Holky, soutěžily jste ve Zlatém oříšku s moderním tancem, předvedly jste úryvek z celovečerního baletu z Tance pralesa. Kde jste se ale původně daly dohromady?

Chodíme na taneční konzervatoř, kde funguje Baby Balet Praha, a my jsme byly vybrány jako nejlepší studentky z nižších ročníků.

Takže tu přede mnou stojí premiantky?

(smích) Jo, v podstatě jo.

Musíte být dobré hlavně v tanci, nebo jsou důležité i známky z dalších předmětů?

Podmínkou je i dobrý průměr, musíme mít slušné studijní výsledky.

Takže žádné trojky?

(smích) No, možná se k nim lehce blížíme.

Jedna blondýnka, jedna zrzka, jedna černovláska. A k tomu pár brunetek… To byl záměrný výběr?

To se spíš tak sešlo.

Jaké úspěchy máte za sebou?

Měly jsme už hodně vystoupení po republice, účast na různých akcích, v centru Prahy na charitativních akcích…

A co bylo zatím tím pomyslným vrcholem?

Nejlepší to bylo určitě ve Stavovském divadle, kde jsme měly závěrečné vystoupení.

Ještě nemáte občanky a už jste se postavily na takováto prkna… Měly jste trému?

Ze začátku je to samozřejmě velká tréma, když se pak člověk ale zaměří jen na ten tanec, soustředí se, tak se pak dostaví nádherné pocity. Užívaly jsme si to.

Jak vůbec vzniká nová choreografie?

Vymýšlí nám ji naši pedagogové, mají nás na hodiny praxe na klasický a moderní tanec. Vyberou si hudbu a postaví choreografii s nějakým námětem.

Kolik hodin denně tancujete?

Průměrně tak tři až pět hodin.

A pořád vás to baví?

Je to velká dřina, ale tancování je úžasné.

Je vám mezi třinácti a čtrnácti roky, navštěvujete tedy osmou, devátou třídu. Jak se bude vaše tancování vyvíjet dál?

Naše škola je až do maturity, rovnou tedy budeme pokračovat na střední a pak buďto na vysokou školu nebo do nějakého souboru.

Chcete profesionálně tancovat i po střední škole?

Karolína Skálová: Já bych chtěla studovat vysokou školu a tancování mít do budoucna jako zálibu.

A co konkrétně?

Karolína: To jsem se ještě nerozhodla, ale ráda čtu a píšu, takže něco v tomto oboru.

A vy holky?

(chvíli přemýšlejí) My to máme asi hodně podobně. Jelikož ale máme ještě čtyři roky na to se rozhodnout, tak máme ještě naštěstí dost času.

Jaké je vůbec po taneční konzervatoři obecně uplatnění? Přemýšlely jste třeba nad trenérkami?

Karolína: Já bych trenérka být určitě nechtěla. Neměla bych totiž na děti dost trpělivosti. (smích) Spíš bych se chtěla věnovat souboru a pak získat dobrou práci, ani by to nemuselo být v oboru tance.

Co je pro tanečníky pomyslná meta?

V České republice je to Národní divadlo, v zahraničí to je spoustu divadel ty prestižní jsou například v USA, v Kanadě, v Londýně, ale například i u našeho souseda v Německu.

Když mluvíte o zahraničí, jak jste na tom s jazyky?

Ve škole máme povinnou angličtinu a španělštinu. A dříve jsme měly ještě dobrovolnou francouzštinu.

A pilujete hlavně tu angličtinu, když je vaším snem vycestovat?

Jo, pilujeme.

Takže máte samé jedničky?

(smích) No, snažíme se.

Máte kromě tancování i jiné záliby?

Karolína: Všechny sporty jsou mi blízké. A některé mám vyloženě hodně ráda třeba cyklistiku, plavání. Ale času na jiné koníčky moc nezbývá, takže převážně tanec je tou největší zálibou.

Kde se vidíte ve třiceti letech?

Karolína: Myslím, že kdybych mohla mluvit i za ostatní holky z našeho souboru, všechny doufáme, že ve třiceti letech budeme mít dobrou práci, asi už i děti. A za mě já bych ráda žila v zahraničí, tam je to rozhodně lepší.

Z jakého důvodu bys Českou republiku chtěla opustit? Jsou tu moc vysoké daně?

(všechny holky se smějí) Láká nás hlavně poznávat svět, nové kraje.

Na Zlatém oříšku jste předvedly moderní tanec. Ten vás baví nejvíc?

Ano, ale i některé části klasického baletu jsou zajímavé. Jak v podání různých tanečníků, tak i ve vlastní interpretaci.

Jaké máte největší přání pro následující týdny?

(všechny holky se smějí) Hlavně je přežít!

Čekají vás písemky?

Právě. Máme hodně testů. A pak nás čeká ještě soustředění, kde budeme jak tancovat, tak bohužel i lyžovat.

Bohužel?

Musíme na sebe dávat větší pozor, než třeba naši vrstevníci, kteří netancují. Je těžké udržet, aby se nám něco nestalo. Rekonvalescence pak trvá dost dlouho.

Co je u vás na škole nejtěžší? Bojíte se jako žáci na základních školách klasických strašáků matiky a fyziky?

Nejvíc se bojíme u těch klasických předmětů asi… (Karolíně hlasitě spolužačky napovídají: Fyzika!!!) Jo, bude to asi ta fyzika.

A taneční předměty? Je to brnkačka, když jste premiantky a jste součástí prestižního školního tanečního souboru?

No, nedostáváme vždycky jenom jedničky. Máme komisionální zkoušky každé pololetí, tam nás známkují z tance, který jsme se naučily za pololetí. Z různých předmětů klasický tanec, moderní tanec, jazz, minulý rok i lidový tanec, teď jsou místo něj taneční sporty.

Máte kluky?

Zatím ne. Na kluky moc času stejně nemáme. A ve škole jich taky moc není.

Ale do budoucna to asi bude výhoda, umět pěkně tancovat…

Jo, to si taky říkáme. (smích)