Jan Smigmator- narodil se 17. ledna 1986 v Jihlavě
- vystudoval Pražskou konzervatoř
- pět let byl sólistou legendárního Orchestru Václava Hybše
- spolu se zpěvačkou Dashou moderuje rozhlasový hudební pořad Klub Evergreen
- na jaře 2013 vydal debutové album Swing is back
- letos v prosinci chystá dva velké koncerty Swing Gala 2014

V neděli 21. prosince se 
v Praze koná jeho koncert Swing Gala v divadle Hybernia a o den později v brněnském Sono Centru.

Proč jste se rozhodl být zpěvákem?

K muzice jsem se dostal díky svým rodičům. Mamka zpívala a tancovala ve folklórním soubor Vysočan v Jihlavě a mě i bratrovi zpívala od narození lidové písničky. To se na dítěti hodně podepíše. Na mě teda rozhodně pozitivně. Táta je jazzový fanda a pořádal na Vysočině jazzový festival, kterého jsem se účastnil odmala. Potom už to rozhodování v dětství bylo jednoduché. Chtěl jsem se stát zpěvákem.

Pamatujete si tu chvíli, kdy jste se rozhodl pro muziku?

Na jazzový festival na hradě Roštejn přijel jazzový zpěvák Laďa Kerndl, a když jsem ho slyšel poprvé, říkal jsem si, že to je to, co chci jednou dělat. Začal jsem si zpívat sám pro sebe jazzové písničky, foneticky opisovat anglické texty a poslouchat slavné jazzmany a swingaře, jako Louise Armstronga a Franka Sinatru. Pak jsem poznal Tonyho Bennetta, který mě úplně ohromil. Hned jsem věděl, že od něj se toho můžu opravdu hodně naučit.

Proč jste si vybral Pražskou konzervatoř?

Když jsem končil základku, rozhodl jsem se zkusit přijímačky na konzervatoř. Kdybych se tam ale nehlásil, nechala by mě paní učitelka zřejmě propadnout 
z matematiky. Když jsem se vrátil z Prahy z přijímacích zkoušek, byla vlastně první, kdo mi gratuloval. Dala mi milosrdnou čtyřku a já jsem 
z Telče odešel za muzikou do takzvaného velkého světa.

Jako malý jste také vyhrál televizní soutěž Caruso show?

To je pravda, že jsem v jedenácti zpíval v Caruso show. Tenkrát si spousta lidí v okolí řekla, že když Honzík vyhrál, bylo to to nejlepší, co ho mohlo potkat. Ale to byl teprve začátek. Objevil jsem se v televizi jako chlapeček 
s brýlemi a ježkem, co zpívá jazz a to, jak se bude všechno dál vyvíjet, už záleželo hlavně na mně samotném. Za svými sny si ale jdu.

Pamatuju si, že jste měl ve vlasech vystříhané slovo jazz…

Vy máte paměť. Je to pravda, že jsem svoji lásku k jazzu tenkrát umocnil tím, že mi jedna kamarádka kadeřnice vystříhala nápis jazz. Vtipné je to, že si to lidé dodnes pamatují. Občas někdo přijde a zeptá se, jestli jsem to já, co tenkrát jako malý kluk zpíval v Caruso show.

Jaká byla studia na konzervatoři?

Bylo to úžasných sedm let. Standardní doba je šest let, ale já jsem na rok přerušil, protože jsem jel na koncertní turné 
s orchestrem Václava Hybše. Přijel jsem jako kluk z Telče do Prahy a najednou se mi otevíraly možnosti a kultura. Jako student konzervatoře jsem měl volné vstupy do divadel a na koncerty, čehož jsem hodně využíval.

Vystupoval jste už v té době?

Při studiu jsem si zazpíval s různými jazzmany, kteří mě znali z dob, kdy jsem byl dítě a kdy jezdili na festival na hrad Roštejn. Takže se naše cesty opět setkávaly. Dneska po spoustě let jsme kolegové a já jim volám, jestli bychom nešli hrát nebo jestli by mi dělali hosty na mých koncertech. Tím se kruh uzavírá.

