Martin Dejdar si přivodil zranění právě při zkouškách na muzikál s písněmi Václava Neckáře. Jak přiznal v rozhovoru pro Deník, nicnedělání je pro něj něčím zcela neznámým a už se opět těší na pracovní nasazení.
Jak dlouho dokážete odpočívat a nic nedělat?
Teď jsem ve fázi, kterou vůbec neznám. Nicnedělání je pro mě hrozné a jenom mám strach, aby se mi to nezačalo líbit (směje se). Můžu se ale aspoň věnovat věcem, na které jinak nemám čas. Připravuji se na další pracovní závazky, pomalu začínám hrát představení ve Studium Ypsilon… A jsem rád, že v květnu nehrajeme Mýdlového prince, to bych pohybově nezvládl.
Na druhou stranu, přes všechno špatné jste operaci podstoupil v pro vás vhodné době. Jakožto sportovec a hokejista můžete naplno fandit českému týmu na mistrovství světa…
To máte naprostou pravdu. V podstatě jsem za to i rád, ačkoli jsem původně chtěl jít na operaci až v létě. Našim klukům fandím a držím jim palce. Věřím jim, i když se zrovna nedaří. Hokejisti jsou tak trochu jako my herci. Na led jdou vždycky se záměrem odvést to nejlepší, co dokážou a co za týdny a měsíce natrénovali. I když to vždycky nemusí vést k vítězné tečce.
Bude pro vás náročné dostat se po rekonvalescenci zpátky do tempa a kondice?
Předpokládám, že mi snad nějaká fyzická zásoba vydrží. I když nepopírám, že taková doba je na těle znát. Do rytmu se určitě budu chtít dostat co nejdřív.
U vás to asi nebude problém, když pravidelně sportujete. Hrajete i v těchto měsících hokej?
Sport mám hrozně rád, sportuji minimálně dvakrát týdně. Hokej přes léto moc nehrajeme, ale když to jde, chodím na tenis. Když je čas, rád si také zahraji golf. Někteří ho sice nepovažují za sport, když ale máte obejít s báglem osmnáct jamek, něco docela nachodíte…
Na divadle také hodně tancujete. Věnujete se tanci i ve volném čase?
Tak to vůbec. Jenom v rámci zkoušek na představení, kde ty taneční choreografie musí být.
V poslední době hrajete v několika muzikálech, co vás na tomto žánru baví?
Nevnímám to jako nějaké velké žánrové přesídlení, roky jsem v angažmá ve Studiu Ypsilon, které je také hudební. Všichni herci tam hrají, zpívají a skládají, takže nějakou průpravu asi mám. Na muzikále se mi líbí, že je všestranný. I když to ne každý muzikálový herec splňuje, měl by ideálně umět zpívat, tančit i hrát. Je dobře, že u nás v posledních letech vznikají původní muzikály a nepřebírají se jenom velké látky zvenku. Které se obtížně nastudovávají, protože jsou napsané pro jiné prostory.
Původní je také Mýdlový princ, muzikál s písněmi Václava Neckáře, kde hrajete hlavní roli…
Na něm je kromě té české původnosti pěkné, že se nese i na typicky české téma. Není to zpracování nějakého filmu nebo románu… Do toho představují obrovské pozitivum právě legendární písničky Václava Neckáře a Golden Kids, které každý zná a které velmi dobře zapadají do příběhu. Navíc je celé představení zábavně, stravitelně a s nadhledem pojaté.
Váš kolega Sagvan Tofi, se kterým se v hlavní roli alternujete, vás zapojil i do účinkování v muzikále Děti ráje. Jak se těšíte na dojíždění do Brna, kde ho budete hrát?
Kromě zájezdů jsem snad nikdy nehrál jinde než v Praze, tak si říkám, proč ne? Sagvana, který muzikál Děti ráje produkuje, mám hrozně rád, a když mi tu roli nabídl, nebylo ani nad čím přemítat. Muzikál navíc režíruje Radek Balaš, který je pro mě zárukou kvality.
Chápu, že pro vás asi není problém dojíždět. Hlavně bulvární média jsou plná toho, jak stále pendlujete napůl mezi Amerikou a Českou republikou. Kde jste více doma?
Samozřejmě že tady. Informace, že jsem se odstěhoval do USA nebo že tam moje rodina žije, jsou jenom bláboly. Je neuvěřitelné, jak je mediální svět vykalkulovaný a vymyšlený. Média jsou virtuální realita a já doufám, že už lidi konečně pochopili, že dávno neplatí, že co je psáno, to je dáno. Sám ani noviny nečtu, je to ztráta času…
Několik vašich hereckých kolegů vede soudní spory s bulvárními médii, máte také nějaké takové zkušenosti?
Soudní spory zatím nemám, ale až na to přijde, půjdu do toho. Myslím si, že je to potřeba zarazit, v naší zemi je nestoudné, co všechno si bulvár dovoluje. Navíc proti tomu nemáme vůbec žádnou obranu, každý si s námi může dělat, co chce. Spousta věcí je zinscenovaná, vymyšlená a připravená, pro mě je bulvár estébácká činnost. Všude jinde, dokonce i na Slovensku, má svoboda slova svá pravidla, mediální zákony ji ohraničují. To, co u nás představuje bulvár, nemá co do činění se svobodou slova, je to naprostá anarchie.
