Volby do sněmovny začínají za

Nahrávám odpočet ...
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Herec Tomáš Novotný strávil dětství v divadelní rekvizitárně

Praha /ROZHOVOR/ - V angažmá v Městských divadlech pražských je herec Tomáš Novotný od loňského roku, už nyní má ale na svém „kontě" šest představení. Vidět ho můžeme v divadelních kusech jako Král Lear, Rváč nebo Markéta Lazarová.

11.2.2014 1
SDÍLEJ:

Herec Tomáš Novotný.Foto: DENÍK/Dimír Šťastný

V kavárně Divadla ABC jsme si povídali především o novém představení, které pro zdejší scénu nastudoval Arnošt Goldflam. Jde o známý příběh Karla Poláčka Bylo nás pět, ve kterém se Tomáš Novotný s dalšími kolegy vrátí do klukovských let.

Nad vzpomínkami na dětství Tomáše Novotného jsme se zastavili i v rozhovoru, v němž také prozradil, jak se sžívá s Prahou, proč se odklonil od muzikálového herectví nebo jaká hra pro něj byla v pražském angažmá zatím nejzásadnější.

Kterou roli z pětice chlapců vám Arnošt Goldflam svěřil?

To je docela zajímavé, původně jsem měl totiž hrát Čeňka Jirsáka, ale nakonec došlo z provozních důvodů k malé změně a hraji Antonína Bejvala, alternuji se ještě s Martinem Písaříkem.

Budete mít s Antonínem Bejvalem více práce, než byste měl s Čeňkem Jirsákem?

Myslím, že to vyjde nastejno. Pan Goldflam se snažil, aby nás pět mělo stejnou porci textu a výstupů. Samozřejmě kromě Péti Bajzy, který je hlavním průvodcem děje.

Jak se sbližujete s dětskou rolí?

Je to velice zábavné. I samotné zkoušky probíhají zatím na veselé a klidné vlně. Pro srovnání zkoušení Markéty Lazarové, která měla premiéru v listopadu, bylo velice příjemné a zábavné, ale ve výsledku se jedná o těžké, vypjaté téma. Oproti tomu je tato klukovská role příjemný odpočinek. Jeden z největších problémů je, jak vůbec celou hru uchopit protože devíti, desetileté kluky musí zvládnout zahrát dospělí herci… Občas se bavíme sami sebou.

Vracíte se při tom do dětství?

Několikrát jsem se přistihl, že jsem vzpomínal, co jsem dělal a jak jsem se choval jako malý kluk. Je to zajímavá sonda do minulosti. Pravda ale je, že si toho moc nepamatuju.

Zkusil jste se zeptat rodičů, jaké jste byl dítě?

To mě zatím nenapadlo… Nejsem s nimi v tak častém kontaktu, abychom vedli delší rozpravy, ale je to zajímavý podnět, možná to zkusím.

Herec Tomáš Novotný.Byl jste jako dítě také v nějaké podobné partě jako chlapci v Poláčkově románu?

Musím říct, že ve věku těchto chlapců ne. První partu jsem si našel až v ochotnickém divadle v nějakých patnácti. Tam jsem si našel kamarády, které mám dodnes, a které budu mít troufám si říct asi napořád. Jsou to ta přátelství, která vydrží až do smrti.

Jak jste tedy trávil dětství?

Vyrůstal jsem v Pardubicích a moje dětství se z velké části odvíjelo od toho, že jsem byl jedináček. Takže jsem si zařídil svůj svět, takovou vlastní bublinu, ve které mi bylo velice dobře a ani jsem neměl potřebu začleňovat se do nějaké party. I dneska si bez problémů vystačím sám se sebou.

Jaké jste měl koníčky?

Byl jsem dítě vyrůstající v divadle, rodiče jsou také herci. Takže jsem hodně času trávil třeba v divadelní rekvizitárně. Představovala pro mě ohromně magickou místnost, tenkrát totiž ještě byly ve sklepení pod celým pardubickým divadlem sklady rekvizit. Měl jsem štěstí na skvělého rekvizitáře, pana Milana Vodehnala, který mě míval na starosti, když rodiče zkoušeli, a se kterým jsem se vždycky po těchto místech procházel. Co může být pro kluka lepšího než stovky brnění, mečů a nejrůznější věcí, ke kterým se ostatní děti jen těžko dostanou?

Četl jste jako dítě Bylo nás pět?

