Volby do sněmovny začínají za

Nahrávám odpočet ...
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Dokumentaristka Třeštíková: Utéct ze země? I já kdysi zažila pocit zoufalství

Praha /ROZHOVOR/- S dokumentaristkou Helenou Třeštíkovou o Mallory, setkáních s jinými světy, uprchlících a strachu z prázdnoty.

8.8.2015
SDÍLEJ:

Dokumentaristka Helena TřeštíkováFoto: DENÍK/ Vladimír Šťastný

V kinech je právě 
k vidění její Mallory. Dokument o ženě, jež zvítězila nad mizerií života, za který Helena Třeštíková vyhrála Křišťálový glóbus v Karlových Varech. Odpočívat ale – jako obvykle – nehodlá.

Pro vaši hrdinku musely být Vary, premiéry a všechny ty emoce kolem hodně náročné?
Prožívala to bouřlivě. Měla totiž před tím nelehké období, umíral jí tatínek. Dost ji to rozhodilo, takže na čas přerušila i školu. Pendlovala mezi Prahou a Horním Slavkovem, odkud pocházejí. Pozitivní emoce, které přišly
s premiérou filmu, byly pro ni velký náraz. Najednou úplně jiný svět, kina, diváci, aplaus, spousta otázek. Ale potěšilo ji, že se ve Varech potkala se svým učitelem češtiny ze Slavkova, který na karlovarský festival pravidelně jezdívá. Byl na všech projekcích dokumentu i na závěrečné party.

Mallory je takovým zosobněním happyendu.
Ano, jak příběh z hollywoodského filmu, kde se hrdinka zvedne z úplného dna.

Pro mě bylo velké překvapení, jakou roli sehrál v jejím osudu Jiří Bartoška. To jsem zjistila opravdu až z filmu.
To byla záměrná strategie, že o tom nebudeme předem mluvit. A musím říct, že nejdojemnější chvíle pro Mallory nastala právě ve Varech, kdy za ní po premiéře filmu přišel Jiří Bartoška 
s kytkou. Byl to emočně neuvěřitelně vyhrocený okamžik a s producenty z Negativu jsme se shodli, že jsme nikdy nic podobného nezažili. A je důležité říct, že Mallory se
s Jiřím Bartoškou potkala 
v době, kdy se film ještě netočil a my dvě se vůbec neznaly. Náhodně se setkali v noci na Karlově mostě, feťačka 
a herec. On jí několik hodin domlouval, aby to nevzdávala, dal jí peníze – jak to Mallory ve filmu připomíná. Neměl jediný důvod to dělat, reklamu opravdu se svým jménem nepotřebuje, je to prostě dobrosrdečný člověk. Později ji navštívil i v Sananimu, kde byla rok se svým synkem po jeho narození.

Dokumentaristka Helena TřeštíkováViděl film? `
Viděl. Ale držel se stranou, aby nebral slávu hlavní hrdince.

Z filmu vyplývá, že pro Mallory nebyly úskalím jen drogy, ale také muži, kteří ji zneužívali…
Ano, to je její osud. Museli jsme kvůli délce vypustit
z filmu její výpověď o tom, kde to vysvětluje. Že je na ty hajzlíky. A hodní kluci jí nic neříkají. Otázka ovšem je, kdyby se nějaký hodný a přitom charismatický našel, jestli by nezabrala. Doufám, že jo!

Pražská premiéra se odehrála obdobně?
Tam došlo také k zajímavému setkání. Byly jsme po projekci kouřit v pasáži kina a najednou se mezi námi zjevila Katka. Hrdinka mého staršího filmu. Nevím, jestli náhodou nebo záměrně. Vypadala dost zuboženě, šla si dát nějaké jídlo a pití. S Mallory si podaly ruce a ta mi pak řekla: to byl pro mě nejsilnější moment večera. Myslím, že Katku musela uprostřed té rozveselené filmařské společnosti vnímat jako přízrak z vlastní minulosti…

Jak je na tom vlastně Katka?
Špatně. Viděla jsem ji poslední dobou vícekrát, tak mě to tak nepřekvapilo. Ale ten kontrast, když stála vedle Mallory, byl markantní. Řekla si o peníze, já jí dala pětikilo, víc jsem v peněžence neměla.

Dokumentaristka Helena TřeštíkováVy jste se svými hrdiny natolik spjata, že vám určitě vždycky něco přinesou do života. Co vám dala Mallory?
Pro mě je důkazem člověka, který se dokáže vyškrábat ze dna. Materiál skoro na román. Často si uvědomuju, že dokument přináší setkání se světy, s nimiž bych se běžně nepotkala. Učí mě to nadhledu a toleranci.

Setkání s Mallory pro vás muselo být oproti předchozím narkomanům, jež jste sledovala, úlevné. Díky té energii a sarkasmu, s nimiž se rvala se životem.
To rozhodně! Já jsem si 
i u Katky strašně přála, aby dobře dopadla. Jenže tam chyběla ta vůle. Někdy mi diváci konce filmů mají za zlé, mají často pocit, že si scénáře píšu sama.

