Všechny role v inscenaci, která je jevištní adaptací stejnojmenné knihy Jaromíra Rašína (synovec prvního československého ministra financí Aloise Rašína), ztvárňuje herec Jaroslav Dušek.

„Dílo souvisí s přírodou, zvířátky a zejména s hmyzem, s včelami. Jaromír Rašín, který jinak vedl druhý největší pojišťovací ústav v zemi a jako kulturní nadšenec podporoval a financoval aktivity v oblasti umění, k nim utíkal hned poté, co ve 14 hodin skončil v práci. Na svém statku v Polabí nacházel oddech a tříbil myšlenky. Právě tato harmonie ho inspirovala k napsání knihy,“ říká Dušek.

Široké veřejnosti asi není známá. Kde jste ji objevil?
Jednou po představení za mnou přišel divák už si nepamatuju, zda to byla žena, či muž, což mě trošku mrzí. Bylo to zhruba před sedmi lety. A jestli si nechci knížku přečíst, že by se mi mohla líbit. Stalo se, jak divák předvídal, ohromně se mi líbila. Občas jsem z ní někde po večerech předčítal, mezitím jsem si i pořídil včely, protože mě díky té knize začaly víc a víc zajímat.

Po nějakém čase se mě principál Divadla Na Jezerce Honza Hrušínský ptal, jestli už nenastal čas pro něco nového hru Manželské vraždění tam totiž s Natašou Burger hrajeme už třináct let. V tu chvíli mi blesklo hlavou udělat právě tohle. Honzovi jsem část ze Slávy strojů a měst přečetl a okamžitě jí byl nadšený. Takže bylo rozhodnuto.

Hra je zaplněna různorodými figurami. Dozvědí se tedy dva Američané a jeden Němec od českého včelaře, co potřebují? A k čemu vlastně?
Organizace práce u včel jim má dát návod na to, jak zvýšit produktivitu práce. Američané neustále sní o budoucnosti dokonalých dělníků, kteří se nebudou zdržovat jídlem a spánkem, energii budou přijímat ze vzduchu a pracovat aspoň šestnáct hodin denně, aby to mělo nějaký smysl. Opěvují vyspělou civilizaci, ale zároveň se odvolávají na inspiraci z Ruska, odkud přicházejí myšlenky, které volají po umělém oplodňování lidí.

Američané taky třeba českému včelaři říkají: „Vy si tady žijete jako v poustevně, Pán Bůh vás navštěvuje, to je hezká idyla, ale život je úplně jinde. My jezdíme po dálnici, uháníme stokilometrovou rychlostí, radujeme se z auta, benzínu, sportovních zpráv…“

Mezi zástupci dvou odlišných přístupů k životu a tvořivosti tak vznikají bizarní rozhovory, každý si vede svou. Nejúžasnější na tom je, že Rašín ve své knize s téměř stoletým předstihem předvídá dnešní dobu. Už tehdy považoval města a civilizaci za něco, co příroda nečekala.

Máme se od včel pořád co učit?
Určitě. Včela se líhne jednadvacet dní, žije třeba jen měsíc a půl, za tu dobu nasbírá asi 9 gramů medu, a přesto tvoří velké dílo. To je něco, co by nás mohlo inspirovat k tomu, abychom polevili v honbě za rychlým ziskem a osobním prospěchem. A více investovali do něčeho, co tu zanecháme pro děti, vnuky, pravnuky.

Na vzniku představení se s vámi podílejí výtvarník Petr Nikl a performer Ondřej Smeykal, kteří na jevišti dotvářejí jakýsi snový vizuální a hudební svět. Vy sám z knihy předčítáte. Dá se říct, že si spolu hrajete.
Ano, začali jsme krácením textu, což se ukázalo jako správné řešení bál jsem se, aby hra nebyla příliš dlouhá. A pak jsme začali jednotlivé sekvence oblékat do světel, z nichž si bereme inspiraci pro jevištní akci, a výstupů, do kterých se přidávají tu Petr, jindy Ondřej, chvílemi čtu na jevišti do absolutního ticha. Vše vždy koresponduje s textem. Netlačíme na jednu složku. Vytváříme prostor, kde si divák může přečíst, co chce.

Sláva strojů a městKde: Divadlo Na Jezerce, Praha
Kdy: premiéra je 24. ledna