Málokterého zpěváka mám s Vánocemi spojeného tolik, jako jste vy. Když vás vidím, automaticky mi naskočí slova Sliby se maj plnit aspoň o Vánocích. Protože jsem vás znal jako zpěváka poprockových věcí, byla pro mě tahle písnička ve svojí době docela velké překvapení. Jak k ní vůbec došlo?

Nebylo to z mojí hlavy. Přišli za mnou z vydavatelství a chtěli vánoční písničku na vánoční album, kde bude spousta zpěváků a zpěvaček. Říkal jsem, že můžu něco zkusit, ale potřebuji na to tu pravou vánoční atmosféru. Takže mi dali ještě rok oraz, a pak s očekáváním přišli. Já se na to samozřejmě vykašlal. Došlo to tak daleko, že v létě, když bylo 35 stupňů ve stínu, za mnou přijeli chlapi z B&M Music a nosili mi vinný střiky pod slunečník tak dlouho, dokud jsem ty sliby nenapsal. Podobnou situaci jsem do té doby asi nezažil. Cítil jsem takový tlak, že za dvě hodiny jsem měl napsanou hudbu i text.

Tak jste si řekl, když už tak už, a nahrál rovnou celé vánoční album?

Když se tahle písnička chytla, přišli s tím, že bychom mohli udělat celou desku. Nejdřív jsem říkal, že to nepůjde, více než jednu dvě věci nesložím. Ale pak jsem začal a zjistil jsem, že těch emocí mám s tímto obdobím spojených i z dětství tolik, že se mi to psalo velmi lehce. Nakonec jsem byl moc rád, že mě někdo k tomu napsat podobnou desku dokopal. Samotného by mě to nikdy nenapadlo, přitom dnes ji mám moc rád a písničky z ní hraju pořád.

Sám od sebe byste vánoční desku neudělal?

Ne, stejně jako bych nezačal psát muzikály.

To mi taky přišlo zvláštní. Když jste začal psát Hamleta, byl jste jako sólový zpěvák na vrcholu, stal jste se držitelem Anděla pro zpěváka roku 1997, proč tahle náhlá změna?

Martin Kumžák, který tehdy produkoval mou vánoční desku, a pak se mnou dělal i desku Mít kliku, přinesl Hamleta a říkal: Vydáváš šestý sólový album, není to už nuda? Já na to, co blázníš, jaká nuda? Všechny desky jsou zlatý a platinový a jezdím s nimi turné. Přesto mi Martin toho Hamleta dal. Bylo to stejný vydání, jako má moje máma doma v knihovně. Projel jsem si ho a řekl jsem si, že to zkusím. Poprvé jsem se vyrazil podívat do Ameriky, jak to tam ti místní sekáči dělají. Dostal jsem zálohu a mohl jsem si rok listovat v Shakespearovi a studovat jeho dílo.

Takže jste rok nemusel nic řešit a jen si číst Shakespeara?

V podstatě ano, nájem a všechno bylo v klidu. Byla to úžasná doba. Pochopil jsem tehdy, že máme proti Angličanům a Američanům i jednu velkou výhodu. Zatímco oni znají Shakespeara jen v originálu, což je angličtina z přelomu 16. a 17. století, místy hodně těžké čtení, u nás vždy šlo o překlady těch největších odborníků, kteří se věnovali literatuře, ale zároveň reflektovali vývoj jazyka. Začalo to Vrchlickým, pokračovalo Saudkem a panem profesorem Hilským. Dlouho jsem hledal překlad, z kterého budu vycházet, a nakonec jsem se rozhodl, že si to napíšu sám. Ale díky té době, co jsem na seznámení se Shakespearem měl, jsem věděl, jakým způsobem psal i jak postupovali jeho překladatelé. Došlo pak k tomu paradoxu, že z češtiny se můj Hamlet překládal do angličtiny.

Jaký jste měl postoj k muzikálům, než jste začal Hamleta psát?

Nesnášel jsem je.

Opravdu?

Moje krevní skupina to není dodnes. I když na pár z nich dopustit nedám. Za nejlepší považuji Jesus Christ Superstar, což ale typický muzikál zdaleka není. Uznávám Hair, před měsícem jsem ve Varšavě viděl ve fantastické produkci Singing In The Rain. Takové věci zase ocenit dokážu.

