Pro Aleše Petráše jde o jednu z největších rolí, kterou od roku 2012 ve spolku Kašpar ztvárnil. Bez zkušeností ale ve svých sedmadvaceti letech rozhodně není. Několikátou sezónu hraje vedle Divadla v Celetné například v mosteckém divadle roli McMurphyho v legendárním Přeletu nad kukaččím hnízdem a do velkých rolí je obsazován i v mladoboleslavském divadle, kde je od loňského roku ve stálém angažmá.

Vedle Divadla v Celetné jste už rok také v angažmá v mladoboleslavském divadle, jak to jde vzájemně skloubit?

V Boleslavi mám pouze poloviční úvazek, takže se to dá. Jde to skloubit hlavně díky skvělým lidem v kancelářích obou divadel, kteří mi koordinují termíny. Podobně jako většina herců z Mladé Boleslavi bydlím v Praze a využíváme té skvělé služby, že pro nás z divadla pravidelně posílají na Černý Most do Prahy mikrobus a svážejí do Boleslavi na zkoušky, na představení i zpět.

Nyní působíte v divadlech Praze a v Boleslavi, pocházíte ale z Mostu a herectví jste vystudoval v Brně. Máte za sebou takovou cestu napříč republikou…

Přál jsem si studovat herectví, dvakrát jsem proto zkusil přijímačky na DAMU. Nevzali mě, ale dostal jsem se až do třetího kola, tak jsem si říkal, že to snad úplně marné nebude. Zkusil jsem tedy přijímačky i na brněnskou JAMU, kam mě vzali hned napoprvé. Byl to pro mě velký skok, od Mostu je Brno kus republiky. Zpětně ale vidím, že jsem to potřeboval. Odpoutat se od rodinného zázemí, od rodinného krbu… Díky Brnu jsem se postavil na vlastní nohy, pracoval tam brigádně v kavárně a moc mi to dalo, samozřejmě hlavně divadelně. Někdy na začátku čtvrťáku jsem dostal nabídku na hostování v divadle ve Zlíně, roli Františka v představení Romance pro křídlovku. Tam mi taky nabídli první angažmá, které jsem ale nakonec nepodepsal, protože asi dva dny předtím mě kontaktoval Jakub Špalek ze spolku Kašpar a nabídl mi zde roli.

Aleš PetrášNarodil se 29. května 1988 v Duchcově

Pochází ze severočeského Mostu

Vystudoval činoherní herectví na JAMU v Brně

Svoji první velkou roli ztvárnil ještě při studiích na scéně Zlínského divadla (postava Františka v Hrubínově „Romanci pro křídlovku")

Po absolutoriu v roce 2012 se stal členem spolku Kašpar, se kterým vystupuje dodnes v Divadle v Celetné

Od roku 2014 je v angažmá v Městském divadle v Mladé Boleslavi

Ve volném čase nejraději sportuje běhá, posiluje nebo jezdí na kolečkových bruslích

Znal jste v té době spolek Kašpar?

Právě že vůbec. Nevěděl jsem, kdo je Jakub Špalek, co je spolek Kašpar ani Divadlo v Celetné. Nabídku Jakuba Špalka jsem přijal na úkor stálého angažmá a jistot, které jsem mohl mít ve Zlíně. Intuice mi říkala, že bych to měl udělat.

Na základě čeho vás Jakub Špalek oslovil, když jste se neznali? Kde si vás vyhlédl?

On mě ani na divadle neviděl, to je taky sranda. Navštívil nějaké představení absolventského divadla při JAMU, které se jmenuje Marta, já jsem v něm ale nehrál. Shodou okolností tam byl ale i Filip Nuckolls, který mě v nějakých inscenacích dříve viděl, a zřejmě Jakubovi hodil echo. Do Prahy jsem se potom vydal jen tak s batůžkem, po jednom setkání s Jakubem Špalkem jsem měl ale jasno.

