Boston Philharmonic Youth Orchestra, jehož vznik podpořily nejvýznamnější osobnosti hudebního světa jako například violoncellista Yo-Yo Ma či dirigent Sir Simon Rattle, bude řídit dirigent Benjamin Zander. Pražské publikum také získá skvělou příležitost opět slyšet světovou sólistku označovanou jako „královna cella", Natalii Gutman.

Musica Orbis• Vstupenky na představení zakoupíte v obvyklých předprodejích, více informací najdete ZDE.

• První koncert se uskuteční 16. června od 19.30 ve Smetanově síni Obecního domu (Boston Philharmonic Youth Orchestra, dir. Benjamin Zander, Natalia Gutman, violoncello).

• Další koncert soubor obstará 18. června od 19.30 v Dvořákově síni Rudolfina (Boston Philharmonic Youth Orchestra, dir. Benjamin Zander, Jonah Ellsworth, violoncello).

• 23. června ve 20 hodin vystoupí v rámci festivalu Musica Orbis v Dvořákově síni Rudolfina soubor Orange County School of the Arts Symphony Orchestra pod vedením dirigenta Christophera Russella.

Benjamin Zander je charismatická osobnost, violoncellista a dirigent, který práci s mladými hudebníky zasvětil velký kus svého profesního života. Procestoval celý svět jako dirigent v roce 1979 se stal dirigentem Bostonské filharmonie a prožil s ní 35 sezón ale i coby přednášející. Několikrát mimo jiné vystoupil jako řečník na Světovém ekonomickém fóru v Davosu.

Obdržel mnoho ocenění a v roce 2009 mu byl udělen čestný doktorát na jeho „alma mater", New England Conservatory of Music. Je spoluzakladatelem mládežnického orchestru Bostonských filharmoniků, pod jeho vedením se orchestr zařadil mezi světovou špičku a začal sklízet vynikající kritiky.

V Praze se orchestr složený z muzikantů ve věku od 11 do 21 let představí na dvou koncertech s odlišným programem.

Jak se těšíte na vystoupení v rámci třetího ročníku festivalu Musica Orbis v Praze?

Nedokážete si ani představit, jak moc se celý orchestr těší na svoji první zastávku v rámci našeho evropského turné. Pro mnohé z mladých hudebníků je to první cesta do Evropy, pro některé z nich se jedná o první cestu za hranice Spojených států a pro téměř všechny je to první cesta do Prahy. Do Prahy, kterou vnímají jako „posvátné" město, o kterém mnoho četli a slyšeli.

Pokolikáté metropoli České republiky navštívíte vy?

Já jsem v Praze již koncertoval s jedním ze svých bývalých mládežnických orchestrů a ještě mnohem dříve jsem Prahu navštívil během svých hudebních studií. Byly to vrcholné zkušenosti mého hudebního života. Pro hudebníka je návštěva Prahy něco jako pouť za krásou (vždycky říkám svým přátelům, že Praha je nejkrásnějším městem v Evropě), za hudební historií a milovníky hudby, kteří zde žijí. To, že začínáme naše turné po Evropě dvěma koncerty ve dvou nejkrásnějších sálech tohoto nádherného města, je pro nás obrovská pocta. Moc si přeji a věřím, že návštěvníci a obyvatelé Prahy budou nadšeni koncerty našeho orchestru.

Jak vnímáte světový věhlas českých skladatelů? Kterého českého skladatele považujete za nejzásadnějšího a proč?

Dvořák je nejenom největším českým skladatelem, ale také jedním z největších skladatelů, jaké kdy svět poznal. Pouze Schubert je jeho soupeř, pokud jde o vytváření skvělých melodií. Budeme hrát dílo, které stojí na na vrcholu jeho tvorby, Koncert pro violoncello, pravděpodobně nejkrásnější dílo zkomponované ve Spojených státech. Sólistkou bude legendární ruská violoncellistka Natalia Gutman, jedna z nejvíce oslavovaných a uctívaných umělkyň ve světě. Bude to vzrušující zážitek pro publikum, ale i pro mladé hráče, kteří měli tu čest zkoušet, studovat a pak také předvést tuto skladbu s živoucí legendou.

Orchestr Bostonských filharmoniků funguje tři roky. Plní se vám naplňovat vize a cíle, s nimiž jste ho spoluzakládal?

Ano, plní se nám i ty nejdivočejší sny. Dokázali jsme sestavit velký orchestr. Kéž byste mohli slyšet alespoň pár taktů z koncertů, které se nám podařily. Například během turné po Holandsku, kde jsme dávali Mahlerovu Symfonii č.2, nebo při skvělém koncertu v Carnegie Hall s Šostakovičovou Pátou symfonií. Máme i skvělé kritiky, to nám dělá velkou radost. Jeden kritik po našem koncertě napsal, že to, čeho jsem za tři roky dosáhl s tímto mladým orchestrem, se ani slovy nedá popsat. Pro nás je ale důležité ještě něco jiného: chceme vytvořit instituci, která bude mít vliv na charakter každého jejího člena. Naše motto je „Formovat hudbou budoucí vůdčí osobnosti" . V Praze uvidíte na pódiu 120 mladých lidí, kteří se všichni naučili naplno žít svůj život, využívat možnosti, které život přináší, ale také přispívat světu svým dílem. Na koncertě uslyšíte, co se naučili, uvidíte a pocítíte jejich radost.

Orchestr má přes sto členů, jakých jsou národností?

