Volby do sněmovny začínají za

Nahrávám odpočet ...
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Jakub Špalek: Divadlo jsem před lety řídil z telefonní budky

Praha /ROZHOVOR/ - Jakub Špalek je Kašpar. Není to urážka ani nadsázka, ale fakt. S divadelním spolkem Kašpar, který sídlí v pražské Celetné ulici, totiž Špalek po revoluci prorážel cestu ostatním kolegům z oboru. „Když jsme začínali, nebyl u nás nastaven žádný legislativní rámec, jak by soukromá divadla měla fungovat," popisuje v rozhovoru pro Deník.

18.6.2013 1
SDÍLEJ:

Herec a režisér Jakub Špalek.Foto: Deník/Dimír Šťastný

Sešli jsme se na zkušebně kousek od Václavského náměstí. „Máme tady výhodný pronájem od Prahy. Vůbec, proti tomu, co bylo dřív, si nemůžeme stěžovat," vypráví. Zatímco v minulosti ho často zaměstnávala nejistota, kolem kulturních grantů, poté, co Praha změnila regule, se prý konečně může skoro plně soustředit na divadlo. K rutině má však pořád daleko. Téměř čtvrtstoletí jeho života nedávno zmapovala v dokumentu Život s Kašparem režisérka Helena Třeštíková. A právě o tomto čtvrtstoletí jsme si povídali.

Na začátku posledního dokumentu Heleny Třeštíkové, a v podstatě také na začátku vaší divadelní kariéry, mluvíte o tom, že máte v hlavě jistý projekt a že s ním máte docela velké plány. Dnes už asi zhruba víme, co jste tehdy měl za lubem. Splnilo těch skoro 25 let vaše tehdejší mladická očekávání?

Když člověk vidí, jaké byl ucho, diví se, že to dobře dopadlo. Že mě vůbec někdo bral vážně. Ale já to vážně bral. A když se ohlédnu zpět, nevím o žádném kompromisu, který bychom udělali. Možná, když mi dáte čas, na nějaký si vzpomenu. To ale nic nezmění na tom, že mám radost z toho, co se nám s Kašparem podařilo.

Dnes soukromá divadla bojují o diváky a peníze, vy jste ale těch bojů počátkem 90. let sváděli víc…

Když jsme začínali, neexistovala legislativa pro soukromá divadla. Tvrdili, že buď máme dělat jednorázové projekty, nebo pracovat v divadle, co zřizuje město. To jsme nechtěli, a tak jsme byli rok takoví partyzáni. Pak jsme dva roky hráli v Rokoku, kde Kašpar zažil velmi šťastné období, než nás po neshodách s vedením nepochopitelně vyhodili. Nějakou dobu jsme byli na dlažbě, a pak jsme šli do nájmu v Divadle v Celetné.

Bral jste od začátku prostor v Celetné jako místo, kde byste chtěl strávit zbytek svého divadelního života?

V podstatě ano, protože Celetnou považuji za nejlepší divadelní sál v Praze.

Netoužil jste ani po Národním divadle?

Ne. Měli jsme předtím dostat Zábradlí a já to odmítl s tím, že je úzké tam Richarda III. nebo Cyrana neuděláte. Celetná má komorní hlediště a velké jeviště dost variabilní a to nám naprosto vyhovuje. Jsme tam, kde chceme být.

V celoročním pronájmu jste v Celetné od roku 1994. Jak jste vůbec fungovali bez stále scény, před tím?

Nebyly mobily a neměli jsme žádnou kancelář, takže jsem Kašpar řídil z telefonní budky. Měli jsme šest sedm inscenací, ale žádné sklady, vše bylo poschovávané po sklepech a půdách. Vždycky jsme si jen na večer pronajali sál a hráli. Takže stěhování do stálého nájmu pro nás byla velká změna. Najednou jsme měli zázemí. Ale taky jsem musel počítat, jak přežít ten vysoký nájem. Tehdy mě napadl model vícesouborového divadla, který funguje dodnes: budeme hrát víc představení, než je dnů. Jestliže budeme hrát ročně 450 představení, bude to něco úplně jiného, než když jich bude 200. I díky tomu jsme přežili všechnu tu finanční hrůzu.