Dáváte ve svém životě často na intuici?

Myslím si, že by to člověk dělat měl, poslouchat o trochu víc svoje srdce než rozum. V tomto případě jsem měl určitě i velké štěstí a zpětně vzato se mi potvrdilo, že jsem udělal správně. Ačkoli mi to tehdy spousta kamarádů a spolužáků vymlouvala… V Celetné není stálý soubor a čerství absolventi herectví preferují po škole spíš pevné angažmá. Jediná moje spolužačka Sarah Haváčová, která hraje u Bezručů v Ostravě, mi říkala, ať do Kašpara jdu. Znala se s Matoušem Rumlem a myslela si, že bychom mohli být dobří kamarádi.

Což se také stalo…

Postupem času jsem si uvědomil, že měla pravdu, s Matoušem jsme velcí kamarádi. V Celetné spolu nyní hrajeme v Mrzákovi Inishmaanském, v Mikulášových patáliích či Mikulášových prázdninách a potkáváme se taky v divadle v Mladé Boleslavi. Aktuálně společně zkoušíme novou hru, Chaplina v režii Pavla Kheka. Matouš hraje hlavní roli, já hraji jeho dvorního kameramana Rolieho.

Co váš rodný Most? O návratu zpět do rodného města jste neuvažoval?

Po škole jsem v tamním divadle půl roku hostoval, chtěl jsem se vrátit domů. Na delší dobu to ale nebylo, zjistil jsem, že mám trochu jiný názor na fungování divadla. Dodnes ale v Mostě hostuji v představení Přelet nad kukaččím hnízdem, kde mě režisér Pavel Khek obsadil do hlavní role McMurphyho. To byla pecka… Dosud mi tato inscenace dala vůbec nejvíc zkušeností. Pavla Kheka jsem na základě toho oslovil, jestli by mě nevzal do angažmá v Boleslavi, kde dělá uměleckého šéfa. A jsme zase nějak zpátky u té intuice (směje se).

Je běžné, že si mladí herci říkají režisérům o práci?

Nevím, nikdy předtím jsem to neudělal. S Pavlem jsem si ale dobře rozuměl, věřil jsem mu a chtěl s ním pracovat dál. Tak jsem to zkusil.

Táhne vás to více k oblastnímu divadlu než k pražským scénám?

Vyhovuje mi, že jsem na půl úvazku v Boleslavi a vedle toho mám spolek Kašpar a několik hostování. Pavel Khek mi v Boleslavi umožňuje velké role a příležitosti, s každou další získávám velké zkušenosti. Myslím, že to bych takhle krátce po studiu v Praze jen tak neměl.

Pravdou je, že na svém kontě máte vedle McMurphyho například také velké role v Romeu a Julii, Othellovi či Cyranovi z Bergeracu. Nyní vám tvůrci dali velký prostor i v novince spolku Kašpar Mrzák inishmaanský.

Asi je to v Kašparu dosud největší role, a navíc mě Bartley velmi baví. Je dost komediální postava, já se rád a často směju, takže ideální (směje se). Občas mám co dělat sám se sebou, abych se při představení nesmál i ve chvílích, kdy mám být vážný. Ustát třeba situaci, kdy dostanete po hlavě vajíčkem, je někdy dost těžké.

Nedostanete navíc jen jedním, ale hned čtyřmi vajíčky. Jaký je to pocit?

Při jednom představení jsem dostal vejci do hlavy, potom se rozběhl po jevišti a uklouzl na nich. Doslova jsem si rozbil držku. Shodou okolností se představení natáčelo, takže ze scény nakonec vznikla upoutávka na tuto inscenaci (směje se). Asi takový je to pocit.

Jak si představujete vaši budoucnost? Budete i nadále pendlovat mezi více divadly, nebo byste se raději někde ustálil?

Jsem docela větroplach a taky typicky rozpolcený blíženec. Volná noha mi vyhovuje, je pro mě ideální být pánem svého času. Ačkoli vnímám, že čím víc věcí na repertoáru mám, tím je to těžší a těžší skloubit.

Myslíte, že je to lepší i na uživení se?

Pravda je, že v Boleslavi dostanu podle smlouvy každý měsíc stejné peníze, zatímco v Kašparu je výplata podle toho, kolik měsíčně odehraji představení. Záleží na vás, jak s tím naložíte a jak umíte hospodařit.

Řekl jste, že jste chtěl být hercem od dětství. Maturitu jste přitom složil v oboru sociální správa…

Přál jsem si být hercem od sedmi let, kdy jsem v dramatickém souboru v Mostě dostal nabídku zahrát si ve Sněhové královně malého Kaye. To byla první větší zkušenost, která mě velmi chytla. Rodiče jsou ale velmi praktičtí lidé, na rozdíl ode mě používají raději tu hlavu a konzervatoř mi zatrhli. Chtěli, abych vystudoval jiný obor, abych měl nějakou jistotu. Měli pocit, že herectví je nestálé zaměstnání. Druhý obor, který mě zajímal, byla právě sociální správa. Rád pracuji s lidmi, zajímala mě sociologie a psychologie, proto jsem si ho vybral.

Využíváte nějak tyto poznatky v herectví?

Určitě se to dá, ve škole jsme se učili třeba arteterapii, kterou na divadle můžu zohlednit. Skrze psychologii dokážu snáze prohlédnout lidské charaktery… Skvělé to bylo například v Přeletu nad kukaččím hnízdem, který se celý odehrává v blázinci. Díky několikaměsíční praxi v léčebnách na střední škole jsem si to prostředí, divné a sterilní, dokázal snáze představit. Na škole mě taky bavilo jezdit po dětských domovech a pomáhat těm, kteří z něj v osmnácti letech odejdou a ocitnout se na ulici, aby se začlenili do společnosti. Někdy bych rád dospěl k tomu, že jakožto herec budu moci přispět něčemu potřebnému. Prostřednictvím charity nebo nějaké nadace.

Máte herecké či umělecké sklony v rodině?

Vůbec ne, asi i proto mi rodiče hereckou školu dost vymlouvali. Ani sestra k tomu není, studuje na ČVUT architekturu. Moje přítelkyně ale herečka je, tak třeba i naši potenciální potomci budou mít jednou k herectví bližší vztah.

Herectví je v lecčems svět sám o sobě. Dokážete si představit, že byste si našel přítelkyni, která by se věnovala něčemu úplně odlišnému?

Nevím, jaké by to bylo, asi jsem i čekal, že si najdu partnerku ze stejného oboru. Předpokládal jsem, že si mě klofne nějaká herečka (směje se).

Klofla si vás?

Občas vyprávím takovou historku přítelkyně ji nemá ráda že si ke mně při první návštěvě přinesla zubní kartáček. Ráno odcházela a já jsem za ní s tím kartáčkem běžel, aby si ho nezapomněla. Ona ale povídá, že si ho koupila, aby si ho u mě nechala. A tak už tam teda zůstala.

Hráli jste někdy na divadle spolu?

V jednom představení hrajeme ještě pořád, dokonce taky partnery. Musím ale říct, že mi to vůbec nevyhovuje, podle mě to do partnerství nepatří. Jsem rád, když přijdu domů a můžeme se s přítelkyní s čistou hlavou bavit o jednom a o druhém, navzájem si poradit, vyslechnout se, popovídat si … Kdežto když jdeme domů po společném představení nebo zkoušce a bavíme se o tom, není to vždycky příjemné. Přítelkyně je stejně jako já taky na volné noze, stejně jako já hrála chvíli v Mostě, nyní hraje například v Divadle na Jezerce a na několika dalších scénách a zkouší i v Mladé Boleslavi.