Dvě mozaiky pro stanice metra nebo nástěnné malby v Nemocnici na Homolce. Tyto a další návrhy velkých realizací v architektuře uvidí vůbec poprvé spolu s dalšími díly umělce a hoteliéra Jana Grimma (1943-2012) návštěvníci rozsáhlé výstavy k nedožitému 75. jubileu jeho narození. V ambitu Strahovského kláštera na Hradčanech a ve Winternitzově vile na Malvazinkách začíná 6. dubna.

Poté, co v Praze 30. května výstava skončí, poputuje její část do hradní galerie v Litoměřicích. Tam se chystá vernisáž na 5. června.

Na vernisáž se chystá řada Litoměřických, kteří vzpomínají na Jana Grimma jako místního kulturního arbitra. Výstavu připravila Ivana Grimmová. Ta po manželově smrti v roce 2012 ještě déle než tři roky vedla jejich hotel Salva Guarda. „Radost se ale vytrácela stejně jako manželova přátelská společnost,“ popisuje. „Zajímavá etapa domu s nezaměnitelným geniem loci se uzavřela. Vrátila jsem se do Prahy za přáteli z dob našeho mládí s ideou uspořádat Honzovi retrospektivní výstavu z jeho celoživotního díla.“

Když začali Grimmovi v 90. let působit v Litoměřicích, vrátili se ke svým kořenům. Ivana byla přímo odsud. „Ačkoli se Honza narodil v Praze, jako malý žil s rodiči několik roků na Kamýku,“ vysvětluje Grimmová. Její manžel si v Litoměřicích jednou všiml cedule, že je na prodej zanedbaná kulturní památka na náměstí, dům U Černého orla. „Zašel na úřad a půjčil si klíč. Prošli jsme domem a Honza povídá – to koupíme, sem se vejde spousta obrazů,“ líčí Grimmová začátek jejich nové životní etapy.

Na dluh v roce 1994 dům koupili a s výtvarným citem ho přebudovali na hotel. Do všech prostor výjimečné budovy instalovali své obrazy a začali se věnovat pohostinství. Nepočínali si ale jako obyčejní hospodští. Umění pro ně zůstalo prioritou. V hotelu zřídili galerii i velký sál, kde skoro 20 let pořádali výstavy, koncerty, jazzové a swingové večery, divadelní představení i literární dostaveníčka.

V zahraničních sbírkách

Přestože zná řada Litoměřičanů Jana Grimma jako hoteliéra a pořadatele kulturních soirée, duší byl kumštýř. K pohostinství se dostal s příchodem tržních zákonů do sféry umění po roce 1989, kdy se také mnoho dalších výtvarníků obrátilo i k jinému povolání. Po absolutoriu Akademie výtvarných umění v roce 1970 byl přijat do profesního Svazu českých výtvarných umělců a tím začala jeho dráha umělce ve svobodném povolání.

Grimmovým výtvarným programem byla expresivní figurace. „Její podstatou je zájem o lidskou figuru a spontánnost,“ popisuje kunsthistorik Peter Kováč, podle nějž byla exprese programem celé Grimmovy generace. „Jeho i většinu vrstevníků z akademie zajímala jako projev autentického vyjádření,“ říká kunsthistorik. Ochrannou ruku nad nimi držel tehdejší rektor akademie a ředitel Národní galerie Jiří Kotalík.

Ten také v roce 1983 připravil jejich kolekci pro Podzimní salon v pařížském Grand Palais. Vyvolala velký zájem publika i odborníků, porota ji ohodnotila zvláštní cenou a o české malíře začali mít zájem zahraniční sběratelé i galeristé. Grimm začal vystavovat po Západní Evropě i USA. Většina vystavených obrazů se prodala a stala se součástí zahraničních soukromých sbírek.

K nejoriginálnějším z Grimmových nápadů spojených s uměním a Litoměřicemi patřila veřejná finanční sbírka na instalování druhého originálu Myslbekovy sochy K. H. Máchy známé z pražského Petřína pod Mostnou horu v roce 2010.