Součástí výstavy jsou tematické workshopy pro veřejnost a jeden takový se uskuteční právě 19. ledna od 15 hodin, tématem bude mimo jiné Jan Palach a jeho doba. Den nato, 20. ledna pak proběhne také komentovaná prohlídka výstavy přímo s Olbramem Zoubkem, který návštěvníky expozicí v Jízdárně Pražského hradu osobně provede.

Jak změnil statečný čin Jana Palacha život rodině Olbrama Zoubka? Jaké ohlasy probíhající výstava sklízí a proč se na ní pobaví i děti? V rozhovoru pro Pražský deník to prozradila sochařova dcera Polana Bregantová, která je kurátorkou hradní výstavy.

Retrospektiva Olbrama Zoubka v Jízdárně probíhá od 29. listopadu. Jaké máte dosavadní ohlasy a jaké se výstava těší návštěvnosti?

Zatím to jde moc hezky. Po Vánocích jsem byla v Jízdárně na rodinném workshopu a v tu dobu bylo zrovna zvýhodněné vstupné na hradní výstavy. Nadchlo mě, když jsem viděla, jak se lidé valí dovnitř a ven. Měla jsem velkou radost, sice jsem čekala, že nějaká návštěvnost bude, ale že to bude vypadat až takhle, mě ani nenapadlo. Pak jsem se dozvěděla, že od zahájení výstavy do konce prosince na ni zavítalo přes 11 tisíc návštěvníků.

Zaujalo mě, že děláte v rámci výstavy speciální programy pro děti a pro školy. V čem spočívají?

Přijíždějí jak žáci ze základních škol, tak i z gymnázií a univerzit. Pro každou věkovou skupinu je připraven specifický program, a potom také organizujeme pravidelné nedělní workshopy pro celou rodinu. Rodiče si při nich prohlédnou výstavu a pro děti připraví naše lektorky speciální program, jehož součástí je výtvarná dílna. Například na jednom prosincovém workshopu dostaly děti za úkol nakreslit pastelkami sochu, ve které tatínek ztvárnil mě jako malou holku (usmívá se). Na dalším, kterého jsem se účastnila nikoli jako kurátorka výstavy, ale jako tátova dcera, jsem si s dětmi povídala a odpovídala na jejich zvídavé otázky. A na závěr dostaly od lektorek modelářskou hmotu, ze které si vymodelovaly svoje tatínky a maminky. Každý si tak domů odnesl vlastnoručně vyrobenou sošku.

Co děti zajímalo, když si s vámi na workshopu povídaly?

Ptaly se, z čeho jsou sochy udělané, nebo jak se udělá, aby byly duté… Vyprávěla jsem jim, který nástroj k čemu slouží, na co je špachtle, na co „očko" a tak dál. Zajímalo je také, jak dlouho trvá takovou sochu vytvořit a hlavně je zaujalo, když mě viděly jako reálného živého člověka a vedle toho mojí sochu, když jsem byla malá. Přišla třeba malá holčička a říkala mi, že má stejné punčocháče jako já na soše. A já jí říkám ale podívej se, já mám tady faldíky, protože tehdy jsme nosili vroubkované béžové punčocháče, jiné ani nebyly (směje se). Ty punčocháče se totiž natáhly a pak se shrnuly a udělaly takové faldíky.

Pro děti a jejich rodiče bude také workshop o Janu Palachovi, který se koná 19. ledna. Máte ponětí o tom, nakolik se děti dnes ve školách o této osobnosti učí?

I to bude součástí workshopu, seznámit účastníky s osobou Jana Palacha a s dobou, která u nás tehdy vládla. Netuším, jak je to dnes s výukou o Janu Palachovi, zda se o něm děti dozvědí už na základní škole. Záleží na jednotlivých učitelích, jak toto zásadní téma dětem zprostředkují. Uvažuji, že se na workshop půjdu i z tohoto důvodu podívat moc by mne zajímalo, jak to lektorky postaví a jak tímto vážným tématem děti zaujmou. A jestli budou děti samy o Palachovi něco vědět a na co se budou vyptávat.

