„Tanec je mnohem zajímavější, než si většina lidí myslí. Je to nejstarší umělecký výraz lidstva. Starší než hudba, zpěv, sochy či malba," řekl jednou Kylián. Sám tančí od devíti let. Rodák z Prahy je řazen mezi desítku nejvýznamnějších žijících choreografů vůbec. Z Československa odešel do Londýna v roce 1967, odtud do Stuttgartu, a pak do Nizozemska.

Čtěte také: Divadlo v Dlouhé uvede nové nastudování Jiráskovy Lucerny

Sinfonietta znamenala průlom

Soubor, který tam přebral, nebyl v nejlepším stavu. Dnes patří Nizozemské taneční divadlo (NDT) ke světové špičce. Mezinárodně jej proslavila Janáčkova Sinfonietta v roce 1978.

Na jejím roztančení Kylián tvrdě pracoval a výsledek byl strhující. Když se při premiéře v závěrečné části rozezněly skupiny žesťů a jeviště zalily proudy nekončících vzdušných skoků, obecenstvo šílelo.

Lidé si stoupali, nadšením vyhazovali programové brožury do vzduchu a Kyliána zavalili mnohaminutovým bouřlivým potleskem. V té chvíli se definitivně prosadil mezi choreografickou elitu.

Dostal pozvání na Pražské jaro

Rok po famózním úspěchu Sinfonietty zavítal soubor NDT na dva týdny do New Yorku. A tamní recenze jej zařadily po bok nejslavnějších jmen taneční historie 20. století.

Věhlas Kyliána dolehl i do tehdejšího Československa: dostal pozvání na Pražské jaro 1982. Přijetí ve Smetanově divadle bylo fantastické a choreograf na ně vzpomíná jako na jeden z nejpohnutějších momentů ve svém životě.

V osmdesátých letech se poetika jeho děl začala proměňovat. V choreografii Stamping Ground se nechal inspirovat taneční technikou australských Aboriginů. A devadesátá léta přinesla jeho tvorbě zase nový, mnohem současnější taneční výraz.

Odmítl nabídky světových scén

Po změně režimu se nejdřív nadšeně přijel podívat do vlasti, později si ale uvědomil, že jeho domovem je NDT. A odmítl nabídku na vedení baletu pražského Národního divadla, stejně jako předtím svody proslulejších scén, například vídeňské, nebo dokonce pařížské Opery.

V pražském Divadelním ústavu založil pobočku své nadace, která dnes mimo jiné spravuje unikátní fond videonahrávek. Kyliánovy práce se začaly dostávat častěji na česká jeviště.

Pokládá se za světoobčana

Sám sebe Kylián pokládá za světoobčana: „Část mých předků je německého původu a pochází ze Slezska, také mám trochu maďarské krve." Narodil se 21. března 1947 v Praze. Jeho matka Markéta byla taneční hvězdou.

Pražskou konzervatoř absolvoval u tanečnice Zory Šemberové. V 70. letech získal stipendium na Královské baletní škole v Londýně. Objevil se ve velkých sólových rolích ve stuttgartském baletu a první choreografii vytvořil pro tento soubor.

Zbrousil i do světa filmu

Z osmi desítek jeho choreografií jsou nejznámější Listy důvěrné, Glagolská mše a Po zarostlém chodníčku Leoše Janáčka, Polní mše Bohuslava Martinů, Žalmová symfonie či Historie vojáka Igora Stravinského nebo Potopená katedrála Clauda Debussyho. V Praze je po něm také pojmenovaný Baletní sál Jiřího Kyliána.

Přečtěte si: Bez Nikyho už není tak veselo

Ke svým choreografiím používá tvorbu současných skladatelů i počítačově komponovanou hudbu. Do světa filmu se vydal tanečním snímkem Car Men, což je neobvyklé spojení tance, klasické hudby, starých aut a černobílých grotesek. Vznikl na motivy Bizetovy opery Carmen, její hrdiny však představuje jako pošetilé automobilové nadšence v kulisách severočeských uhelných dolů.

Kylián, držitel četných ocenění, mimo jiné Benátského Zlatého lva za celoživotní dílo, a také pražské Thálie za celoživotní dílo, dostal k nadcházejícímu jubileu v Janáčkově divadle v Brně, které aktuálně uvádí jeho choreografii Petit Mort, dárek v podobě přidaného představení právě na jeho narozeniny.