V dobách Pavla Béma a radního pro kulturu Milana Richtera na pražském magistrátu jste byl v čele akcí proti kulturní politice magistrátu. Teď si dotace ze strany Prahy chválíte…

Zlepšuje se to víc, než jsem čekal. Kašpar a Celetná jsou dva různé subjekty a podporuje je jak město Praha tak stát. Čtyřletý grant, který máme od Prahy, se letos zlepšil natolik, že poprvé v historii víme, co budeme mít od příštího ledna. Protože divadelní sezóny plánujete na rok předem, je to tak samozřejmě správně. V minulosti tomu ale tak nebylo.

Takže téměř čtvrt století po sametové revoluci konečně pozitivní změna?

Přesně tak. Naopak se bohužel zhoršilo ministerstvo. Ale tady si asi na změnu počkáme. Než někdo vysvětlí vládě, že investice do kultury se stejně jako do vzdělání vyplatí…

Jak si vysvětlujete, že je na kulturu jakožto položku ve státním rozpočtu nahlíženo jako na kouli na noze?

Je to smutný a dlouhodobý omyl. A poslední roky se to zhoršuje o čemž svědčí i obsazení postu samotného ministra (pozn. red. rozhovor vznikal ještě před tím, než ministryně kultury Alena Hanáková oznámila svou rezignaci). Proč zrovna strana, kterou vede Karel Schwarzenberg, nominuje takové lidi, je mi upřímnou záhadou. Když si vzpomenete na taková jména jako Lukeš, Tigrid, Uhde…

S Kašparem objedete za rok docela dost měst. Kolik jich je?

Nějakých 80 zájezdů do roka máme.

Herec a režisér Jakub Špalek.A pozorujete, že by se nějak všeobecně měnil vkus českého diváka? Že by se v divadle rozevíraly nůžky jako ve filmu mezi komerčními trháky typu Babovřesek a náročnějšími snímky?

Vkus diváků i oblastních dramaturgů se posunul ke komerci. Ale chápu to. Ve chvíli, kdy je vstupenka do divadla drahá, si lidé vybírají osvědčené tituly a bojí se riskovat. Vztáhněte si to na sebe: jste manžel a jednou za půl roku berete ženu do divadla. Nechcete přece zklamat a vzít ji na něco, co se jí nebude líbit.

Které ze zájezdů do českých měst patří k vašim srdečním?

Máme tři výjimečné akce v roce: Ostravu, Brno a jižní Čechy. Vzniklo to před víc jak 15 lety, kdy jsme v Brně začali dělat přehlídku Kašparův týden. Pak jsme ji zmutovali do Ostravy a mezitím jsme vymysleli Kašparův jihočeský výlet. V létě pak tradičně jezdíme na hrad Kašperk a na tvrz ve Vlksicích u Tábora. A tím už se dostáváme na nějakých 40 zájezdových představení.

S Kašparem jste od jeho začátku uvedli 98 premiér. Které z nich vnímáte jako nejvýraznější?

Nejúspěšnější je Růže pro Algernon, která spěje k 800. repríze. Pokud přitom v českém divadle uděláte 100 repríz, je to důvod k oslavě. Růže je i proto naše kultovní inscenace číslo jedna. Pak je to Richard III. čistě matematicky vzato, 270 repríz není málo. Ze současného repertoáru je výrazné například Rozmarné léto. A pak bych musel jmenovat asi deset dalších.

A kdyby se na vás někdo obrátil s tím, že chce vidět jednu hru, která nejlépe vystihuje současnou podobu Kašparu, v celé jeho tragice i komičnosti, v obou rovinách toho slova…?

Pak bych řekl, aby se podíval na Dostojevského Běsi. Skoro čtyři hodiny v nich na jevišti hraje jádro současného souboru, Běsi nás charakterizují nejlépe.