Četl jsem, že váš syn Jonáš, který má rockovou kapelu, také na muzikály zrovna není. Představte si, že byste měl člověka s jeho postojem pozvat na váš nejnovější muzikál Vánoční zázrak, který do konce roku hrajete v pražském Divadle Broadway…

(směje se) Asi bych na to šel tak, že bych řekl, jestli máte rádi film Láska nebeská a způsob, jakým jsou v něm použity vánoční romantika a sentiment, mohlo by se vám to líbit. O něco podobného jsme se pokusili s Honzou Potměšilem, se kterým jsme psali libreto. Navíc, většinu písniček budete znát, aniž byste byli sběrateli mých desek, protože jsou tam použity skutečně největší hity. Je báječné, že se povedlo použít je tak, že zní, jako by byly napsány přímo pro ten příběh. Jde o trochu podobný koncept žánru hit musical jako u Mamma Mia. Když máte hodně silných písniček a máte z čeho vybrat, je pak radost takový muzikál dělat.

Přesto mě překvapilo, že jste do vánočního muzikálu dostali i hit Na ptáky jsme krátký. To na mě působí až trochu jako kalkul…

Olda Lichtenberg, jakožto producent, na tom trval. Dlouho jsem byl proti, nemohl jsem přijít na způsob, jak to tam dostat. Ale pak jsme na to přišli a je to jeden z divácky nejoblíbenějších momentů celého představení. Zpětně dávám panu producentovi zapravdu, že to celému muzikálu a jeho atmosféře moc prospělo. Je to odlehčení, které diváky zvedá ze židlí.

Příští rok zase budete hrát Hamleta, budete ho nějak inovovat?

Budeme hrát světovou verzi, která tady měla premiéru v březnu, odehráli jsme necelých 40 představení a na konci všech vždy celé divadlo stálo. Od herců přes techniky a uvaděčky se na to všichni moc těšíme.

Když jste před lety takto procházel dílem Williama Shakespearea, neměl jste v úmyslu složit ještě nějaký muzikál na motivy jeho her? Poté, co byl váš Hamlet úspěšně uveden po celém světě, by pro další podobný počin mohla být příhodná příležitost.

Také ho mám hotový. Robert Johnson, se kterým jsem pracoval na světové verzi Hamleta, mě vyprovokoval k tomu, že jsme se pustili do přepisu Othella. V našem vyprávění je Othello muslimský velitel zvláštních jednotek na Středním východě. Navíc, když děj přesunete z Kypru na Střední východ, do míst, kde se dodnes nevěra trestá ukamenováním o poločase fotbalového mače, najednou dostává ten tragický rozměr mnohem uvěřitelnější rozměry. Protože jsem si při psaní hodně oblíbil postavu Iaga, výsledek se jmenuje Iago.

A jak to vypadá s jeho uvedením?

Mám ho dva roky komplet napsaný i nahraný. Ale řekl jsem si, že už nebudu dělat žádné kompromisy, takže sháním peníze, aby výsledek byl skutečně takový, jak si představuji. Shánět v dnešní době peníze, není nic snadného, ale snad to do příští sezony zvládneme.

Na konec se přece jen vrátím ještě k Vánocům, které jsou s vaší tvorbou, a nemám teď na mysli jen aktuální muzikál Vánoční zázrak, hodně spojené. Jak si takové ideální Vánoce představujete?

Představovat si je naštěstí nemusím, protože je mám. Zatímco většina lidí u nás se klepe, zda budou Vánoce bílý, což je šance tak 1:10, my jsme ve Špindlu, kde jsou Vánoce bílý vždycky. Část Štědrého dne navíc trávíme na sjezdovce, kde už tou dobou obvykle nebývá ani noha. Když ve čtyři zavřou, vyrazíme domů a cestou se zastavíme ještě na nějaký štědrovečerní přípitek, dorazíme domů právě včas na sváteční tabuli. Je to ideální načasování, sedět celý den doma by mě nebavilo.

A hrají u vás doma vaše vánoční písničky?

Ne, to bych si připadal fakt divně (směje se). Letos budu mít za sebou asi 22 vánočních koncertů, takže jich budu mít akorát. Ale na koledy dojde vždycky.

Kdybyste si měl přesto představit nějaký vánoční zázrak, který byste si přál…

Vánoční zázrak by asi byl, kdyby to takhle mohlo zůstat napořád. Ale je mi jasné, že to nepůjde. Takže letos by mi od ježíška stačilo, kdyby si mi podařilo najít nějakého opravdu důstojného partnera pro toho Iaga, protože to představení si to opravdu zaslouží. Moc se zase těším na spolupráci s panem Shakespearem. Pořád ten dohled seshora od něho vnímám a ctím a tento pocit bych přál každému, kdo si to zaslouží.