Kostel Matky Boží před Týnem se zaplnil už před začátkem téměř dvouhodinového obřadu, lidé stáli frontu až ven. Kdo se dovnitř nedostal, mohl věnovat tichou vzpomínku scénáristovi, překladateli a bývalému politickému vězni při průvodu Staroměstským náměstím, kudy rakev se Stránského ostatky putovala kočárem z koňmi na náměstí Franze Kafky, kde byl „Jíra“, jak zněla jeho skautská přezdívka, naložen do pohřebního vozu.

V průvodu kromě rodiny doprovázeli Stránského, který se nejvíc proslavil knihou Zdivočelá země, podle níž vznikl stejnojmenný seriál s Martinem Dejdarem v hlavní roli, také bývalý kolegové a následovníci z české skautské organizace Junák, sokolové i řádové sestry.

Doktor vězeňských věd

Duka při mši zmínil, že Stránského život nebyl procházkou, ale úporným hájením pozic, které nemůže opustit ten, kdo chce být čestným a charakterním člověkem. „Děkujeme, že obohatil naše celé společenství, že obohatil naši kulturu, že obohatil život v této zemi opravdovým statečným životem,“ řekl kardinál.

Stránský se sám v žertu považoval za doktora vězeňských věd. Narážel na fakt, že poté, co se jako student gymnázia zapojil do květného povstání proti nacistickému Německu v roce 1945, po nástupu diktatury KSČ byli zatčeni Stránského otec Karel i bratr Jan a nakonec i Jiří Stránský sám. Zesnulý publicista byl v roce 1953 za velezradu, na svobodu se dostal o sedm let později díky amenstii. Avšak v první polovině sedmdesátých let během normalizace společnosti po srpnu 1968 jej komunisté poslali za mříže znovu.

„Vzdělání může člověk nabýt i za mřížemi, to je paradox doby, kterou jsme prožívali, a nedej bůh, abychom si ji museli zopakovat,“ varoval Duka. Osobní vzpomínku připojil i poslanec Karel Schwarzenberg, herec Jan Potměšil nebo novinář Karel Hvížďala.

„Stránský byl pořád vězněn v kobkách pro neposlušné. A (spoluvězeň generál Tomáš) Sedláček mu vymyslel krásný trik. Poradil mu: ‚Nejlepší bude, když náčelníkovi vězení řekneš, že se na to těšíš, že si tam aspoň odpočineš od práce.‘ A když to udělal, už se do korekce nikdy nedostal, protože mu do spisu napsali, že si to užívá,“ uvedl ke Stránského věznění Hvížďala.

Stříbrný vlk

Stránského dcera Klára Formanová svému otci poděkovala za dary, které jí do života dal. Mezi nimi zmínila uvědomění si hodnoty svobody a pravdy, ale třeba i umění neohnout hřbet, ctít jinakost, pomáhat druhým, nebýt lhostejný k dění kolem, nelitovat se a rozeznávat bezpráví. „Zdá se, že tvoje alergie na komunisty je dědičná,“ zmínila stejně jako později i její bratr Martin Stránský. Poslední slova přednesla Stránského vnučka Antonie Formanová, četla báseň Píseň o tvé ruce, kterou Stránský napsal z vězení své ženě Jitce.

Kromě Zdivočelé země byl Stránský autorem scénářů k seriálům a filmům jako třeba Tábor Černého delfína, Bumerang či Kousek nebe. Napsal také řadu próz, letos vydal knihu Štěstí napodruhé, která navázala na soubor povídek Štěstí z roku 1969. Vytvořil rovněž rozhlasové hry, fejetony a zabýval se i překlady z angličtiny.

Stránský v roce 2001 dostal od prezidenta medaili Za zásluhy a za dlouholetou práci pro skautské hnutí obdržel o deset let později nejvyšší skautské ocenění – Řád Stříbrného vlka. Na doporučení literáta Jana Zahradníčka, s nímž také seděl v komunistických lágrech, svou nenávist vůči režimu přetavil v uměleckou tvorbu. Podle pamětníků Stránský i přes veškerá utrpení zůstával celý život rovný, neohnul hřbet, aby udělal trýznitelům ze Státní bezpečnosti radost.