Na vyvolávací ceně 12 milionů korun začne zítra dražba obrazu Élévation IV, série C II od českého malíře Františka Kupky, umělce, jehož výtvarné práce v dětství paradoxně jeho nevlastní matka pálila.

Dražebník a majitel aukční síně 1. Art Consulting Brno – Praha Jiří Rybář prodej obrazu očekává, nedokáže však říct, zda obraz překoná dosavadní rekord. Ten drží taktéž Kupkovo dílo Abstraktní kompozice, vydražené ve stejné aukční síni za 13,4 mil. Absolutní prodejní rekord Kupkova díla se však odehrál v květnu 1998 v aukční síni Sotheby's v New Yorku, kdy se olej Vertikální plány modré a červené z roku 1913 prodal za 540 000 dolarů. V době prodeje cena představovala v přepočtu zhruba 17 milionů korun.

Rok 1938, kdy dražený obraz Élévation (Výšky) vznikl, byl pro Kupku stejně jako pro zbytek Evropy v mnohémzásadní. Jako promasarykovský aktivista se musel malíř odstěhovat z Paříže do Beaugency, čímž skončila jeho role patrona českých stipendistů v Paříži, a naposled se také setkal s Jindřichem Waldesem. Ten byl následující rok odvlečen do koncentračního tábora a za dva roky, po vykoupení jeho rodinou z lágru, zemřel.

Pro Kupku začínalo dlouhé období depresí a nervových krizí provázených potížemi s vyjadřováním, ztrátou sluchu a neurastenií. Z těchto důvodů byl také několikrát hospitalizován. V roce 1946 na oslavu jeho sedmdesátin se v Praze v S.V.U. Mánes konala rozsáhlá retrospektiva jeho prací, zdaleka však nebyla přijata tak, jak by si autor, vědom si svého významu, přál. Například Karel Teige na adresu umělce, jenž neprošel kubismem, napsal, že „bez kubismu by ovšem koncepce obrazu nezávislého od přírodní skutečnosti nebyla myslitelna“.

Zásadní výstavy, po nichž se o umělce začaly zajímat světové galerie, se odehrály v New Yorku (1951) a především v Paříži. Tam se konala výstava r. 1958, rok po Kupkově úmrtí.

Doceněn po smrti

Přestože byl Kupka již v roce 1904 na světové výstavě v St. Louis vyznamenán zlatou medailí a roku 1910 jmenován členem České akademie věd, revoluční vývoj jeho následující práce pomohl Kupkovi do pozice umělce, jehož význam byl doceněn až po smrti. Důvod jeho obtížné cesty k uznání ale přitom nespočíval jen v tehdejší společnosti, jako spíš v Kupkově introvertní a neprůbojné povaze.

Bojovat za něj museli vždy jiní. Ať už Josefa Gočár, na jehož přímluvu se Kupka stal v roce 1919 profesorem na pražské Akademii výtvarných umění, nebo jeho druhá žena Eugénie v rámci každodenní malířovy agendy či Vojtěch Hynais při seznámení Kupky s Jindřichem Waldesem a nakonec Alfred J. Barr jr. jenž v roce 1931 připsal Kupkovi průkopnictví v abstraktním malířství.