Všichni členové orchestru navštěvují školy, konzervatoře nebo univerzity v širším okolí Bostonu. Někteří kvůli sobotní účasti na zkoušce cestují z opravdu velké dálky, jeden člen dokonce pět hodin autobusem z New Yorku každý týden. A to nikdy na zkoušce nechyběl, ani během poslední kruté zimy. Většina členů orchestru jsou Američané, ale protože Boston je studijním centrem se sedmnácti univerzitami, máme i mnoho cizinců. Trumpetistu z Peru, několik hudebníků z Číny, Taiwanu a hráče na hoboj z Ruska.

Kdo o jejich (ne)přijetí rozhoduje?

Jsem u konkurzu každého hudebníka, přičemž například konkurzu na příští rok se zúčastnilo 200 mladých hudebníků. S každým z nich mluvím, snažím se zjistit jeho životní záliby, které má kromě hudby. Hledám mladé lidi, kteří chtějí být nejen skvělými hudebníky, ale touží také měnit svět. Nedá mi, abych se nepochlubil kritikou, kterou mí mladí hráči sklidili. Kritik Lloyd Schwartz napsal: „Zanderův orchestr hrál na nejvyšší hráčské úrovni a je tvořen převážně dospívajícími hráči. Ale jakými hráči! Přál bych si, aby více profesionálních orchestrů hrálo tak nadšeně jako oni."

Sólistka Natalia Gutma: Miluji symfonickou hudbu skladatele Antonína DvořákaNa prvním z pražských koncertů, který se odehraje 16. června ve Smetanově síni Obecního domu, zazní nejznámější Dvořákův violoncellový koncert v podání renomované umělkyně a jedné z nejrespektovanějších světových violoncellistek Natalie Gutman, často ve své kariéře označované jako „královna cella".

Studovala u Mstislava Rostropoviče na Leningradské konzervatoři. Ameriku oslnila během svého debutu, po němž vystoupila v Carnegie Hall pod taktovkou Leopolda Stokowského. Po návratu do Moskvy jí však sovětské autority znemožnily na dalších deset let mezinárodní kariéru zákazem výjezdu do zahraničí.

V Sovětském svazu ovšem její hvězda stoupala koncertovala i nahrávala se špičkovými dirigenty a hudebníky, mezinárodní kariéru ale mohla rozvíjet až od roku 1978. Od té doby koncertovala v nejprestižnějších sálech světa, spolupracovala se světovými dirigenty.

V současné době je Gutman profesorkou na Moskevské konzervatoři, na Vídeňské konzervatoři a na Scuola di Musica di Fiesole v Itálii. Kromě toho vede po celém světě vyhledávané mistrovské třídy. Její koncertní čas je rozdělen mezi vystoupení v Evropě, na Dálném východě, v Jižní Americe a ve Spojených státech amerických.

Na pražském koncertě přednese spolu s mladými hráči z Bostonu Dvořákův Koncert h moll, jeden ze základních kamenů světového violoncellového repertoáru, skladbu, kterou Dvořák zkomponoval v závěrečném roce svého pobytu v USA.

Co pro vás znamená možnost vystoupení na pražském festivalu Musica Orbis v unikátních prostorách Obecního domu a Rudolfina?

Každá návštěva Prahy je pro mě svátkem, který bohužel nastává příliš zřídka. Praha je pro mě mimořádným městem. Zejména vzpomínám na Pražské jaro, kde jsem v roce 1961 získala první cenu a seznámila se s mistrem Stokowským, který mi okamžitě nabídl možnost debutovat s ním v Carnegie Hall.

V repertoáru jednoho z vašich pražských koncertů je také skladba od českého skladatele Antonína Dvořáka. Jaké dílo od něj máte nejraději?

Miluji jeho symfonickou hudbu, obzvlášť klavírní kvintet A Dur. Kromě vítězství v již zmiňované soutěži Pražského jara, která tehdy nesla jméno Antonína Dvořáka, je pak také jeho violoncellový koncert jednou z klíčových skladeb mého repertoáru.

Violoncellista Jonah Ellsworth: Je pro mě důležité poznávat místa neznámá a nová
Na druhém z koncertů 18. června ve Dvořákově síni Rudolfina dává dirigent Zander naopak prostor nadějnému a podle vlastních slov úžasnému cellistovi. Ve Straussově Donu Quijotovi uslyšíme teprve dvacetiletého Jonaha Ellsworthe. Na violoncello hraje od pěti let. V současnosti studuje u Laurence Lessera na New England Conservatory. Získal první cenu v koncertní soutěži Bostonského symfonického orchestru a několikrát zvítězil i v soutěžích novoanglické konzervatoře.

Pokolikáté ve svém životě navštívíte Prahu?

Poprvé jsem navštívil Prahu v roce 2011 s Youth Philharmonic Orchestra. Poprvé jsem o vašem hlavním městě slyšel v souvislosti se skvělým českým cellistou Danielem Veisem.

Využijete čas strávený v Praze také k jiným činnostem vedle samotného koncertování?

Hudba bude to hlavní, proč jsem v Praze, a na to se budu soustředit. Ale samozřejmě si nenechám ujít prohlídku tohoto nádherného města.

Jak se na vystoupení na festivalu Musica Orbis těšíte? V čem pro vás bude jedinečné oproti jiným?

Je báječné, že mohu hrát v České republice. Praha je jedno z nejúžasnějších měst v Evropě, ve kterých jsem kdy byl. Proto návrat do Prahy v rámci cyklu Musica Orbis považuji za skvělou příležitost.

Máte zkušenosti z vystupování na obdobných koncertech pro mladé hudebníky v jiných zemích?

V roce 2011 jsem na evropském turné s Youth Philharmonic Orchestra hrál v Bratislavě Čajkovského Rokokové variace. Byla to ohromná zkušenost. Je určitě důležité hrát na festivalech a získávat zde zkušenosti, potkávat jiné muzikanty a místa. Důležité je pro mě poznávat místa neznámá a nová.