Jsou před námi letní prázdniny, budete je trávit prací nebo si užívat divadelní volno?
Ještě nevím. Rozhodnu se během nadcházejících dní, můj pracovní program vždycky ovlivní taky chod celé rodiny. Buď budu mít dva měsíce prázdniny, nebo začnu od začátku července tvrdě makat. Byl jsem osloven televizí Prima na jednu z hlavních rolí v připravovaném seriálu.
Jste časově dost vytížený, podle čeho se rozhodujete, jaké nabídky přijmete?
Záleží mi na tom, co to je, kdo to dělá a s kým na tom budu pracovat. Počínaje režiséry až po kolegy. Přičemž důležité je i to, jak se to dělá. V dnešní době jsou herci i tvůrci tlačeni do gigantické produktivity na strašně malém úseku a profesionalita jde do ústraní. Což je moc špatně a bohužel je to potom vidět. Myslím, že i divák musí rozpoznat, co je šité horkou jehlou a za čím stojí poctivá práce.
Za ty „rychlovky" jsou považovány mimo jiné právě mnohé televizní seriály…
Jak které… Když se podíváte na Zdivočelou zemi, která je tedy výjimečným seriálem, ale třeba i na Comeback nebo Okresní přebor, rozdíl je vidět. Od seriálu, pro který jsem byl osloven, kvalitu očekávám. Bude točit také v exteriérech, budeme mít čas na zkoušení a nebudeme muset postupovat stylem „na první dobrou" kvůli nedostatku času.
Zmínil jste seriál Zdivočelá země. Myslíte, že jej u nás dokáže nějaký jiný seriál předčit?
Těžko. Zdivočelá země byl v mnoha směrech jedinečný projekt. Jednak proto, že nikdy nebyl dopisován - nejprve vyšel román Zdivočelá země a z něj se pak do seriálu brali části. Proto seriál tak sedí dohromady i přesto, že byl natáčen v průběhu sedmnácti let. Když se na něj člověk podívá v tahu, může ho zkouknout na jeden zátah. Navíc je to vůbec první pravdivý historický dokument o našich dějinách od konce druhé světové války přes padesátá léta až do listopadu 89. Poprvé v něm byly ukázány věci, které do té doby nikdy nikdo neviděl. Myslím si, že tady už nikdy nic takového nevznikne. I je fakt, že existuje spousta témat z naší historie, která by za ztvárnění stála. Třeba i historie posledních pětadvaceti let, v takovém seriálu by se mohl zachovat i název Zdivočelá země…
Vraťme se ještě k divadlu… Považujete se trochu za raritu, vzhledem k tomu, že jste téměř třicet let členem souboru Studia Ypsilon?
Ypsilonka je v tomhle vesměs celá raritou. Lidi, které tu pracují, považuje skoro za svojí druhou rodinu. Co nás tady drží pohromadě, je bezpochyby i fakt, že divadlo vnímáme jako svůj druhý domov.
Můžete porovnat, jak se od doby, kdy jste do Ypsilonky v roce 1987 nastoupil, změnili zdejší diváci?
Publikum se proměňuje neustále. Dříve byla Ypsilonka považována tak trochu za protirežimní, zatímco dneska už ty jinotaje, na které se stávaly fronty, odpadly. Je určitá skupina diváků, která s Ypsilonkou drží od počátků dodnes, pár jich je nových. Většina diváků ale prostě přijde na představení a zase odejde, s pocitem líbí - nelíbí. Pěkné je, že si divadlo dodnes zachovává svoji poetiku, pro kterou je jedinečné. I když pro některé mladé diváky již může být stará, nudná a nepochopitelná.
Chodíte vy sám do pražských divadel, podívat se na kolegy z jiných scén?
Přiznám se, že úplně minimálně. Hodně hraji, a když už mám volno, věnuji se rodině nebo si odpočinu u něčeho jiného, třeba u toho sportu. Jsou divadla, kam se zajdu podívat, ve volném čase ale spíš preferuji jiné činnosti.
Za svoji kariéru už jste natočil nespočet rolí, stejně tak i ztvárnil na divadle. Máte přesto nějaký sen, přání, které byste si chtěl splnit?
Chtěl bych si zahrát v klasické hře na velkém divadle. Něco jako když jsem hrál jednu sezónu na Shakespearovských slavnostech v představení Jak se vám líbí. Například ruskou klasiku jsem si nezahrál od školy… Na rovinu, kdyby přišla nabídka do Národního divadla, vůbec bych se jí nebránil.
Martin DejdarNarodil se 11. března 1965 ve Vysokém Mýtě. Vystudoval herectví na DAMU. V roce 1987 nastoupil do angažmá divadla Studio Ypsilon, členem souboru je dodnes. Pravidelně hostuje také na jiných divadelních scénách, aktuálně hraje mj. hlavní roli v muzikálu Mýdlový princ v Divadle Broadway
Je úspěšným filmovým hercem, zahrál si mj. ve filmech Šakalí léta, Amerika, Učitel tance, Slunce, seno, erotika či Pánská jízda. Hlavní role si zahrál také v seriálech Zdivočelá země, Konec velkých prázdnin, Comeback nebo Poslední sezona.
Pravidelně moderuje zábavné pořady jako Šance, Ptákoviny, Máme rádi Česko. Je ženatý, má syna Matěje a dceru Sáru.