Zmínil jste Rozmarné léto. To souvisí s jednou na české divadelní scéně rovněž docela neobvyklou věcí: děláte speciální sezónní programy. Například loni v létě jste hráli právě Rozmarné léto. Proč jste vlastně s těmito sezónními akcemi začínali?

Kdysi jsme vymysleli představení pro zamilované, co se hraje jen v máji setkání zamilovaných dvojic ze Shakespearových her. Tak vznikl květnový speciál Májový Shakespeare. Vzápětí jsme ke konci roku připravili vánoční večírek pro přátele, z toho vznikla Kašparova sláva vánoční. Na jevišti postavíme obrovský kopec, koulujeme se, jezdíme na sáňkách, zpíváme koledy… Když už jsme měli toto, začali jsme uvažovat i o letním provozu.

Mají lidé o prázdninách o divadlo zájem? Většina scén to zabalí s tím, že lidi stejnak jedou na dovolenou a na chatu.

Lidé o letních prázdninách do divadla rádi zajdou a jak mají víc volno a děti u babiček či na táborech, jsou uvolnění a lační zážitku. Jako letní speciál jsme vybrali Vančurovo Rozmarné léto. Postavili jsme na jevišti říční lázně s kabinkami, molem i pruhovanými lehátky, napnuli lano pro kouzelníka Arnoštka, napustili obrovské množství vody a už to hrajeme šest let a máme přes 130 repríz.

Herec a režisér Jakub Špalek.A chystáte i pro letošní rok nějaký speciál?

Mysleli jsme, že už nic nevymyslíme, ale nakonec jsme k Rozmarnému létu připsali Rozmarný bonus a po úspěšné premiéře Mikulášových patálií jsme se rozhodli nazkoušet Mikulášovy prázdniny takže máme tři letní speciály.

Letos o vás vznikl i filmový dokument. Helena Třeštíková uvedla do kin časosběrný snímek Život s Kašparem. Kromě divadla ale nahlíží i do vašeho osobního života. V jedné jeho části vás Třeštíková zachytí, kterak se po dvanácti letech vztahu rozcházíte s partnerkou. Komentujete to lakonicky: Začalo jí vadit, že můj život jsou samé praktikábly. Opravdu to tak bylo?

To je samozřejmě problém filmové zkratky. S bývalou partnerkou Kateřinou jsem byl dvanáct let a mám s ní dvě děti. A vadilo jí hlavně moje pití. Nemá smysl se tvářit, že by odešla jen kvůli tomu, že mám praktikábl v obýváku. Ale jinak se prostě může stát, že divadlo milujete, nevadí vám, že váš partner pořád mluví o hrách, zájezdech a akcích do tří ráno, ale jednou se vám to přejí. U Evy, s kterou jsem posledních pět let, je výhoda i nevýhoda v tom, že je ze stejného divadla jako já.

Kdy byste byl radši, aby s vámi Eva v jednom divadle nebyla?

Třeba se stane, že je nespokojena se svým honorářem a začne to se mnou rozebírat při venčení psa. V tu chvíli říkám: Moment, teď jsem tvůj partner, nebo ředitel? A někdy není sranda komunikovat tak, abyste tohle dokázali oddělit. Ale myslím, že se nám to daří kočírovat, abychom to dobré posilovali a toho špatného se vyvarovali.

Z divadelního prostředí pocházely i vaše předchozí partnerky?

V podstatě ano. Kateřina jeden čas pracovala u nás v divadle na baru. Moje první a poslední manželka Sabina je dnes herečkou Národního divadla. Poznali jsme se během studií na divadelní fakultě a vzali jsme se. Pak jsem tvrdil, že bych nikdy nechtěl žít s herečkou. A nakonec žiju s Evou, která je nejen herečkou, ale i členkou mého vlastního souboru.

Ten vztah jste ovšem v dokumentu Heleny Třeštíkové označil za pokus. Jak tomu mám rozumět?

