur s vaší obálkou? Stal jste se konečně celebritou?

Ano, díky tomu jsem prorazil a lidémězačali vnímat. Víte, ještě před několika lety byl svět výtvarného umění hodně malý a těsný a na většinu lidí neměl skoro žádný vliv. Oproti tomu vliv hudby byl nesmírný. To jsem si ověřil právě tím obalem. Ale už se to mění. Dnes jemnohemsnazší vejít ve známost, protože jsme obklopeni novými médii. Dokonce i na výstavy do galerií přicházejí lidé, kteří si celou expozici fotí nebo natáčejí na digitální fotoaparáty a tyto obrazy okamžitě vyrážejí do světa po internetu.Webnesmírně rozšířil dosah moderního umění. Už bylo načase. Ukázalo se, že 98 procent návštěvníků galerií pochází ze vzdělané bílé střední vrstvy.Ato je hodně úzký výsek společnosti.

Teoretik komiksu Scott McCloud napsal, že zjednodušenou kresbu obličejů mají čtenáři rádi, protože do obličeje bez detailů si mohou lépe promítnout sami sebe. Myslíte si totéž?

Když jsem se včera večer díval na své postavy kráčející po řece, měl jsem zvláštní pocit, že se dívámsám na sebe. To se mi stává u mýchděl často. Možná je to tím, že jsou dělána mouvlastní rukou. Stejně jako písmo odráží pisatele. Já jsem si navíc uvědomil, žemépísmo se podobá písmuméhootce, což je logické, protože jsem po němmusel podědit spoustu vlastností. Nejsem si jist, jestli bych pro své portréty použil slovo „zjednodušení“.Najednu stranu jsou jednoduché, ale jsou zároveň dost komplikované, se spoustou vrstev. Spíš jim jen na první pohled scházejí detaily. Někdy je obtížné detaily vidět hned, jako když se díváte na někoho, kdo je daleko. Také nevidíte detaily.

Jsou vaše postavy kráčející po vodě odkazem na křesťanskou symboliku?

Vždyť po vodě chodil už Ježíš Kristus. Spíše je to odkaz na kulturu a historii místa, například na sochy na Karlově mostě. Samozřejmě to obsahuje i odkazy k náboženství, ale k náboženství obecně. Kultura minulosti byla velmi často kulturou vyrůstající z náboženství. Já ale nejsem věřící, takže se spíše odkazuji k historii umění, k historii zobrazení než k historii náboženství jako takového.

Přitahovala mě představa, že ty postavy tam budou kráčet proti proudu řeky jako nějaká stará božstva, která vstoupila na letišti na pohyblivý chodník jedoucí v protisměru.