"Považuju za dobrý nápad svěřit Mou vlast Tomáši Netopilovi, který z ní udělal krásnou svěží a mladistvou kompozici. Byla to romantika v tom nejlepším smyslu slova," řekla hudební kritička Věra Drápelová.

"Dále mě zaujaly především některé orchestrální koncerty, například Královského orchestru Concertgebouw z Amsterodamu nebo Budapešťského festivalového orchestru s Ivánem Fischerem. Některé koncerty by se daly označit jako sázka na jistotu, což byl případ orchestrů staré hudby Monteverdi Choir a English Baroque Soloists vedených jejich zakladatelem sirem Johnem Eliotem Gardinerem a projekt Jeruzalém Jordiho Savalla. Zrovna toto jsou však konstanty, které jsou vždy tak inspirativní, že každé setkání s nimi je zážitkem," dodala.

Šéfredaktorka Hudebních rozhledů Hana Jarolímková připomněla, že Pražské jaro nezapomnělo na Víkend komorní hudby a oblíbená nokturna a matiné. Mezi své největší festivalové zážitky zařadila Královský orchestr Concertgebouw Amsterdam, Tonhalle Curych, výkony Leifa Oveho Andsnese v Brittenově Klavírním koncertu, op. 13 či Budapešťského festivalového orchestru. Pochválila i vystoupení Varšavské filharmonie. V tom se neshodla s Drápelovou, která výkon polského orchestru označila za "druholigový".

Průměrná pocta Bernsteinovi

"I když rovněž letos se repertoár točil zejména kolem děl, zkomponovaných v 19. a 20. století, což je nakonec vzhledem k poptávce posluchačů a snaze zaplnit sály vcelku pochopitelné, přece jenom jsme se dočkali nejedné dramaturgické lahůdky.

Takové večery však ocenili zejména ti vzdělanější posluchači, kterých stále ještě není dost, když jedním z nejhojněji navštívených a nejúspěšnějších byl spíše podprůměrný Koncert k poctě Leonardu Bernsteinovi, ale v čele s hvězdou současné populární scény Vojtou Dykem," uvedla Jarolímková.

Podle hudebního publicisty Tomáše Hejzlara Pražské jaro nesází pouze na vnější efektnost. "Průběžnou promyšlenou dramaturgií, obsahovou i interpretační, naopak vytváří tematické oblouky, což by mělo být pro souvislé akce prioritní," uvedl. Zároveň ocenil systém nejrůznějších slev na vstupném pro studenty, seniory a tělesně postižené.

Za zahraničními orchestry podle Aleny Sojkové z Týdeníku Rozhlas nezaostala Česká filharmonie, která vedle "obdivuhodného výkonu" na zahajovacím koncertě byla rovněž "tvárným partnerem" amerického dirigenta Davida Robertsona v Martinů Čtvrté symfonii a Bartókově Modrovousově hradu.

Festival se neuzavírá do ulity

"Ani leckdy zaslechnuté poznámky na jistou konzervativnost festivalu letos neobstojí: vystoupení Klangforum Vídeň, Prague Modern, Epoque Quartet, uvedení Brittenova Klavírního koncertu v podání Leifa Ove Andsnese, Szymanowského, Kabeláče, Slavického, Nováka, Adámka, Smolky, ale i iniciování novinek (Michal Nejtek) a premiéry (Marko Ivanović), to vše nasvědčuje tomu, že se festival neuzavírá do konzervativní ulity," sdělila Sojková.

Michaela Vostřelová, zástupkyně šéfredaktora časopisu Harmonie, na letošním ročníku Pražského jara ocenila především množství nové české hudby, které na něm zaznělo.

"Velké zahraniční festivaly zcela samozřejmě podporují současnou tvorbu objednáváním a prováděním nových kompozic. Tímto směrem se letos poprvé vydalo i Pražské jaro a věřím, že svoje návštěvníky přesvědčilo o tom, že objevovat novou hudbu může být stejně vzrušující jako porovnávat různá pojetí stokrát slyšené Dvořákovy symfonie," konstatovala.