Byla polovina 70. let a styl raï (třebaže v Alžírsku vyvíjející se už od 30. let) se brzy nato měl v západním světě stát jednou z módních hudebních vln, ukázkou, jak zní „moderní Afrika", teď, když už se většina zemí zbavila svých kolonizátorů a mohou si to „dělat po svém". Sám Taha, silně ovlivněn kapelou Nass El Ghiwane, označovanou jako „marockou odpověď na The Beatles nebo Rolling Stones", v roce 1980 založil svoji skupinu Carte de Séjour. A třebaže ji po čase rozpustil a od roku 1990 hraje sólově, zůstává dodnes, dávno po odeznění západní vlny raï, výraznou postavou scény. V našem telefonickém rozhovoru přiznal, že ho štve, co s hudbou dělá svět internetu a sociálních sítí. Muzika je podle něho zbraň, která ale stále snadněji může být zneužita a místo kdysi silných poselství přinášet banální marketingová sdělení.

Do České republiky se vracíte po krátké době. Zahrál jste si už na festivalu v Trutnově, utkvělo vám odsud něco v paměti?

Bylo tam toho hodně. Hlavně si vzpomínám na večírek po koncertě. Zaznamenal jsem, jak tam teklo pivo proudem. Já sice pivo nepiju, ale bylo to velmi příjemné.

Teď vystupujete v Lucerně. Jak se bude lišit klubový koncert od toho festivalového?

V klubech se cítím chráněný. Mám v nich pocit bezpečí jako v břiše své matky. Takže tam hraju rád.  Ale jinak to zas tak velký rozdíl proti festivalovému koncertu nebude.

Máte víc prostoru. Dojde na některé starší písničky?

Spíš ne, především budu hrát písničky ze svého posledního alba, a pak přijdou i nějaká překvapení. Ale nemůžu teď říct jaká, protože to záleží na atmosféře, která vznikne.

Takže není vyloučeno, že zahrajete spontánně věci, které nejsou v playlistu, podobně jako to dělá Bruce Springsteen?

Ano, je mi bližší Bruce Springsteen než Rihanna.

Jednou ze zlomových kapel na začátku vaší kariéry byli The Clash. V mnoha rozhovorech jste zmiňoval, jak vás na přelomu 70. a 80. let ovlivnili. Pustíte si je občas i dnes?

Ano, čerpám z jejich muziky živiny. Pouštím si jejich desky při každé příležitosti, vlastně denně. Hudba je moje potrava. Jsem hladový po muzice.

Od The Clash jste předělal skladbu Rock the Casbah. Jak se členům kapely líbila?

Reakce na to byly výborné. Mick Jones se mnou také často hraje na koncertech. Ostatně na internetu si můžete najít dva klipy, kde právě s Mickem Jonesem hrajeme.

Se zpěvákem a kytaristou The Clash Mickem Jonesem jste prý už nějaký čas i přátelé…

Ano, potkali jsme se v osmdesátých létech v pařížském divadle Mogador, kdy jsme chtěli, aby mou tehdejší skupinu Carte de séjour  produkovali The Clash nebo Brian Eno, a od té doby jsme zůstali v kontaktu. Potom jsme se viděli ve Velké Británii, kam jsem přijel převzít cenu od BBC. Jemu se líbilo, jak jsem nazpíval Rock the Casbah, a tak se z nás stali blízcí přátelé.

Našel byste na současné scéně punkovou kapelu srovnatelnou s The Clash?

V současnosti asi vážně ne. Možná skupina PiL (Public Image Ltd.) s Johnnym Rottenem. Jinak o nikom nevím.

Účastnil jste se několika charitativních koncertů typu Live 8. Opravdu věříte, že hudba může pomoci rozvojovému světu? Není to spíš jen takové symbolické vyjádření podpory…?

Myslím, si, že určitá hudba a určité texty mohou určité věci skutečně změnit. Ale politici, s pomoci internetu apod., jsou v dnešní době natolik mocní, že někde mohou muzikanty zničit. Hudba je na jedné straně mocnou zbraní, ale na druhé straně může muzikanty i likvidovat. Z hlediska finančního, nemají potom z čeho žít. Na internetu je dnes tolik muziky a zpěváků, že to hudbu pohřbívá.

Takže třeba sdílení hudby na internetu je podle vás spíš ke škodě?

V podstatě ano. Dnes si může kdokoliv pustit cokoliv. Hudba je snadno dostupná. Až moc. Dříve jsme museli desky shánět a vážili jsme si jich. To se mi líbilo víc. Dnes mám pocit, že je hudba spotřební zboží na jedno použití.

Zmínil jste ale přece, že hudba je mocná zbraň…

Stále je, ale dříve bylo v hudbě síly víc.

Sledujete stále dění na politické scéně?

Podle mě je hudba provázaná s politikou. Ve Francii není příliš muzikantů, kteří se zabývají politikou, zůstávají nezaujatí. Mně ale udělalo velkou radost, že v období arabského jara (i když pro mě to bylo jaro bez růží a květin) lidé v Egyptě nebo v Tunisku zpívali mé písně na demonstracích. Používali slogany z mých písní jako například barra barra. (Barra barra = Tam venku, z textu: Tam venku vládne zmatek, je tam spoušť a nebezpečno, řeky vyschly a moře jsou znečištěná, hvězdy se schovávají, aby nechaly spadnout slunce, tam venku není už nic dobrého, zmizely stromy, ptáci přestali zpívat…) Ano, myslím si, že je to propojené, takže mě to logicky zajímá.

Za vaši průlomovou nahrávku bývá obecně považována deska Made in Medina z roku 2000. Vnímáte to podobně?

Poslouchali jste moje poslední album? Někteří tvrdí, že právě ono je průlomové. Každé album, které jsem natočil, mě posunulo určitým směrem. Právě Zoom je teď pro mě zásadní. Setkává se na něm Elvis Presley a Umm Kulthum, Memhis s Káhirou. Styl rai, hudba orientální a „dezorientální". Jsem v současné době trochu dezorientovaný, takže takové je to album.

Proč je vlastně na vaší nové desce spojení Elvise Presleyho a Umm Kulthum?

S Elvisem jsem vyrůstal. Elvis je pro mě stále král, king. Umm Kulthum je zase královnou arabské hudby. A tito dva lidé se tu setkávají. Je to setkání dromedára s koněm, Omara Sharifa s Johnem Waynem. Takové zabarvení má to album. Když pojedeš do Arizony nebo na poušť v severní Africe, je to totéž.

(Rozhovor vznikal ve francouzštině. Otázky a odpovědi překládala Barbara Škopová, které tímto autor rozhovoru děkuje za vstřícnou spolupráci.)

Rachid Taha v Lucerně

- Pětapadesátiletý alžírský zpěvák žijící ve Francii se k nám vrací po úspěšném vystoupení na letošním Open Air festivalu v Trutnově.

- Ve svojí tvorbě kombinuje prvky severoafrické, rockové, punkové a elektronické hudby, příznačná pro jeho tvorbu je například úspěšná předělávka singlu Rock the Casbah od jeho vzorů, punkových The Clash. Jeho verzi Rock El Casbah britský list Guardian v roce 2004 zařadil do výběru 50 nejlepších předělávek všech dob.

- Letos vydal už svoje deváté sólové album Zoom - produkoval ho Justin Adams, který spolupracuje mimo jiné s Robertem Plantem z Led Zeppelin.

- V neděli od 21 hodin hraje v pražském Lucerna Music Baru