V okamžiku, kdy něčemu ohromně věříte, slíbíte svojí ženě v kostele věrnost, a pak se za rok rozvedete, už nejste schopni do takového slibu znovu jít. Tím spíš, když jsem pak hodně dlouho věřil, že s Kateřinou jsme ti praví, že to dokážeme, a tak dlouhé roky to bylo krásné, přesto to skončilo… jste už popálení a bojíte se říkat jasné vize a věřit bezmezně něčemu. Ale přiznávám, že zrovna tyto osobní pasáže mi není moc příjemné sledovat. Kdyby ten film obsahoval jen kladného hrdinu, jakéhosi Mirka Dušína, Alberta Einsteina a Tarzana v jedné osobě, asi bych zářil a říkal: Vidíte, to je pěknej kluk! Ale v okamžiku, kdy sledujete, jak jste zestárnul a ztloustnul, chytáte se za hlavu. A samozřejmě, ještě horší je když sledujete svatbu, manželství, o kterém víte, že se za rok rozpadne, sledovat dceru, která s vámi na pavlači jí zmrzlinu, a dnes s vámi moc nemluví, vás hodně mrzí. Ale nezbývá vám, než se na to podívat realisticky a vnímat to třeba jako daň za to, že jste něco dokázal.

Na začátku rozhovoru jste říkal, že nevíte o žádném zásadním kompromisu, který byste s Kašparem udělal. Vybavil jste si během našeho povídání nějaký?

V osobním životě ano, ale s Kašparem skutečně ne. I když míra našich dluhů, to, jak se pohybujeme ode zdi ke zdi, asi není nic záviděníhodného. Ale to podstatné se pro nás odehrává na jevišti. A tam je to v pořádku.

Jakub Špalek
- herec, režisér a zakladatel divadelního spolku Kašpar hrajícího v pražském Divadle v Celetné
- hrál ve filmech Šakalí léta, Jízda nebo Mazaný Filip
- s Kašparem má za sebou mimo jiné v českých poměrech unikátních téměř 800 repríz s představením Růže pro Algernon
- Špalek letos oslavil 45. narozeniny, s Kašparem je téměř 25 let

Autor: Ondřej Leinert

18.6.2013 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:
Předvolební debata v deníku 19.10.2017
13

Střípky z debaty: Šlechtová u pozadí koně, Bartoš v koloně či letmý polibek

Předseda Strany zelených Matěj Stropnický.
5

Jsem gay, prohlásil den před volbami šéf zelených Matěj Stropnický

Praha nemá dopravní strategii, tvrdí starosta Prahy 6

/ROZHOVOR/ „Do vztahů mezi Prahou a místními radnice se příliš promítá stranická politika a zvlášť výrazné to bylo v předvolební době,“ tvrdí starosta Prahy 6 Ondřej Kolář (TOP09). Podle něj by mělo být politizování všeho včetně třeba vedení linek autobusů nahrazené snahou o konstruktivní spolupráci. Zvlášť pak v řešení dopravy, která je nejpalčivějším problémem Šestky.

Petr Pravda: Oblíbení starostové mohou stranám přinést dobré výsledky

Politolog Petr Pravda řekl Pražskému deníku: "Oblíbení starostové městských částí mohou stranám přinést dobré výsledky." Už zítra půjdou (nejen) Pražané k volebním urnám a budou volit své poslance. Má smysl v letošních volbách kroužkovat jednotlivé kandidáty? Jak politikům pomáhají v bojích o voliče sociální sítě? 

AKTUALIZOVÁNO

Nehody více než čtyřiceti vozidel zablokovaly dálnici D6 u Prahy

Silnici mezi Kladenskem u Pavlova a Prahou-západ ochromila hromadná nehoda. Od středečního rána se zde stala řada nehod. 

Největší festival deskových her zavítal do Tyršova domu. Koná se už po sedmnácté

„Vyměníš slámu za ovce?“ I tuto větu můžete tento týden slýchat v Tyršově domě na Újezdě. Nebojte se, nezměnil se ve směnárnu zemědělců ani v blázinec. Koná se tu již 17. ročník festivalu Deskohraní, na kterém si můžete zahrát 501 druhů stolních her a například tak povyměňovat slámu za ovce v oblíbených Osadnících z Katanu.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení