Pětaosmdesátiletá italská legenda, autor melodií k více než 500 filmům, mimo jiné i u nás proslulých skladeb z westernu Tenkrát na Západě, přijíždí tuto neděli do pražské O2 areny, kde bude dirigovat svoje filmové kompozice. A při té příležitosti jsem mu telefonicky mohl položit několik otázek.

Představte si, že by váš spolupracovník Giuseppe Tornatore přišel s nápadem, že jeho příští film bude poetickou básní o Praze. Jak byste zareagoval na takovou nabídku?

Takový film bych moc rád udělal! Byla by to pro mě skvělá, nezapomenutelná příležitost. Konečně, v našem zatím posledním společném filmu, v Nejvyšší nabídce, jsou určité scény, které byly natáčeny v Praze. Vaše hlavní město je úžasné, její ulice, náměstí jsou velmi inspirativní.

Napadají vás nějaké hudební motivy, které by se v takovém „pražském" filmu mohly objevit?

Abych mohl hudbu zkomponovat, potřebuji vždy nejdřív znát příběh. Pokud bych měl něco složit čistě dle zadání poetická báseň o Praze, pak by se skladby týkaly asi hlavně historických záležitostí, toho, jak je Praha v tomto smyslu okouzlující město. Ale bez znalosti příběhu bych komponovat nemohl.

Už jste se s Giuseppem Tornatore bavili o tom, jaký další film po Nejvyšší nabídce bude točit?

Giuseppe je takový, že dokud si není jistý, nehovoří o tom. Takže zatím ne.

Z pohledu zvenčí italský film v současnosti zažívá zase silná léta. Tvůrci jako právě Tornatore nebo Sorrentino točí výborné filmy. Ten pohled je pro mě z Česka ale značně zkreslený. Jak je na tom současná italská kinematografie podle vás?

Italská kinematografie je v současnosti ve skutečně dobré kondici. Vedle vámi zmíněných tvůrců je tu i spousta mladých talentů. Problémem, který není jen u nás, ale je, že se zdaleka ne všichni mohou dostatečně vyjádřit, protože chybějí peníze.

Jak se za těch 50 let, během kterých jste se stal skladatelskou hvězdou, změnil způsob, dle něhož se rozhodujete, k jakému filmu budete skládat hudbu?

Moje zásady se v podstatě nemění. Mění se samozřejmě technika, člověk má víc zkušeností… Ale podstatný pro mě vždy je příběh, a to, zda mne napadá, jak ho hudebně rozpracovat a uchopit.

Loni se vaše hudba po čase zase objevila ve westernu. A sice ve snímku Quentina Tarantina Nezkrotný Django. V zahraničních médiích se ale psalo o tom, že jste byl z toho, jak Tarantino vaši hudbu použil, hodně rozladěn… Proč?

Popravdě řečeno, novináři to překroutili. Nelíbilo se mi, že ve filmu byla spousta krve, nebyl to prostě film, v kterém bych svoji hudbu chtěl slyšet. Ale po technické stránce byl natočen dobře, s tím problém nemám.

Občas komponujete hudbu i pro reklamu. Čím pro vás musí být taková nabídka zajímavá, abyste ji přijal?

Hudbu pro reklamu vůbec nepovažuji za nějak podřadnou. Jste samozřejmě omezeni časem, zpravidla máte k vyjádření 30 vteřin. Ale tím spíše jde o výzvu. V podstatě se tak vracíte k primitivní tvorbě, kdy šlo o to vypíchnout určité zvuky, velmi minimalisticky se vyjádřit.

Může se reklama stát uměním?

Ano, ale obvykle tomu tak není, protože skladatel potřebuje čas. Hudba vyžaduje určitou časovost a 30 vteřin je zpravidla málo.

Je nějaký žánr, u kterého byste předem řekl: Ne, to nedělám!?

Nemám předpojatosti vůči žádnému žánru. Zmínil jste film Quentina Tarantina, který mi svým obsahem vadil, rád se vyjadřuji k věcem, u kterých cítím, že s nimi morálně souzním. Ale že bych předem řekl: Takový žánr nedělám? To ne.

Dokážete se dívat na film, ve kterém vás nebaví hudba?

Když mě film zaujme dějem, dokážu se přes to přenést. Ovšem je pravda, že mě mrzí, když cítím, že skladatel není odborník, ale diletant.

Napadlo vás u nějaké nabídky, že v daném filmu by bylo nejlepší zachovat úplně ticho? Třeba jako učinili bratři Coenové u jejich oscarového snímku Tahle země není pro starý?

Ano, párkrát mě to napadlo. Hudba ve filmu totiž je něco navíc. Z mého pohledu má za úkol vyjádřit to, co není vidět, co nechcete říkat obrazem ani slovy. A občas skutečně netřeba dodávat nic navíc.