V rozhovoru pro Deník herečka mimo jiné prozradila, jak se vedle divadla dostala k psaní vlastního lifestylového blogu, co plánuje v nejbližší době i jak jí změnila život ošklivá autonehoda a proč o této události již nechce mluvit.

Jaký máte vztah k historii? Měla jste na škole ráda dějepis?

Historie je věc krásná a myslím si, že je tak trochu zakořeněna v každém z nás - mám na mysli takové to vlastenectví a hrdost, odkud pocházím, nebo radost z našich úspěchů. Češi jsou ve světě velice úspěšní. Miluji poznávání kultur a historii při cestování, kde se spontánní cestou obohacuji. Ale musím se přiznat, že dějepisec ze mě na střední škole teda nikdy nebyl. Kdybych si měla vybrat období, ve kterém bych se chtěla ocitnout alespoň na chvilku, tak jsou to asi dvacátá, třicátá léta minulého století.

Zajímá vás antické období? Nastudovala jste si v rámci příprav na představení životopis Romula Velikého?

S antikou jsem se setkala již několikrát. A sice na škole v rámci klauzurních prací, na konkurzu právě do Městských divadel pražských, kde mi byl zadán monolog Antigony, a teď paradoxně na dvou projektech - Romulovi Velikém a Klytaimestře, kterou zkouším do Podniku. Přičemž Romulus je pouze zasazen do tohoto období - text hry je současný a nadčasový.

Herečka Nikol Kouklová.Jaký máte vztah k absurdnímu divadlu a vůbec k hrám autora Friedricha Dürrenmatta?

Od Dürrenmatta jsem zatím viděla málo her a s jeho dílem se herecky setkávám poprvé. Musím uznat, že je to velmi těžký žánr právě v tom, že vyžaduje lehkost. Jak se říká - ty zdánlivě jednoduché věci jsou vždy nakonec těmi nejtěžšími.

Rea, dcera posledního římského císaře, je vaše několikátá role v Městských divadlech pražských. Stále jste zde ale pouze host, spěje vaše působení ke stálému angažmá?

Řekla bych, že to není úplně otázka na mě (smích). Absolutně si netroufám nic odhadovat. Pokud by ale nabídka dalších rolí přišla, určitě bych je přijala.

Byla jste někdy ve stálém hereckém souboru?

Obdivuji kontinuální práci a pestrost rolí herce v souboru. Do určité míry by se dalo říci, že jim závidím, že vědí, co budou dělat v nejbližších měsících. Mají jistotu. Na druhou stranu ale být na volné noze mě baví - dostanu se na různá místa, seznámím se se spoustou zajímavých lidí, poznávám, nasávám, učím se. Přináší to samozřejmě také svá úskalí. Nevím dne, ani hodiny, ale to už asi k této profesi patří. Jde v podstatě o to být pokud možno po škole neustále v procesu a nezastavit se. Tady se ale bavíme také o velkém štěstí…

Vedle divadla se věnujete také módě, mimo jiné píšete vlastní blog a věnujete se fotomodelingu. Dají se tyto činnosti propojit?

S tím fotomodelingem to vzniklo tak, že mě začali oslovovat designeři z UPRUM, studenti oděvních škol nebo studenti fotografie na nafocení svých klauzur. Řekla bych, že tenkrát vyšlo z módy takové to focení pouze na hubených modelkách, a začaly se vyhledávat určité typy nebo právě herci, kteří do modelu vloží i něco ze sebe - skutečně ho tedy "prodají". A já i díky svému typu do tohoto konceptu zapadala. Ten okruh lidí není až tak velký, takže si mě potom už na základě doporučení nebo sympatií vybírali na další projekty. Za profesionální modelku jsem se ale nikdy opravdu nepovažovala a je to pro mě spíše zábavné dostat se zase trochu někam jinam, nahlédnout do jiné profese. Holkám modelkám rozhodně nezávidím, není jednoduché živit se (doslova) tělem. S tím blogem bych to upřesnila - mám lifestylový blog. Píši o všem možném. Od kosmetiky, módy, cestování, po absurdity hereckého života nebo také dávám osobní tipy, kam v Praze zajít na víno nebo dobré kafe.

