Písecký rodák působil po studiích lingvistiky na pražské univerzitě (1915) nejdřív deset let v Plzni a od roku 1925 jako středoškolský profesor na gymnáziu v Praze.

Roku 1926 začal pracovat v Pražském lingvistickém kroužku, kde se stal jednou z klíčových osobností. V roce 1929 se habilitoval jako docent estetiky na UK. V letech 1931 až 1937 působil také na Komenského univerzitě v Bratislavě.

Literární dílo je pro něj znakem 

Vycházel z poznatků ruské formální školy a usiloval o vypracování přesného pojmového systému, jenž by byl použitelný pro rozbor jazykové formy uměleckého díla. Literární dílo bylo podle něj znakem, který má strukturální povahu, jako celek je určen svými prvky a jejich vzájemnými vztahy, přičemž jeden z prvků je strukturálně dominantní.

V letech první republiky i krátce po válce plnil roli vědeckého arbitra avantgardní, poetistické i surrealistické literatury. Soubor svých studií vydal v roce 1941 pod názvem Kapitoly z české poetiky.

Zapojil se do politiky 

Po válce se Mukařovský intenzivně zapojil do politiky na straně KSČ. Aby podpořil své postavení také "vědecky", vydal stať Ke kritice strukturalismu v naší literární vědě (1951), v níž popřel svou vědeckou minulost.

Dokonce zde napsal, že strukturalismus je maskovaná, a tím více nebezpečná forma idealismu. V 60. letech se ke své vědecké "identitě" opět vrátil. Zemřel 8. února 1975 v Praze.

Čtěte také: Před 50 lety zemřela operetní hvězda Marie Zieglerová