A on je zatím píše život…
Právě. Já se jen vždycky snažím porozumět správně příběhu, který sleduju, jaké je vlastně jeho téma, co se časem může přihodit. Ani u Mallory jsem samozřejmě nevěděla, jak dopadne, jen jsem jí hodně věřila. Jejímu entuziasmu. Ale nic nebylo dáno předem. Ani to, že se rozhodne ještě jednou poprosit Jiřího Bartošku o pomoc a napíše mu dopis, ani to, že on sám onemocní a ona mu znovu napíše. A že se tyhle všechny věci a emoce ve finále prolnou.

Dobrodružství časosběrného dokumentu…
…který napsal život. Tak dobrý scenárista nejsem. Snažím se jen uchopit a usměrnit smršť situací a výpovědí, jež čas přináší. A řada z nich přitom musí ven. Velká poklona patří mému střihači Jakubu Hejnovi, který dodává našim společným filmům potřebný tvar.

Jak vlastně s tím množstvím materiálu pracujete?
Uděláme spolu cosi jako hrubý sestřih, pak si dáme odstup a vrátíme se k němu. Pozveme dramaturgy a producenty, aby nám řekli, co funguje a co je naopak nesrozumitelné. Děláme několik verzí, stále je pilujeme, ve finále pracujeme často s jednotlivými větami. Takové závěrečné vyšívání. Je to pro mě nové a příjemné. Když jsem stříhala v televizi Manželské etudy, měla jsem omezený počet dní ve střižně, luxus odstupu jsem si nemohla dovolit. Pak jsem viděla chyby, které ve filmu zůstaly 
a trpěla jsem.

Mallory se v jednu chvíli mihne v triku á la Karel Schwarzenberg. To byl nějaký záměr nebo má s Mallory něco společného?
Karel Schwarzenberg podporuje Sananim. Komunita Karlov, kde Mallory rok byla, leží na jeho pozemcích. Mají díky němu nájem za nepatrnou částku. Sem tam jim pošle nějakou výpomoc, na Vánoce třeba kapry nebo srnčí 
z honů a tak. Mallory proto 
v době prezidentské volby aktivně chodila do volebního štábu, rozdávala placky – to jsme také točili. Ale do sestřihu se to nakonec nevešlo.

Stalo se, že vás Mallory něčím zaskočila?
Tím, jak vždycky vzala zpátky chlapy, co jí ublížili 
a ztloukli. Gábina i toho hrubce Indiána. Já jí říkám: Proč se na toho týpka nevykašleš? A ona: Já vím, měla bych. Jenže…

Jenže potřebuje, aby na ni byl někdo tak trochu zlý…
Asi to tak má, ano.

Pojďme teď k vám. Jste už dnes po negativních zkušenostech z dřívějška vůči svým outsiderům obezřetnější?
Nevím, jestli obezřetnější. Snažím se jim pořád pomáhat. Ale je fakt, že od té doby mě už nikdo nevykrad´. Ale rozpůjčovávám prachy dál, to asi souvisí s mým natáčením. Beru to jako charitu. Úplně jsem se asi nepoučila. Doufám, že takhle nedávám návod k další krádeži. Ale ono už toho u mě není moc co ukrást.

Dlouhé roky sledujete lidi na okraji a často bez domova. Jak vnímáte současnou situaci 
s uprchlíky vůči kterým se naše společnost staví nepřátelsky?
Mně tahle situace připomíná mou vlastní zkušenost. Nejtěžší dny v mém mládí, kdy jsem 21. srpna 1968 ve svých 19 letech byla s rodiči na prázdninách ve Švýcarsku. Oni se tehdy rozhodovali, zda emigrovat, nebo ne. Bylo to 14 dní, kdy se úplně hroutily mé životní jistoty a plány. Nakonec se rozhodli 
k návratu, ale na ten pocit totálního zoufalství uprostřed společnosti majetných Švýcarů už nikdy nezapomenu. Proto velmi soucítím s dnešními uprchlíky, kterým si myslím, že bychom měli pomoci a ne sami sebe vidět jako oběti teroristů. Ta atmosféra takzvaného strachu a nenávisti mi přijde vyloženě kuriózní, protože oni tu ve skutečnosti ani nechtějí být, ale jsou lapeni za pomyslnou zdí, přestože mnozí s nich by vlastně chtěli jít dál.

Když se tak intenzivně noříte do osudů svých hrdinů, zbývá vám vůbec prostor a energie pro jiné lidi a životní podněty?
Moc ne. Energie mi ubývá a musím přiznat, že příběhy hodně prožívám. Dokážu si ale najít i čas na čtení, ráda koukám na dokumenty kolegů, a samozřejmě musí být čas na rodinu. Ale je pravda, že mi pořád, dokud film není hotový, v hlavě víří různé nápady co ještě změnit. Neumím se úplně odstřihnout. Na druhou stranu, nikdo mě do časosběrných projektů nenutil, je to moje volba, tak si nemůžu na nic stěžovat.

