Suicidal Tendencies vlastně vytvořili celý trend – spojili punk-rock se skateboardingem a způsobili první odklon punkerů od ocvočkovaných bund, úzkých nohavic, čír a martensek k mikinám s kapucou, kšiltovkám, šátkům, kapsáčům, plátěnkám a peněženkám na řetězu.

Kapela za 13 let existence od roku 1982 až do rozpadu v roce 1995 dosáhla maxima – především těžila ze skvěle vyprodukovaných alb, jichž dokázala na celém světě prodat milióny kopií. „Join The Army", „How Will I Laugh Tomorrow…", „Lights Camera Revolution", „The Art Of Rebellion" a „Suicidal For Life" jsou považována za naprostou klasiku jak příznivci hardcore, tak metalu i "crossoveru".

Příklad 'amerického snu'

Suicidal Tendencies jsou rovněž zřejmým příkladem „amerického snu" co se týče muzikantské kariéry: z podceňovaných a téměř opovrhovaných punkerů z latinskoamerických a míšeneckých rodin z chudé Venice Beach se staly uznávané a žádané osobnosti – bubeník Josh Freece hrál později ve Vandals, Guns'n Roses, Devo nebo s Robem Zombiem, další bubeník Jimmy De Grasso například v Megadeth. Kytarista Rocky George působil v Infectious Grooves a Cro-Mags, a baskytarista Robert Trujillo dokonce u Ozzyho Osbourna a dodnes hraje v Metallice.

Po čtyřech letech nečinnosti kapely se Muir rozhodl – částečně i pod vlivem neúspěchu svého sólového projektu „Cyco Miko" – Suicidal Tendencies obnovit. Z původní sestavy zbyl ještě doprovodný kytarista Mike Clark, zbytek vytvořili mladí nadšenci z Muirova okolí. Výsledkem byla dvě překvapivě našláplá alba „Freedumb" (1999) a „Free Your Soul and Save My Mind" (2000) - vzhledem k tomu, že byla vydána a distribuována na malých nezávislých značkách, se ale mnohde příliš nerozšířila.

Své jedenácté studiové album vydali, pod názvem „13", v roce 2013 a jde o první nahrávku kapely, na které se podílel kytarista Nico Santora a bubeník Eric Moore, ale i basista Steve Brunner. Mimo jiné byli do studia pozváni i zakládající členové Suicidal Tendencies - Mike Clark, Ron Brunner, Dave Hildago, Josh Paul a Tim „Rawbiz" Williams.