Jak prozradila v rozhovoru pro Deník, zdejší scénu si užívá a mezi svými o jednu až dvě generace staršími kolegy se cítí skvěle. Nejnovější představení, kde Sabina Rojková ztvárňuje jednu z hlavních rolí, nese název Nevzdávej to.

Kdy jste si ve svém životě naposledy řekla „Nevzdávej to"?

Říkám si to poslední dobou velmi často. Třeba právě poslední týden, co jsem po dlouhém zkoušení začala pořádně chodit do školy, bojuji s doděláním třetího ročníku. Dohánění na poslední chvíli je samozřejmě velmi těžké, ale stojí mi to za to, a tak i když je to boj, nevzdávám to.

Máte často chuť něco vzdávat, nebo jste spíš bojovnice jdoucí přes překážky?

Myslím si, že mě vystihuje to druhé. Když vím, že má pro mě něco smysl a hodnotu, tak si za tím jdu, i když to často stojí velké úsilí. Málokdy se mi stalo, že bych se hnala za něčím, čeho jsem nakonec docílila a uvědomila si, že to vlastně bylo zbytečné. Možná také proto, že si ve všem dokážu najít to dobré.

V Divadle na Vinohradech hrajete v již několikátém představení, jste zde ve stálém angažmá?

Nejsem. Ani vlastně nevím, jestli to jde, když ještě nejsem plnoletá a studuji. Každopádně právě Divadlo na Vinohradech je jedním z míst, kde svůj čas trávím nejraději.

Jak jste se na tak prestižní scénu dostala?

Dostala jsem nabídku přijít na konkurz na roli v představení „Poslední z Haussmanů". Musím říct, že byl tím nejtěžším, který jsem kdy absolvovala. Byl docela náročný a dokonce si i pamatuji, že když jsem po skončení vyšla z místnosti, rozbrečela jsem se. Měla jsem hrát, jak řvu na svoji matku, protože má na mě málo času. Dostalo mě to. Věděla jsem, že bych něco takového chtěla opravdu hrát. Složitější postavu… Že by mi ta práce mohla dát velké zkušenosti. A vyšlo to. Mám z toho dodnes obrovskou radost.

Jak se jako osmnáctiletá studentka cítíte mezi hereckými matadory? Vnímáte to při hraní?

V tomhle divadle se cítím vážně dobře a mezi svými hereckými kolegy se cítím báječně. Moc mi pomáhají a rozumím si s nimi. Je to vtipné. Nedokážu jmenovat herce, se kterým bych si rozuměla více a se kterými méně. Přijde mi, že jsme úplně všichni na jedné vlně. Alespoň tak to vnímám, je mi mezi nimi hezky.

Aktuálně zde v novém představení Nezdávej to hrajete roli Suzette, dceru zaneprázdněné političky, která na ni nemá čas, a tak dceři nezbývá než na sebe poutat pozornost skandály. Nacházíte se v nějakých atributech této postavy?

Ta role je skvělá, protože je opakem mě. A to mě na tom baví. Můžu se pořádně „vyhrát". Zkusit si něco, co bych normálně v životě nedělala. Být holkou, ve které bych se ani v nejmenším najít nemohla.

Máte za sebou už i mnohé filmové a seriálové zkušenosti, setkáváte se někdy u svých vrstevníků se závistí?

Z počátku bych řekla, že jsem se s tím setkala. Postupem času ale začali sbírat i oni spoustu zkušeností, a tím snad ta nepříjemná etapa skončila.

Jakou dosavadní hereckou zkušenost považujete zatím za nejzásadnější ve vaší kariéře?

To se nedá říct. Myslím si, že každá herecká zkušenost mě posunula o několik kroků dopředu. Každá pro mě byla stejně důležitá, protože jako celek vytváří to, kde jsem právě teď. A tím myslím, kde jsem v mém projevu a celou mojí osobností. Za všechnu práci, kterou jsem měla kdy příležitost dělat, jsem vděčná. A cítím, že každá mě rozvíjí dál a dál.

Musíte mít oproti ostatním nějaká privilegia, abyste zvládla skloubit dohromady hraní v divadle se školou?

Je to dost složité. Mám stejné podmínky, jako všichni ostatní studenti. Když nechodím kvůli zkoušení, nebo natáčení do školy, má to samozřejmě i své následky. A jen pokud je zvládnu, mohu si dovolit se hraní dál věnovat. Pokud bych viděla, že je zvládnout nedokážu, tak je pro mě škola v tuhle chvíli přednější.

Máte čas na své koníčky?

Je pravdou, že příchodem na konzervatoř mám stále méně času, hlavně kvůli práci. Jenže na tom je právě dobré to, že má práce je i mým koníčkem. Což je to nejideálnější, co by si podle mě mohl člověk přát, takže jsem spokojená. Ve škole máme spoustu předmětů, které berou ostatní jako své záliby. Například zpěv, kterému se věnuji od malička, nebo tanec, hru na klavír… Občas zajdu mimo všechny povinnosti na jógu nebo různé zajímavé akce. Myslím, že si čas na sebe udělat dokážu.

Setkáváte se se zájmem veřejnosti, lidé vás poznávají na ulici… Je vám to příjemné?

Jé… dnes jsem byla v restauraci, kde za mnou postupně přišlo asi deset lidí. Přišli si pro fotku a podpis, je to vážně moc milé, nikdy se neurazím a ráda všem vyhovím.

Jaká role podle vás způsobila největší zájem veřejnosti o vaši osobu?

Nejvíc mě lidé poznávají asi díky seriálu Ulice. Dívá se na něj široké spektrum lidí… Ale ti, které v seriálu zaujmu, si o mě zjistí víc a třeba se i přijdou podívat na moji zase jinou hereckou polohu do divadla. Z čehož mám vždy radost. Spousta dětí mě také poznává z filmu Jana Svěráka „Tři bratři", kde jsem hrála Marušku z pohádky O dvanácti měsíčkách.

Co chystáte na letní prázdniny?

Chystám se si odpočinout. V nejlepším třeba nedělat vůbec nic (směje se). Pojedu s rodinou někam k moři, strávím s nimi konečně spoustu času a moc se na to těším těším.

Sabina RojkováHerečka Sabina Rojková.Narodila se 12. června 1997 v Teplicích. S herectvím začala v 6 letech, kdy se rozhodla navštěvovat hodiny tanečního divadla. Od svých 9 let navštěvovala v Krušnohorském divadle Teplice hodiny herectví. 

- Jejím prvním velkým divadelním úspěchem byla dětská role Adélky v představení Jana Eyrová v Divadle ABC v Praze. Od února 2010 hrála také v pražském divadle Rokoko v představení Krvavá svatba. Od roku 2010 hraje v seriálu Ulice.

- V roce 2012 byla přijata na státní konzervatoř v Praze. Od roku 2013 hraje v představení Růžové brýle v divadle Ungelt, v témže roce si také zahrála v pohádce Tři bratři nebo filmu Poslední cyklista. V plzeňském divadle J. K. Tyla hraje v představení Srpen v zemi indiánů.

Od března 2014 hraje v pražském Divadle na Vinohradech, aktuálně ji můžeme vidět v nejnovější inscenaci Nevzdávej to.