Svými výstupy v „rozkošně ukecané komedii“, jak o ní hovoří režisér Menzel, „která nepředstírá nijakou zvláštní filozofii, kromě té, že se nic nemá brát vážně, a taky nás poučuje, že na této planetě je ze všech božích tvorů člověk tvorem nejlegračnějším,“ se opět chystají polechtat bránice diváků nejen Petr Čtvrtníček jako Puškvorec a Leoš Noha 
coby Šťovíček, ale i Petra Horváthová v roli Beatrice.

Ta je proslulá svým ostrým jazýčkem. Brousí si jej zejména při slovních střetech a výpadech s Benedickem (Václav Jílek), který chtěl původně zůstat starým mládencem, ale proti své vůli se nakonec zamiloval a oženil.

Po roce jste, Petro, opět vklouzla do role Beatrice ve hře Mnoho povyku pro nic. Těšila jste se na opětovné setkání s ní?

Strašně moc! Beatrice je skvělá mladá dáma,  inteligentní…

Našla jste v její povaze a charakteru něco, co se shoduje s vaším naturelem?

Teď, po desetidenním zájezdu s ní, mám pocit, že se s Beatricí shoduju ve všem. Jediný rozdíl mezi námi je v tom, že nejsem šlechtična.

Jak jste k té roli při zkoušení přistupovala? Nakolik vás k ní přivedl pan režisér a nakolik jste si k ní našla cestu sama?

Postavu Beatrice jsme vytvořili společným úsilím. Pan režisér ji směřoval k lehkosti a nadhledu a já jsem jí dodala emoci a energii. V podstatě se ale cesta k ní hledala sama. Je to krásná role.

Šlo o vaše první pracovní setkání s Jiřím Menzelem? A jak byste jej zhodnotila?

Ano, jde o mé první setkání s panem Menzelem. A jak ho hodnotím? Bylo to fajn, Jiří!

Pan režisér v jednom rozhovoru k této inscenaci řekl, že herce do role obsazuje tak, že si představí, jestli by se s ním snášel 
na společné dovolené. A když ví, že by s ním na dovolené nevydržel, tak ho neobsadí. Před hvězdami posedlými vlastní dokonalostí a ctižádostí dává přednost lidem, které hraní baví. Cítila jste hned od začátku, že máte společnou řeč, že se snášíte?

To jsem nevěděla, že by s námi Jirka rád strávil dovolenou. My „jsme parta správná“, takže může jet příští rok na zájezd, my ho vezmeme rádi s sebou! A jestli jsme hned našli společnou řeč? Ano i ne. Ale to, co z naší společné práce vzniklo, jaká skupina – myslím, že mohu říct přátel (míním tím celý tým, herecké kolegy, inspici, garderobu, masky, atd.) – se díky ní utvořila, považuju za dar. Ještě jednou děkuju, Jiří.

Beatrice má docela dost nabroušený jazyk, vůbec má ve hře hodně textu. Jak jste se s ním při zkoušení popasovávala?

To je trefně řečeno, popasovala a naučila. Co bylo nejhorší a nejtěžší – přijmout její květnatost a hru slov. A taky dát všemu logiku, lehkost a přirozenost.

Zahrála byste si ráda ještě nějakou další Shakespearovu postavu? Máte pro některou slabost?

Samozřejmě, a je mi jedno, jakou. Kdybych ale měla říct, pro kterou mám vyloženě slabost, tak pro Lady Annu, Lady Macbeth či Šaška z Večera tříkrálového.

A jaký vlastně máte k tomuto autorovi vztah? Setkala jste se s ním už na jevišti?

Jen na škole. A vztah jsem si k němu vytvořila velký. Shakespeare je neuvěřitelně nadčasový, ve všem. Ve slově, v postavách. Jen si to vezměte – emancipovaná žena v 16. století, jakou je Beatrice? To je přece hustý!

Hra se letos přesouvá z Nejvyššího purkrabství Pražského hradu na nádvoří AMU. Nemrzí vás to trošku?

Nemrzí. Hlavní je, že se hraje a že se lidé přijdou pobavit. A kam? O tom to není. Máme teď za sebou účinkování v Bratislavě, Ostravě a Brně. Tam taky není Pražský hrad a lidé nám plácali a vstávali ze židlí.

Takže vám nevadí, že se hraním připravíte o část prázdnin…

Nevadí, protože mě to baví. Mám ráda svou práci. A Beatrice je v současné době má největší role.

A co vás čeká v nové sezoně?

Nevím, něco tuším, uvidíme. Teď je teď a pak bude pak. A až bude pak, budu to řešit. Zatím jsem na vlně Letních shakespearovských slavností.