Samozřejmě ano, rodiče mě hodně vedli k četbě. Zároveň to taky byla povinná četba ve škole. Na druhou stranu ale teď při zkouškách zjišťuji, že si toho z ní zas až tak moc nepamatuju. Spíš mi zůstal v hlavě televizní seriál, který je velmi zdařilý. V představení vycházíme spíše z knihy, neděláme ale ani přepis knížky, ani dramatizaci seriálu. Neradi bychom něco opisovali, bude to svébytná, snad samostatně fungující, divadelní forma.

Pocházíte z Pardubic, po prvním krátkém angažmá v Brně jste ale zakotvil v Městských divadlech pražských. Jak se sžíváte s Prahou?

Pomalu a postupně, nedávno jsem na okraji Prahy v Chráněné krajinné oblasti koupil byt. Příroda byla moje hlavní podmínka k tomu, abych v Praze dokázal zůstat, protože když nemusím, tak do centra nejezdím. A na divadelní soubor jsem si tady zvykl hned a sžívám se s ním čím dál radši. Je mi tady velice dobře, cítím se tu skoro jako doma.

A co pražské publikum?

Já myslím a doufám, že se od jiného publika nijak neliší. V Městských divadlech pražských je velká návštěvnost a diváci tu mají svoje divadlo rádi. I když je pravda, že právě tento fakt funguje na oblastních divadlech ještě intenzivněji. Divák tam nemá takový výběr, zatímco v Praze si může vybrat z desítek scén. Ve městech, jako jsou Pardubice, funguje jedno velké divadlo, a když do něj divák zavítá, tak je jasné, do jaké budovy jde, na co a na koho jde.

Stále také v několika divadlech hostujete. Kde všude vás v současnosti diváci mohou vidět?

V pardubickém divadle pořád ještě hraji v představení Sen noci svatojánské, tady zároveň funguje i můj vlastní malý herecký soubor Divadlo Tří. Takže se pořád vracím pravidelně domů (směje se). Hostuji taky v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě v muzikálu Josef a jeho kouzelný pestrobarevný plášť. V Městském divadle v Brně hostuji v Bídnících, v Brně pak taky v loutkovém divadle Radost. To jsou takové pozůstatky od dob studia na JAMU.

To se docela nacestujete…

Pendluju dost, ale baví mě to, zatím na to mám sílu a energii. Byť je tady skvělá parta, je příjemné občas zavítat někam jinam, vyslechnout si historky a problémy někoho jiného a pak se zase vrátit do toho svého souboru. Rád bych taky ještě zmínil divadlo Semafor, moje velmi oblíbené, kam jsem se ve čtvrtém ročníku JAMU přihlásil na konkurz, a pan Suchý mě obsadil do role Umrlce v obnovené premiéře Kytice. Na Semaforu jsem vyrůstal, takže jsem o to šťastnější, že od premiéry Kytice naše spolupráce dál trvá.

Vystudoval jste muzikálové herectví, ale Městská divadla pražská jsou činoherní scény. Proč ten odklon?

Asi tomu trochu chtěla i náhoda. O konkurzu do Městských divadel pražských jsem se dozvěděl na poslední chvíli, v poslední den podávání přihlášek. Byť jsem si už při studiích říkal, že bych chtěl činohru taky zkusit, odrazovala mě myšlenka, co bych já, muzikálový herec, dělal v činoherním divadle? K mému údivu to ale vyšlo.

Herec Tomáš Novotný.Během druhé sezóny už máte na repertoáru šest představení, nyní zkoušíte sedmé. To je pro nováčka docela nálož, ne?

Co jsem sem přišel, začali mě obsazovat, a ještě s tím nepřestali (směje se). Ale doufám, že s tím ani nepřestanou, je to samozřejmě příjemný pocit, když je o vás zájem.

V jaké hře jste zatím musel nejvíce prokázat svůj herecký um, co bylo největším oříškem?

Určitě moje zatím poslední představení, Markéta Lazarová. Doznívá to ve mně dodnes, protože zkoušení této hry bylo po všech stránkách výjimečné. Dá se říct, že takováto zkoušení vám zahýbají se životem a leckdy i změní životními postoje. Jsem rád, že jsem si tím mohl projít a doufám, že na výsledku je to vidět.

Můžete být konkrétnější? Jak vám hra změnila život?

No… Nerad bych zase dělal z divadla místo zázraků… Každopádně při spolupráci s režisérem Pavlem Khekem jsem se poprvé setkal s tím, co se obecně mezi herci říká. Že když se herec a režisér myšlenkově potkají, dokáže režisér v herci otevřít nové možnosti. V tu chvíli funguje tak trochu jako psycholog. A já jsem měl při zkoušení Markéty Lazarové pocit, že se učím neustále něčemu novému. Takových pracovních setkání si člověk váží.