Jak rozsáhlou hlasovou průpravou jste prošel?

Mužský hlas se vyvíjí daleko více než ženský. Kvalita hlasu s věkem roste. Projevují se na tom i další věci, jako životní zkušenosti. Barva pořád zraje. Před konzervatoří jsem si zpíval doma s kazeťákem. Pak mě učila jazzová zpěvačka Eva Svobodová a poslední dva roky muzikálový herec a zpěvák Josef Štágr, který měl operní školení. Když jsme měli hodiny zpěvu, drnčely při hlasových cvičení tabulky v oknech. Říkal jsem si, že když to umí on, dokážu to taky.

Na koncertu Jana Smigmatora (vlevo) Swing Gala 2014 vystoupí americký trumpetista Jumaane Smith z kapely Michaela Bublého.Loni jste vydal debutovou desku Swing is back. Bylo to náročné?

Bylo to už nutné, protože na koncertech je potřeba nabídnout posluchačům desku. Dokonce když jsem ji vydal a dal Karlu Gottovi, řekl mi, že už konečně mám svoji vizitku. V dnešní době CD není velký business, ale je to prezentace.

Co vedlo k výběru písniček, které deska obsahuje?

Volili jsme věci, které často hrajeme na koncertech. Hlavní náplní jsou americké swingové evergreeny a celé album jsem zasvětil Tonymu Bennettovi. Teď připravuji další desku, která vyjde příští rok. Protože jsem věrný swingu, bude se jmenovat Time to swing neboli Čas na swing.

Jaké písně se tam objeví?

Budou tam jednak evergreeny, tak písně napsané přímo pro mě. Bude tam i pár mých textů. Už teď se na natáčení s big bandem a super muzikanty moc těším. Taková práce je velmi příjemná a ve studiu vládne vždy skvělá atmosféra. To je z nahrávek pak samozřejmě cítit.

Kdo tam s vámi hraje?

Mám ustálený kvartet. Vladimír Strnad je klavírista, který hraje i v Národním divadle, pak Jan Greifoner, což je jeden z nejlepších swingových basistů u nás. Nově na bicí se mnou hraje bývalý bubeník Nightwork Ondřej Sluka a na saxofon skvělá muzikantka Markéta Smejkalová, která je mimochodem také z Vysočiny jako já. Nové album bude ale komplet s big bandem a troufám si říct, že z jedním z nejlepších, a to s Big Bandem Felixe Slováčka. 
I když nás dělí pár generací, jsme kamarádi, máme spolu velice dobrý vztah a jsme naladění na stejnou notu. Což je základ.

Kdo je Vaším největším vzorem?

Celý dětství jsem poslouchal desky a kazety a od začátku byl pro mě nejlepší Tony Bennett. I přestože Sinatra je král swingu, Bennett má v sobě něco navíc. Protože je to už starší pán, jako kluk jsem si říkal, že ho asi nikdy neuvidím naživo. Ale když jsem se ještě na konzervatoři dozvěděl, že bude koncertovat v Londýně, vzal jsem všechny úspory a vyrazil jsem tam.

Autobusem?

Ano. Bylo to šílené. Sedmnáct hodin tam, sedmnáct zpátky. Z úsporných důvodů jsem si ani nezaplatil hotel, takže jsem celý den chodil po Londýně, večer šel na koncert do Royal Albert Hall a pak jsem opět chodil po Londýně plný zážitků. Ráno jsem nasedl do autobusu a jel zpátky do Prahy. Potom při jeho 85. narozeninách jsem dal dohromady muzikanty a kamarády zpěváky a na Staroměstském náměstí jsem uspořádal koncert Pocta swingu, který byl gratulací Tonymu přes moře.

Co bylo dál?

