Jednu z hlavních postav filmu Domácí péče hraje Bolek Polívka. Byl to on, kdo vás napadl jako první?

Ano, u něj jsem věděl od první chvíle, že Laďu, manžela hlavní hrdinky, má hrát on. Měl jsem před ním velký respekt, protože na rozdíl od některých chytráků, kterým přijde, že se občas pitvoří, jsem viděl ten talent, toho citlivého, pracovitého herce. Je to pro mě mistr, který snese světové měřítko, a tak jsem byl i trochu nervózní. Jemu se ale moc líbil scénář a na place jsme si porozuměli, takže nebyl problém.

U obsazení Aleny Mihulové jste si prý ale už tak jistý nebyl?

Přišla mi pro tu roli hrozně mladá, ale nakonec mě přesvědčila. Má totiž to samé, co Bolek, jen to o ní lidi nevědí. Je to mnohem nenápadnější, nemá ty vděčné fóry, ale je citlivá, talentovaná, pracovitá a pokorná. Byla skvěle připravená, i když jsme se před natáčením tolik nescházeli a nepracovali jsme na tom spolu dopředu. Jsem radši, když si herci přečtou scénář, pochopí tu postavu a já už je pak jenom koriguju na place. Nejsem ten typ režiséra, který má rád divadlo, protože se může donekonečna scházet nad kafíčkem a vyprávět si 
o tom. To by mi bylo trapné a přišlo by mi, že tak herce i sebe okrádám o čas.

Takže jste se s Bolkem a Alenou před Domácí péčí nescházel a nepřipravoval je?

Jediná naše herecká příprava spočívala v příjezdu do Napajedel na jedno odpoledne, aby se Bolek s Alenou seznámili s mými rodiči, kteří byli předobrazem hlavních postav filmu. Dali jsme si spolu víno ve vinohradu, zazpívali si pár písniček, a když jsem chtěl začít dělat čtenou zkoušku, tak mi Bolek vzal scénář a řekl: Klid, ty jsi to hezky napsal, já rozumím tvému tatínkovi, Alenka tvojí mamince, my ti to hezky zahrajeme a ty si to hezky natočíš. Tím skončila veškerá „práce s hercem" na tomhle filmu.

Vy jste to natočil a Alena za to dostala Křišťálový globus za nejlepší ženský herecký výkon na Karlovarském filmové festivalu, čekal jste to?

Věřil jsem, že zaujme. Má 
v tomhle filmu pro sebe veškerý čas, může si dovolit být velice civilní a jemná, protože je v každém záběru, a divákům tak dojde, že to je to nejlepší. Naopak Bolek tím, že není hlavní postavou, může být expresivnější a „ukrást" si pro sebe ten čas a prostor, kterého tam fyzicky tolik nemá. Všechno to do sebe krásně zapadlo a myslím, že Alena si to ocenění stoprocentně zaslouží.

Další důležitou postavu hraje Tatiana Vilhelmová, tam šlo taky všechno lehce?

Ta byla nadšená už ze scénáře a ladili jsme už jen detaily. Její postava inklinuje k esoterii, takže když jsme probírali kostýmy, navrhovala, jestli by neměla být oblečená víc v tomhle duchu. Ale já jsem to naopak nechtěl tak moc dávat najevo. Jinak jsme měli dvakrát uprostřed natáčecího dne pauzu, abychom si ujasnili, o čem ta její postava je, ale když jsem jí vysvětlil všechny motivy, zázemí postavy, důvody, proč ty které věci dělá, po 15 minutách jsme točili dál.

A proč jste pro mentorku Miriam sáhl za hranice po Zuzaně Kronerové?

U Zuzany jsem věděl, že chci slovenskou herečku, i když jsem se bál toho klišé Slovenka – esoterička. Ale protože tam nemá tolik prostoru, tak jsem chtěl, aby to bylo jasnější a jednoznačnější. Potřeboval jsem ženu, která přijde a od první sekundy má obrovské charisma, věříme jí, že za ní někdo v nouzi půjde. A Zuzana je na to skvělá a taky jsme všechny její obrazy, kterých nebylo málo, natočili za pouhé dva dny.

A dostáváme se k zajímavé otázce, proč jste obsadil do jedné z menších rolí sám sebe?

Jsem docela stydlivý, takže se mi moc nechtělo setkávat 
s nějakými pětatřicátníky a zkoumat, jak by zahráli určité fóry. Měl to být jenom takový štěk, kdy jsme se měl párkrát projít před kamerou, takový podpis, jako když Hitchcock nastupuje do vlaku ve filmu Cizinci ve vlaku.

Ve filmu i naživo nepůsobíte od pohledu jako někdo, kdo takhle přemýšlí…

Já mám právě tyhle mimikry rád. Nehraju úmyslně nějakého floutka. Ale ono je to docela příznačné i pro české filmy. Když je někdo ve filmu za intelektuála, tak je to většinou vousatý chlápek s pleší v ošuntělém kabátě. A mě mnohem víc baví, a teď to myslím obecně, ne v souvislosti s Domácí péčí, když ta nejintelektuálnější postava 
ve filmu je opálený beach boy v kraťasech, který ve správný moment pronese tu nejchytřejší větu a všichni padnou na zadek. To je na tom to zajímavé a vzrušující.