A dokážete aspoň poté, co film dorazí do kin, udělat konečný střih a odpočívat?
Ne. To fakt neumím. Děsí mě nastalé vakuum, popadá mě deprese, hrůza z prázdnoty. Vždycky mi přišlo šílené, že když lidi chodí celý život do práce a pak přijde penze, neví náhle co se životem. Silné téma, v němž bych nerada jednou figurovala. Já potřebuju ráno vstát a něco dělat. Prázdnota je můj horor, nejsem užívač života. Možná je to na škodu, nemám v sobě tu správnou lehkost. Ale člověk je prostě nějak nastavený a s tím se nedá nic dělat. Spíš je dobré pokusit se v sobě najít, kým vlastně jste a dělat to, co vám jde, ne naopak.

Teď v létě býváte na chalupě, kde hlídáte vnučku. Platíte za přísnou babičku?
Ne! Jako vychovatel jsem naprosto nemožná, rozmazlující. Teď navíc kazím i pejska. Koho dostanu na hlídání, toho kazím.

Ještě se vracíte k Manželským etudám?
Ano, točíme znovu, už pět let. Je to šestidílná série a jeden z dílů půjde zase do kin. Také stále sleduji Reného, dalším objektem je Bára Basiková. A nejnověji Lída Baarová. Pod tím filmem budeme podepsaní oba s mým střihačem Jakubem Hejnou, o němž jsem už mluvila. Protože tentokrát dává mým ne zcela ukotveným nápadům přehlednou podobu. Moc mě ta spolupráce s ním baví, je to opravdové dobrodružství hledání tvaru. Jakub je šikovný, natočil už vlastní dokument o svém dědečkovi, scénografovi Josefu Svobodovi, Divadlo Svoboda. Jsme sice o generaci od sebe, on je čtyřicátník, takže něco jako matka a syn. Ale v práci si velmi rozumíme.

Proč Baarová?
O ní jsem točila kratší dokument před jedenadvaceti lety, ale zdálo se mi, že jde 
o mnohem větší téma, tak jsem se k ní dlouho plánovala vrátit. Asi před třemi lety jsme dostali grant od programu media a pustili se do toho.

Napadlo vás někdy, že radši pozorujete cizí osudy, místo abyste přemýšlela o tom svém?
To víte, že to tak trochu je. Člověk se nerad hrabe ve svém nitru. Ale já si píšu deníky, takže sama sebe přece jen částečně reflektuju. Sice jde o drobné, nahozené poznámky, ale aspoň částečně tu změť dní reguluji. Začalo to tím, že jsem v deseti četla Deník Anny Frankové a úplně mě strhl. Nějaký čas jsem si psala, pak přestala. Před pár lety jsem se poprvé v životě vypravila do Amsterodamu do Muzea Anny Frankové a byl to strašně silný zážitek. Celá ta kniha ve mně znovu ožila. A tak jsem svoje deníkové psaní trochu zintenzivnila. Je to taková moje malá sebereflexe.

Autor: Jana Podskalská

8.8.2015 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Předseda Strany zelených Matěj Stropnický.
5

Jsem gay, prohlásil den před volbami šéf zelených Matěj Stropnický

Ondřej Kolář.

Praha nemá dopravní strategii, tvrdí starosta Prahy 6

Petr Pravda: Oblíbení starostové mohou stranám přinést dobré výsledky

Politolog Petr Pravda řekl Pražskému deníku: "Oblíbení starostové městských částí mohou stranám přinést dobré výsledky." Už zítra půjdou (nejen) Pražané k volebním urnám a budou volit své poslance. Má smysl v letošních volbách kroužkovat jednotlivé kandidáty? Jak politikům pomáhají v bojích o voliče sociální sítě? 

AKTUALIZOVÁNO

Nehody více než čtyřiceti vozidel zablokovaly dálnici D6 u Prahy

Silnici mezi Kladenskem u Pavlova a Prahou-západ ochromila hromadná nehoda. Od středečního rána se zde stala řada nehod. 

Největší festival deskových her zavítal do Tyršova domu. Koná se už po sedmnácté

„Vyměníš slámu za ovce?“ I tuto větu můžete tento týden slýchat v Tyršově domě na Újezdě. Nebojte se, nezměnil se ve směnárnu zemědělců ani v blázinec. Koná se tu již 17. ročník festivalu Deskohraní, na kterém si můžete zahrát 501 druhů stolních her a například tak povyměňovat slámu za ovce v oblíbených Osadnících z Katanu.

Kellnerova nadace odmítá Babišova slova, že nejde o charitu

Rodinná nadace nejbohatšího Čecha Petra Kellnera a jeho manželky Renáty se ohradila proti slovům dalšího miliardáře a šéfa hnutí ANO Andreje Babiše v časopisu Forbes, že Kellner si udělal školu, ze které pro sebe čerpá dobré absolventy. Babiš magazínu řekl, že takovou činnost nepokládá za charitu.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení