Anton Hofmiller, jezdecký poručík v malém posádkovém městě, využije v předvečer první světové války pozvání do domu místní honorace. Co taky dělat v tom nudném hnízdě, kde jedinou zábavou je kavárna nebo hospoda? Jenže se dopustí faux pas, neboť vyzve k tanci ochrnutou dceru pána domu. Ve snaze situaci napravit se stále víc zaplétá do pasti svých soucitných gest, až v dívce vzbudí lásku.

Rakousko-Uherský horor

„Hutné drama kolem chromé dívky Edity (Pavlína Štorková) by bylo možno nazvat tragédií soucitu ve své soucitné snaze vyhovět jejím přáním se nejen poručík Hofmiller (Radúz Mácha), ale i její otec Kekesfalva (Vladimír Javorský) a sestřenice Ilona (Jana Stryková) dopouštějí hříchu,“ uvádí dramaturg Jan Tošovský.

Inscenace nese podtitul „rakousko-uherský horor“ nejen proto, že se Zweigovi v prostředí jedné zbohatlické rodiny z doby pozdního mocnářství daří vytvořit dusivou, téměř přízračnou atmosféru, kterou známe z děl E. A. Poea či Daphne du Maurier. Jeho román je skutečný horor lidského srdce, jeho vzletů a propadů.

„Jsou dva romány, které mě v dospívání zásadně ovlivnily. Při jejich četbě jsem měl doslova horečku a naučily mě víc než všechny školy, které jsem kdy studoval,“ říká Daniel Špinar.

„Prvním je Dostojevského vrcholné dílo Bratři Karamazovi. Tím druhým je právě Netrpělivost srdce Stefana Zweiga. Vidíme v něm absurdně groteskní obraz člověka, který se plíživě propadá do vztahového pekla a zásadním způsobem ztrácí sebe sama. Vzpomínám si, jak silná pro mě četba tohoto románu byla, uvědomil jsem si až palčivě a fyzicky, že nebudu-li umět říkat ono obtížné ne, bude mi můj život patřit méně a méně.“

Křehkost i nesnesitelnost

Jeho vysvětlení, proč ho Zweigova kniha zaujala, kvituje Taťjana Medvecká (ztvárňuje roli Kláry). „Doufám, že se to jeho osobní za-ujetí zobrazí i v inscenaci samotné. Protože všichni víme, jak těžké je být sám sebou i jak je důležité naučit se říkat ne. Sama se to učím celý život, ale nakonec skoro vždycky řeknu jo,“ sděluje herečka.

Její kolegyně Pavlína Štorková, jež hraje zmiňovanou chromou dívku, navazuje: „Nacházet Editu pro mě bylo velmi náročné. Snažím se ji vybalancovat v její křehkosti a nesnesitelnosti. V rozporu dívky, která by nejraději lítala, a přitom nemůže ani chodit. Která má vše, ale nemůže nic. Která ví, jak omluvitelné je každé její jednání, ale i jak strašně se dokáže chovat. Editina netrpělivost může být také diagnóza, možná závažnější než její postižení.“

Pro Radúze Máchu je jeho Anton Hofmiller nová zkušenost, protože jak sám říká nic tak velkého doposud nehrál.

„Když jsem četl román Stefana Zweiga, říkal jsem si, že je to hodný kluk, který je v tom svém průšvihu nevinně. Až postupně mi docházelo, že je to především člověk, který nedokáže otevřeně vyjádřit vlastní názor, kterému záleží na tom, co si o něm lidé povídají, a který si svým falešným soucitem všechno způsobuje sám. Tenhle kluk má netrpělivé srdce, ale než se nad sebou stihne pořádně zamyslet a říct, co vlastně od života chce, je příliš pozdě,“ uzavírá Mácha.

O překlad kusu se postarala Božena Koseková, dramatizace je dílem režiséra Špinara, scénu vytvořil Andrej Ďurík, kostýmy Linda Boráros a hudbu složil Jiří Hájek.