Jaké máte zatím ohlasy na Markétu Lazarovou?

Zatím padesát na padesát, což je to nejlepší, co může být. Buď se to někomu nelíbí vůbec, anebo naopak úplně. Důležité je, že představení dává podněty k diskusím, že vyvolává otázky a debaty. Tak to má být, horší by bylo, kdyby představení zapadlo. Je zajímavé, že zatím nejlepší publikum, které jsme měli, byli studenti střední školy, kteří mají Markétu Lazarovou jako jednu z maturitních otázek.

Tak jste jim nejspíš pomohli ke složení maturity.

Doufám, částečně to byl i záměr. Ve hře jsou i úryvky z knížky a konkrétní citace, Vančurův jazyk je v ní dál živen. Markéta Lazarová může stále otevírat lidem nové obzory.

A co vy a televizní nabídky?

Byl bych za nějaké rád, ale zatím stále čekám s otevřenou náručí. To říkám samozřejmě s nadsázkou, na druhou stranu se ve mně bije pocit, jestli za každou cenu hrát v čemkoli, jen aby se člověk cítil žádaný, nebo si počkat na něco, co opravdu stojí za to.

Máte nějakou roli ať už divadelní nebo televizní vysněnou?

Těch je spousta, ale odjakživa jsem si chtěl například zahrát v pohádce. Když jsem se před několika lety seznámil s herečkou Veronikou Kubařovou, několikanásobnou princeznou, tak jsem se jí s tím svěřil. Od té doby se po jejím boku objevilo několik princů a já stále nic.

Tomáš Novotný

Narodil se 13. června 1985 ve Šternberku u Olomouce v herecké rodině, dětství prožil v Pardubicích.

Po základní škole vystudoval obchodní akademii, poté vystudoval muzikálové herectví na JAMU v Brně.

Po škole byl členem muzikálového souboru Městského divadla Brno, kde ztvárnil například roli Maria v muzikálu Les Misérables/Bídníci.

Stále hostuje v brněnském divadle, v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě a ve Východočeském divadle v Pardubicích.

Od sezony 2008/2009 spolupracuje také s pražským divadlem Semafor.

Se svými přáteli spoluzakládal pardubické Divadlo Tří, které se zabývá absurdním a černým humorem.

Od sezony 2012/13 je členem Městských divadel pražských, na repertoáru má šest her a v současnosti zkouší inscenaci Bylo nás pět v režii Arnošta Goldfama, která bude mít premiéru 22. března.

Autor: Michaela Rozšafná

11.2.2014 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:
Finančník Petr Kellner.
25

Kellnerova nadace odmítá Babišova slova, že nejde o charitu

Předvolební debata Deníku

Superdebata Deníku: ptejte se Babiše a dalších lídrů

Startuje soutěž Chance být hvězdou. Točte a posílejte videa

Parádičky, skvostné góly. Bláznivý maskot, hluční fanoušci (a sličné fanynky). To všechno přináší fotbal. A právě dnes startuje soutěž, jež určí, kde najdete ty nejzajímavější borce.

Nový šéfdirigent České filharmonie Byčkov má smlouvu na pět let

Ředitel České filharmonie (ČF) David Mareček dnes v pražském Rudolfinu za přítomnosti ministra kultury Daniela Hermana (KDU-ČSL) podepsal pětiletou smlouvu s novým šéfdirigentem Semjonem Byčkovem. Čtyřiašedesátiletý Američan ruského původu filharmonii povede po zesnulém Jiřím Bělohlávkovi. Semjon Byčkov byl jmenován šéfdirigentem a hudebním ředitelem České filharmonie od sezony 2018/2019. Orchestru se současně ujmou dva hlavní hostující dirigenti Jakub Hrůša a Tomáš Netopil.

Soud zaslal lobbistovi Dalíkovi výzvu k nástupu pětiletého trestu

Městský soud v Praze zaslal v pátek lobbistovi Marku Dalíkovi výzvu k nástupu pětiletého trestu. ČTK to řekla mluvčí soudu Markéta Puci. Kdy musí Dalík nastoupit do vězení, sdělí mluvčí až poté, co si lobbista zásilku vyzvedne.

Středoškoláci půjdou volit. Chtějí o zemi rozhodovat

Maturitní třída pražského víceletého gymnázia. Skupina dívek, které letos poprvé půjdou volit, se baví, komu dá hlas. Katka váhá mezi TOP 09 a ODS, Karolína, Vendula a Veronika to hodí Pirátům, Anna topce.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení