Stačily jsme během ní probrat Vandiny herecké začátky, dozvěděla jsem se její názor na amnestii prezidenta Václava Klause i na prezidentské volby. Prozradila mi také, že letos poprvé po dvaceti letech netrávila vánoční svátky pracovně, a tak toho využila a vyrazila se svou šestiletou dcerkou za teplem do Spojených arabských emirátů.

Ujistila jsem se, že Vanda Károlyi je velmi výřečná, upřímná, otevřená a že mě rozhovor s ní určitě nebude nudit. Když jsme se rozmýšlely, kde rozhovor provedeme, a nemohly jsme najít žádnou kavárnu či jiné místo k posezení, rozhodla, že půjdeme do jediné v tu dobu otevřené pivnice na čaj. V deset hodin dopoledne nám v ní dělalo společnost pět udivených chlapíků u piva, ale Vanda Károlyi neskrývala nadšení. „Cítíte tady tu romantiku? No není to úžasné, každý si přemýšlí nad svým životem, venku padá sníh, co více si přát?"

V metru jste mi prozradila, že zásadně nesouhlasíte s amnestií prezidenta Václava Klause. Nebyla jste ani u prezidentských voleb, protože vás nikdo z devíti kandidátů neoslovil. Na druhou stranu vyzdvihujete slovenského prezidenta Gašparoviče. Nelitujete v současnosti toho, že jste před třinácti lety opustila Slovensko a „zakotvila" v Praze?

Ne, já nikdy nelituji svých činů. Myslím si, že všechno je tak nějak předurčené a co se má stát, to se stane. Nechávám se nést na vlně života – co přijde, tak si naplno prožiji. Jakýkoli odpor přináší akorát komplikace a těmi si nechci život zatěžovat. Navíc i špatné věci se většinou ve výsledku ukáží jako přínosné a myslím, že takto bychom k životu měli přistupovat všichni.

Přistupujete tedy k nepříjemným součástem života s pozitivním nadhledem?

Já například nemám ráda pondělky (smích), ale co mi zbývá, musím je žít. Každé pondělí mám dvě možnosti – buď mohu být celý den zakaboněná a nepříjemná, nebo tyto pocity překonám… Pro mě i pro mé okolí je pozitivnější, když v pondělí ráno otevřu oči a poděkuji Bohu, že jsem tady. Udělám si v sobě pozitivní náhled na celý den, najdu si body, na které se těším, a hned to člověka méně bolí a všechno jde snáz.

Od vašeho rodného Slovenska jste se už zcela oprostila?

Ano, mým domovem je už třináct let Praha. Nicméně jsem tak trošku Kolumbus, vždycky mě vítr někam zavane, tak uvidíme, jak dlouho tady ještě zůstanu. Narodila jsem se v Prešově, studovala v Košicích, chvilku jsem žila v Bratislavě, teď jsem v Praze, takže uvidíme, jak to bude pokračovat (smích). Na Slovensko se už ale nevracím, také moje sestra se přestěhovala do Prahy a nyní tu bydlí i naše maminka, které je pětasedmdesát, a tak se o ni společně staráme.

Ani vaši šestiletou dceru jste nevzala do místa vašeho dětství?

To ano, když jí byly čtyři roky, tak jsme spolu v Prešově byly. Ukázala jsem jí, kde jsem se narodila, kam jsem chodila do školy, do školky a tak dále. Také na ni doma mluvím jenom slovensky, protože chci, aby tento jazyk uměla a nezapomněla ho.

Vy sama, ačkoli jste Slovenka, mluvíte česky výborně.

Práci se vždycky snažím dělat naplno, a tak pakliže dělám český dabing, českou reklamu nebo hraji v českém muzikále, považuji za samozřejmé umět bezchybně český jazyk. Nějaké základy mám od svého otce, který je Čech, a samozřejmě jsem se hned po odstěhování do Prahy začala chodit na hodiny českého jazyka. Jsem detailista a sama nemám ráda, když někteří lidé, kteří se živí řečí, daný jazyk dokonale neovládají.

Celý život je o tom umět si dobře vybrat

Před třinácti lety jste ztvárnila roli v muzikálu Pomáda, od té doby jste prošla mnoha dalšími rolemi a v muzikálech hrajete dodnes. Vidíte v tomto žánru u nás nějaký posun?

Nějaký posun určitě je, ale myslím si, že máme stále co dohánět vůči světu. Když zhlédnu muzikál v Londýně, ve Vídni nebo v Budapešti, tak vidím, že stále ještě pokulháváme. Je to samozřejmě také o penězích, velké scény, kostýmy, umělecké prvky a tak dále, to se zkrátka bez financí neobejde.

Na druhou stranu se mnou určitě budete souhlasit, že v dnešní době je muzikálů velké množství, a tak si možná leckdo řekne, že kvantita převyšuje nad kvalitou.

Já si naopak myslím, že fakt, že je muzikálů hodně, je pro nás jen dobře, protože máme z čeho vybírat. Do divadla si chodíme pro určitou potravu, která nakrmí naše duchovno a je jenom na každém z nás, na jaký muzikál půjde, co si z té široké nabídky vybere. Já mám doma na televizi šedesát kanálů, ale pakliže mám večer volno a chci se podívat na nějaký pořad, který mi něco dá, tak si zapnu druhý kanál České televize. A o tom to je celý život, umět si správně vybrat.

Máte podobná kritéria i pro výběr práce?

Určitě, je pro mě důležité, jaký režisér hru režíruje, zda mě zaujme scénář, jaká je produkce dané hry i s jakými lidmi na ní budu pracovat. Zajímá mě samozřejmě také moje vlastní role, například je pro mě důležité, zda v ní mohu mít vlastní pole působnosti, zda v ní mohu uplatnit vlastní fantazii. Na druhou stranu i přes všechny tyto indikátory nemohu nikdy předem odhadnout, jaký bude výsledek, a často tak zažívám velká překvapení. To je na tom ale krásné, protože divadlo je velmi živé a vyvíjí se každým dnem.

V současnosti vás můžeme vidět v novém muzikále Klíč králů v Divadle Broadway, kde hrajete čarodějku podob Efine.

Je to krásná role a navíc přesně podle mých představ – když jsem se režisérky zeptala, co ode mne očekává, odvětila, ať ji především předvedu podle sebe, podle toho jak ji já sama vnímám. A to je přesně to, co já potřebuji (smích). Když mi toto režisér řekne, tak je to pro mě úplně nejvíc, protože si v uvozovkách mohu dělat to, co chci. V tomto muzikále je to navíc jediná hlavní ženská role, a tak jsem se v ní vyřádila (smích).Vanda Károlyi

A jaká je tedy čarodějka podob Efine v podání Vandy Károlyi?

Čarodějka podob Efine je svým způsobem ztělesnění všech žen. Je plná paradoxů, vzruchů, emocí, nápadů, filozofií… Je to pro mě velmi zajímavá role i tím, že v podstatě nemá hranice.

Kromě neobvyklé role je ale Klíč králů také velmi neobvyklý muzikálový žánr, nevybavuji si žádný jiný sci-fi muzikál v českém prostředí.

Ano, já sama jsem netušila, že něco takového funguje. Zjistila jsem ale, že prostřednictvím muziky jde dosáhnout neuvěřitelných efektů a všech motivů, které sci-fi žánr vyžaduje. Klíč králů mě přesvědčil o tom, že Bůh musel být dokonalý ne když stvořil člověka, ale když stvořil muziku. Hudba v muzikále Klíč králů je opravdu dokonalá, já osobně jsem styl Daniela Landy do té doby nemusela, ale tímto mě opravdu velmi překvapil. Líbí se mi, že je hudba barevná, je v ní smísená ezoterika a mystika s rockem, a dokonce i prvky ethna a metalu. Toto spojení mě doslova uhranulo.

Ani Klíč králů vás neodpoutal od věčných záporných a dramatických rolí drsňaček, v tomto případě tedy čarodějnic. Toužila jste někdy po tom zahrát si princeznu?

Absolutně ne, vůbec se v tom necítím a jsem spokojená v těch dračicích (smích). Ostatně už můj vzhled mě stylizuje spíše do dramatičtějších rolí.

Jste hodně pracovně vytížená, jak trávíte volný čas, máte čas na nějaké koníčky?

Když mám čas, tak si ráda něco pěkného přečtu, ale jinak trávím volný čas zejména s dcerkou. Jezdíme spolu například na koně a také si hodně povídáme, což je podle mě velmi důležité. Je jí teprve šest let, ale denně mě překvapuje, jaké má názory a na co se mě ptá. To jsou vysoce inteligentní a kultivované otázky - například nedávno se mě zeptala: „A mami, na co je nám vlastně prezident?" No uznejte, není to k zamyšlení, zejména v dnešní době (smích)?

Vanda Károlyi

- Herečka, zpěvačka a moderátorka se narodila v roce 1972 v Prešově
- Absolvovala hudebně-dramatický obor na konzervatoři v Košicích, od roku 1988 působila ve Státním divadle v Košicích a v současnosti je na volné noze
- Hrála například v seriálech Znamení koně nebo v Ordinaci v růžové zahradě, v současnosti je k vidění také v seriálu Vyprávěj
- Zabývá se dabingem, reklamou a obsáhlou část její umělecké činnosti tvoří především muzikály
- Hrála například v muzikálech Žebrácká opera, Píseň o Fanfánovi Tulipánovi, Cyrano z předměstí, Pomáda, Hrabě Monte Christo, Dracula, Cikáni jsou do nebe, Donaha, Quasimodo a nejnověji v muzikálu Klíč králů, který uvádí Divadlo Broadway
- V současnosti ji můžeme vidět také v Divadle Bez Zábradlí, v Divadle Radka Brzobohatého nebo v divadle Metro
- Je rozvedená, má šestiletou dceru Lauru

Michaela Rozšafná