Co vás vedlo k založení blogu a jak dlouho se věnujete psaní?

Psát jsem začala asi před pěti lety, a sice takové svoje poznámky a krátké povídky, které byly a dodnes jsou pouze mým tajemstvím. Dalo by se to přirovnat k deníku… Později jsem začala přispívat do novin kulturními sloupky a do magazínů psát rozhovory nebo tematické články. Z toho vyšlo blogování. Blogerský život jako takový vedu už druhým rokem. Byla jsem spoluzakladatelka BlogesRobes, ze kterých jsem se rozhodla letos v březnu vystoupit a vydat se po své vlastní cestě. Cítila jsem, že už mám jít dál. To byl impulz k založení vlastního blogu Femme Armeria, který funguje necelé dva měsíce. Psaní mě baví, je to mé hobby a určitá forma relaxu.

Herečka Nikol Kouklová.Před lety jste utrpěla těžkou autonehodu, vnímáte nějak její následky v dnešní době?

Nehodu mi už připomínají pouze jizvy, které moji osobu svým způsobem dokreslily, zkrášlily a rozhodně bych je nedala pryč. Jsou mé a už patří ke mně. Rozhodně jsem neprošla několika plastickými operacemi, jak jsem měla možnost se někde dočíst… Mám dojem, že se z toho dělá víc, než to ve skutečnosti bylo. Naprosto chápu, že čtenáře fascinují a lákají tyto příběhy, kdy si média příběh trochu dokreslí, aby byl čtivější… Lidé chtějí vidět tzv. "maso". V mém případě naštěstí nešlo o tragédii a za to děkuji pouze a jen Bohu, ale vlastně mě už nebaví na tyto otázky neustále dokola odpovídat.

Chováte se od té doby nějak jinak?

Užívám si život naplno.

Dokončujete DAMU, jaké máte vyhlídky do nejbližší doby?

Minulý týden jsem dopsala závěr diplomové práce a byl to neskutečně osvobozující pocit! Teď už jen zbývá udělat korekturu a státnice. Mé vyhlídky i vzhledem k tomu, že jsem herečka na volné noze, jsou krátkodobé, ale v tuto chvíli můžu prozradit, že na září se plánuje premiéra již zmiňované Klytaimestry v Podniku. V září také začnu zkoušet na Malou scénu divadla ABC hru Pěna dní od Borise Viana. Zkraje příštího roku mě možná čeká další hostování na nejmenované pražské scéně. Co se týče jiných aktivit, chystám svoji druhou kolekci náhrdelníků ve spolupráci s La Mode de Bohêmel a jakožto patronka Nadačního fondu Slunce pro všechny plánuji na podzim zorganizovat charitativní večer na podporu této Nadace. Také bych se ráda dostala k projektům, které odkládám už nějakou dobu, tak uvidíme, zda to vyjde.

Dosud jste si zahrála také v několika televizních seriálech, natáčíte něco i nyní? A co máte v plánu do budoucna?

V plánu bych toho měla i třeba hodně, ale to nezáleží tak úplně na mě (smích). Hold herci jsou čekatelé na nabídky, to je krutá realita. Natáčení mám spíše nárazově, a jak říkám - je za odměnu.

Nikol KouklováNarodila se 2. ledna 1990 v Praze. Herectví se věnuje od dětství, v osmi letech začala docházet do dramatického kroužku. Studovala Pražskou konzervatoř, momentálně dokončuje DAMU v Praze.

Za dosavadní kariéru hrála mj. v divadlech Archa, Národním divadle, Divadle Bez zábradlí. V televizi jsme ji mohli vidět v seriálu Ordinace v růžové zahradě, Cesty domů či Svatby v Benátkách. Má lifestylový blog Femme Armeria.