Po roce ohlásil další evropské turné. Jel jsem za ním do Londýna, ale setkání nevyšlo. Pak mi jeden známý dohodl asi měsíc poté schůzku v Berlíně. Po koncertě jsem za ním vyrazil a měli jsme možnost si asi čtvrt hodiny povídat o muzice a bylo to úžasné.

Největší událost ale pro vás musela být, že letos v září vystoupil v Praze?

Když „můj učitel" oznámil koncert v Praze, byl jsem nadšený. Tony Bennett si přál, aby jeho koncert uvedl někdo z branže. Když mu promotéři řekli, že osloví mě, vzpomněl si, že jsme se potkali v Berlíně. Navíc nám pořadatelé nabídli, abychom ho s Dashou přivítali na letišti. Koupil jsem mu knihu o českém moderním malířství, protože je zároveň také malíř.

Měl jste trému na jeho koncertě?

Když má mladý zpěvák možnost být blízko takové hudební legendě, je to jako kdyby se mladý režisér bavil s Fellinim. Před koncertem jsem mu řekl, že je pro mě největším učitelem. Tento osmaosmdesátiletý pán se poklonil půl metru a řekl mi, že si toho nesmírně váží. Prý je to pro něj zadostiučinění, když mu tohle řekne mladý kluk na druhém konci zeměkoule. Po koncertě jsme se rozloučili a slíbili si, že se určitě ještě potkáme.

ZPĚVAČKA DASHA A JAZZOVÝ ZPĚVÁK JAN SMIGMATOR zazpívali nedávno také na akci Hudba bez hranic. Často vystupujete s Dashou, máte i rozhlasový pořad. Jak jste se seznámili?

Byly to souhry okolností. Když jsem přišel na konzervatoř, byl jsem absolutní ucho a ona byla v šestém ročníku s rozjetou kariérou. Po letech jsme se potkali v muzikálu Golem. Když jsem dostal nabídku od Českého rozhlasu, abych dal dohromady koncept hudebního pořadu, doporučili mi, abych pořad moderoval ve dvojici. Hned mě napadla Dasha.

Co ona na to?

Prvně se zdráhala, že není moderátorka, že neumí mluvit. Lákal jsem ji na to, že bude každou sobotu v éteru. Asi za týden mi volala a souhlasila. Šli jsme za šéfredaktorem a za tři měsíce jsme odvysílali vánoční speciál Klubu Evergreen. To bylo v roce 2011. Teď už vysíláme třetí rok a pro mě to je další splněný sen.

Proč?

Od doby, kdy jsem chodil na konzervatoř, jsem utrácel všechny peníze za cédéčka. Chodil jsem do prodejen a do bazarů, takže mě všichni prodavači už dobře znali. Museli si říkat, už je tady zas a zas tu bude hodinu poslouchat cédéčka. Vždycky jsem toužil po tom dělat poslechové seance a při tom vykládat kamarádům o hudební historii nebo příhodách slavných zpěváků. Prostě šířit dobrou muziku i tímto stylem. Vyslal jsem tedy přání do „univerza" a ono se vrátilo. Dnes máme skoro tři sta tisíc posluchačů. Vtipné je to, že na koncertě za mnou lidé chodí a chtějí vidět, jak vypadám.

Loni jste uspořádal velký předvánoční koncert, plánujete ho i letos?

Protože loni měsíc před koncertem lidé beznadějně bombardovali předprodej, že chtějí lístky, rozhodl jsem se jít do většího sálu. Letos vystoupím s big bandem a úžasnými hosty 
v neděli 21. prosince v divadle Hybernia a den na to 
v Brně v Sono centru.

Kdo si tam s vámi zahraje?

Bude mě doprovázet Big Band Felixe Slováčka a oslovil jsem Dashu, protože jsme parťáci a rádi spolu nejen vysíláme v rozhlase, ale i zpíváme. Bonbónkem koncertu pak bude americký trumpetista Jumaane Smith z kapely Michaela Bublého. Bude to výjimečný koncert.