Muzeum ve své pobočce na Úvoze vystavuje fotografie, které jsou původními zvětšeninami, jež sama autorka vytvořila. Fotografovala od 50. let, nejprve zachycovala realitu aparátem, který si pořídil Jiří Kolář.

Běla Kolářová se narodila 24. března 1923 v Terezíně. S Jiřím Kolářem se seznámila v polovině 40. let, v roce 1949 se vzali a dlouhá léta spolupracovali a vytvářeli i společná díla. Od poloviny 50. let se Kolářová zabývala fotografií, zaujala ji městská periferie a poetika podobná Skupině 42. Zavrhla fotografii zobrazující a s tímto médiem experimentovala.

Kousky bramborových slupek, řízku nebo škraloup

Soustředila se na fotografický experiment vytvářený bez fotoaparátu přímo v černé komoře. Tyto práce pojmenovala umělé negativy. Na sklo nebo jiný transparentní podklad pokládala útržky papírů, jízdenek, vlasy, drobky a odpad z kuchyně, například kousky bramborových slupek, řízku nebo škraloup, i celé předměty a zvětšovala je na fotografický papír.

Kolářová pracovala s tématy a materiálem z ženské části světa, předbíhajíc o řadu let feministické tendence, míní Mlčoch. Pokusy o absolutní fotografii se staly luminogramy, kresby světlem. Někdy jí sloužil k vytváření světelných stop přímo na fotopapír gramofonový přístroj, jindy používala nejrůznější rastry tabulového skla, jimiž deformovala již existující negativní obraz nebo s ním manipulovala.

Obrázky z kancelářských sponek

Tímto způsobem pracovala i s portréty obdivovaných básníků a výtvarníků. Často pak propojovala obraz a text, stejně jako tehdejší tvůrci vizuální poezie.

V polovině 60. let Kolářová přestala být spokojena s možnostmi fotografie úplně a jako finální dílo zvolila samotné asambláže tvořené geometrickým uspořádáním drobných předmětů. Vytvářela obrázky z kancelářských sponek, sirek, žiletek, patentek, bižuterie či vzorků kosmetiky. Od poloviny 70. let se v její tvorbě objevily rozměrné kresby vytvořené líčidly a tělesnými doteky.