Festival Jeden svět, který ode dneška do 15. března vstoupí do pražských sálů a kin, uvede celkem 106 filmů. Nečiníme si ambice říkat, které jsou lepší a které horší. Redaktor Deníku Ondřej Leinert pouze vybírá a zdůvodňuje, kterých šest filmů si rozhodně nenechá utéct.

Šest ze 106 je pochopitelně málo. Jeden svět vedle „evropských“ témat, které jsme zohlednili při sestavování našeho minivýběru zavede tradičně i na další kontinenty.

Například hned v zahajovacím snímku celého festivalu nazvaném Zpět na Tahrír, který se formou dokumentární eseje vrací do Egypta v (po)revolučních dnech. Snímek tematicky zapadá do letošního ročníku festivalu, jehož dramaturgickou linii označují slova „Protesty, nepokoje, revolta“. Do té spadá i další pozoruhodný a nanejvýš aktuální snímek: Prizmatem řecké krize.

V hlavní soutěži pak upozorňujeme mimo jiné na britský film Vzdám to až zítra, o tom, zda je možné, aby byl někdo odsouzen k trestu smrti za zločin, který zřejmě nespáchal.

Nový svět

V estonském Tallinnu mají podobný problém jako v Praze: příliš mnoho aut. A podobně jako v Praze před časem dokumentarista Martin Mareček (o víkendu oceněný Českým lvem za dokument Pod sluncem tma) natočil o boji s bující automobilovou dopravou snímek Auto*Mat, natočil Jan Tootsen podobně zábavný a partyzánský film.

Kdy a kde?

8.3. 16.00 Světozor, malý sál

11.3. 17.00 Lucerna

15.3. 18:00 Městská knihovna

Trafačka Chrám svobody

Dokument Saši Dlouhého a Romana Vávry inspirativně ukazuje pět let práce party mladých umělců, kteří se rozhodli proměnit chátrající trafostanici ve Vysočanech v jedno z kulturních center Prahy. Film byl letos nominován na České lvy a objevuje se v něm také Roman Týc (ten, co vyměnil panáčky na semaforech). Důvodů vidět ho je ale mnohem víc.

Kdy a kde? 9.3. 20.00 Atlas, malý sál, 10.3. 22.00 Světozor, malý sál, 13.3. 19.30 Atlas, velký sál

Lid vs. Donald Trump

Nadšené ohlasy provázejí tento britský film (hodnocení 8.8/10 na serveru imdb.com), ve kterém se obyvatelé skotského Aberdeenu postavili proti miliardáři, jenž s posvěcení vlády proměňuje zbylý kus přírody v luxusní golfový areál.

Kdy a kde? 9.3. 21.45 Světozor, velký sál, 14.3. 20.00 Světozor, malý sál

Závod ke dnu

Co mají společného zaměstnanci OP Prostějov, moravských skláren, programátoři, sociolog Jan Keller či ekonomka Ilona Švihlíková. Ti všichni i další se v dokumentu Víta Janečka zamýšlejí nad tím, proč a zda skutečně práce je smyslem moderní doby. Dokument už prošel několika kiny a ve zkrácené verzi nazvané Robota ho vysílala ČT, ale aktuální je samozřejmě stále.

9.3. 19.30 Atlas, velký sál

10.3. 16.00 Světozor, malý sál

11.3. 20.00 Atlas, malý sál

Z popelnice do lednice

Nekvalitní zboží s přelepenými data spotřeby. Poslední dobou je kolem něho zase živo. Německý dokument Valentina Thurna jde však dál a přináší pořádně zneklidňující zjištění: Každé druhé rajče či hlávkový salát předtím, než se dostanou na náš jídelní stůl, prý prošlo skládkou.

Kdy a kde? 8.3. 19.30 Francouzský institut (po projekci následuje panelová diskuse), 11.3. 18.00 Městská knihovna, 13.3. 21.45 Světozor, velký sál

Být ženou

Narazit v médiích na příběh člověka, který v poslední době podstoupil operaci kvůli změně pohlaví, není až takový kumšt. Nizozemský režisér Michiel van Erp si proto dal větší práci: důkladně zkoumá životy pětice transsexuálů v pokročilém věku, kteří operaci podstoupili v dřevních dobách, v 60. a 70. letech minulého století.

