Z konference, která se konala už v roce 2005, vyšel sborník v Udine už loni a nyní jej česky vydalo nakladatelství Filosofia spjaté s Filozofickým ústavem Akademie věd ČR. Sborník však není určen úzkému okruhu odborníků – obsahuje texty, které promlouvají ke všem, kdo se o Bohumila Hrabala zajímají. Kromě literárněvědných, jazykovědných, psychoanalytických, kulturněhistorických a dalších příspěvků jsou zde zastoupeny pohledy čistě osobní, psané Hrabalovými přáteli a obdivovateli. Stranou pozornosti nezůstaly ani příspěvky věnované Hrabalovi na divadle (I. Krobot, P. Oslzlý) a Hrabalovi ve filmu (F. Pitassio).

Recenze

Pořadatelé českého vydání, které i graficky přejímá podobu vydání italského, dali své verzi název Hrabaliana rediviva, jímž se hlásí k ineditně uspořádanému sborníku Hrabaliana ještě z předlistopadové doby roku 1989 a oficiálně vydanému roku 1990 v nakladatelství Prostor. Z autorů tohoto sborníku připraveného tehdy k 75. spisovatelovým narozeninám jsou v tom novém zastoupeni pouze dva: jsou to přední znalci Hrabalova díla, literární teoretik Milan Jankovič a filozof Josef Zumr.

Starší sborník Hrabaliana přinesl zcela zásadní texty o Hrabalově díle, ať už šlo o pohled autorova „dvorního“ nakladatele a hlavního editora jeho sebraných spisů, Václava Kadlece, či příspěvky dnes již nežijících autorových přátel, básníků Josefa Hiršala a Karla Maryska. Ze zahraničních hrabalovských znalců obsáhl sborník důležitý příspěvek švýcarské překladatelky Sussanny Rothové, která pak bohužel roku 1997 předčasně zemřela. Přitom právě jí Hrabal odkázal svá zahraniční autorská práva.

Pohled současného sborníku se vlastně vrací, řečeno s Michaelem Špiritem, k už uzavřenému textu, ale otevřenému dílu. Cenné jsou poznámky významného italského bohemisty a Hrabalova překladatele Sergia Corduase, který se zabývá spisovatelovými poetikami (neboť neexistuje jen jedna jediná).

Tomáš Mazal zde představil nejdůležitější motivy své rozsáhlé hrabalovské monografie. Italská psychoanalytička Giuliana Polenta se věnovala nevědomým prvkům v Hrabalově díle z hlediska tématu sebevraždy: „Hrabal se nechal přitáhnout prázdnotou ke smrti, tou prázdnotou, která pro něho byla znamením utrpení, ale i znamením příchylnosti k životu,“ říká Polenta

Sborník je nesmírně podnětný a hlavně posunuje poznání Hrabalova díla směrem k novým postřehům a objevům. A je stále znovu překvapivé, jak dobře chápou rozměr Hrabalova díla zahraniční, v tomto případě převážně italští autoři.