Kdy a kde? 12.3. 19.15 Lucerna, 14.3. 22.00 Světozor, malý sál

Režisér Petr Lom, jehož snímek zahájí letošní Jeden svět, v exkluzivním rozhovoru pro Deník říká: Nejhorší zážitek byl, když mě během natáčení ve vesnici zatkli

Letošní ročník festivalu Jeden svět zahájí 6. března projekce dokumentu Zpět na Tahrír od česko-kanadského režiséra Petra Loma. Snímek mapuje dění v porevolučním Egyptě a nastiňuje, že ani po svržení režimu není země klidná a bez komplikací. Deníku poskytl Petr Lom exkluzivní rozhovor ještě před zahájením festivalu.

Co vás přimělo k tomu, abyste se vydal do Egypta a natočil o tamní situaci dokument?

Znal jsem bývalého ředitele mezinárodní atomové energetické agentury a držitele Nobelové ceny Mohameda ElBaradeie, který volal po změně režimu v Egyptě už v roce 2010. Když revoluce začala a ElBaradei vzápětí odjel do Egypta, rozhodl jsem se jít tam také. Ale jednoho dne v Egyptě jsem si uvědomil, že bych raději natáčel film o něčem obyčejnějším, běžnějším.

Je nebezpečné natáčet v Egyptě filmový dokument?

Může to být nebezpečné, nicméně samotní Egypťané jsou v mnohem větším nebezpečí a strachu. Více než 1000 lidí tam zemřelo dříve, než vůbec revoluce začala. Jako cizinec jsem měl v Egyptě jistou ochranu. Nanejvýš mě mohli ze země vyhostit. Natáčení filmu zde vyžaduje hodně trpělivosti, obzvláště v Káhiře, kterou neustále sužují dopravní zácpy, silné znečištění atd.

V jaké situaci jste měl největší strach?

Velké obavy jsem měl hned po příletu do Egypta loni 2. února. Zahraniční novináři byli terčem útoků, mnoho jich tehdy bylo zatčeno a vyhnáno. Pro každého nově příchozího byl Egypt děsivý. Nicméně obtíže a problémy trvaly celou dobu mého pobytu.

Vláda považovala západní novináře za špiony, říkala, že zahraniční síly revoluci podněcují. No a mně konkrétně se nejhorší zážitek přihodil, když jsem byl během natáčení ve vesnici zatčen. Právě tímto okamžikem začíná dokument Zpět na Tahrír.

Jak dlouhou dobu jste v Egyptě strávil?

Dohromady deset měsíců.

Bylo něco, co vás zde překvapilo, zaskočilo?

Spousta věcí, ale nejvíce asi odvaha a kuráž většiny mladých Egypťanů.

Máte zkušenosti s natáčením dokumentů i z jiných zemí?

V minulosti jsem natáčel v Kyrgyzstánu, západní Číně a Íránu.

Jak se od předchozích zemí práce v Egyptě lišila?

Každý film je jiný a samozřejmě se liší také práce na jednotlivých projektech. V Egyptě bylo na práci složité to, že jsem zaznamenával plynulý průběh, a nevěděl jsem přesně, na co se mám konkrétně zaměřit.

Chystáte se i nadále mapovat situaci v Egyptě?

Ovšem, že ano. K Egyptu jsem se upnul, mám tam několik kamarádů. Každý den čtu dva egyptské deníky, abych měl přehled o všech novinkách. Stále podporuji mladé revolucionáře a věřím, že se jejich sny stanou skutečností.

Co říkáte na to, že si dokument Zpět na Tahrír vybrali pořadatelé pro zahájení letošního ročníku festivalu Jeden svět?

Jsem tím velmi poctěn a polichocen. Mám radost, že festival upozorní diváky na porušování lidských práv v Egyptě. Věřím, že se nad filmem zamyslí a snad i pocítí hněv či rozhořčení.

Jak dlouho s festivalem spolupracujete?

Od začátku své kariéry. Všechny čtyři mé filmy byly na festivalu promítané. Velice rád se také každoročně díky festivalu do Prahy vracím.

MICHAELA ROZŠAFNÁ