Olbram Zoubek se svou dcerou Polanou na jaře roku 1957.

Olbram Zoubek se svou dcerou Polanou na jaře roku 1957.

V době, kdy váš otec sejmul posmrtnou masku Jana Palacha, vám bylo patnáct let. Co si z toho období dnes vybavujete?

Už tehdy jsme si i s mým třináctiletým bratrem uvědomovali, že se stalo něco naprosto zásadního. Nejen proto, že to silně prožívali doma naši rodiče, ale taky jsme vnímali atmosféru v ulicích, náladu v celé společnosti. Dodneška si vzpomínám, jak otec před tím, než odešel sejmout Janu Palachovi masku, hledal v koupelně v toaletní skřínce indulonu. Obličej se totiž před sejmutím posmrtné masky musí důkladně namastit, aby se sádra na kůži nepřilepila. Vybavuji si tu jeho soustředěnost, aby nic nezanedbal, aby nic z toho, co potřeboval k sejmutí masky, nezapomněl a aby tu jedinečnou příležitost, kterou měl, využil na sto procent. To je detail, na který nikdy nezapomenu.

Nebáli jste se následků toho, co váš otec udělal?

Nebáli jsme se, ale později jsme pochopili, že důsledky ponese celá rodina. Bezprostředně po Palachově činu si asi nikdo nedokázal představit, jak moc se poměry ve společnosti v dalších letech zhorší. Po maturitě jsem se nemohla dostat na vysokou školu. O rok později mě na filozofickou fakultu přece jen vzali, ale jenom díky několika hodným lidem a taky asi řízením osudu. Ale můj bratr, který byl výtvarně nadaný, měl se jménem Zoubek na UMPRUM a na Akademii výtvarných umění dveře úplně zavřené. Pětkrát dělal zkoušky na scénografii na DAMU, ale ani tam ho nevzali. S tím jsme ale v rodině počítali a nikdy jsme to otci nezazlívali, naopak jsme na něho byli velmi hrdí. I kdyby nic jiného v životě nevykonal, tak tato poslední služba Janu Palachovi by asi stačila. Na druhou stranu ale nesmím opomenout, že Palachův čin přinesl naší rodině i mnohá pozitiva.

Jaká máte na mysli?

Uvědomovali jsme si obrovskou morální sílu jeho činu. A v zesilujícím politickém tlaku jsme cítili, že musíme držet při sobě. Když byl Jan Palach pohřben v rodných Všetatech, jezdili jsme každý rok v lednu na hřbitov k jeho hrobu. Pokaždé to bylo o víkendu, který byl nejblíž Palachovu výročí. Vždycky jsme tam byli sami, protože se všichni báli, nebo a to je pravděpodobnější je už Palach vůbec nezajímal. Zajížděli jsme se podívat i k jeho rodnému domu a potom jsme tradičně jeli na oběd do mělnické zámecké restaurace. Při zpáteční cestě jsme se zastavili u otcovy tetičky v Klech u Mělníka a to byl pravidelný rytmus, který jsme snad ani jeden rok nevynechali. Až v roce 1989 o Palachově týdnu jsme se do Všetat nedostali, policajti nás už od šraněk poslali pryč.

Po revoluci jste tam také ještě jezdili?

Už ne, protože urnu s Palachovým popelem pak přemístili zpátky na olšanský hřbitov v Praze, kde byl Jan Palach původně pohřben. A oficiální oslavy nás už nezajímaly. K tomu snad řeknu ještě malou historku. V lednu 1989, kdy nás do Všetat policajti nepustili, se tam táta vypravil ještě jednou: spolu se Sašou Vondrou jeli vyjednávat na všetatský národní výbor, že by se mělo dvacáté výročí Palachova činu v jeho rodném městě přece jenom důstojně připomenout. Odtamtud je ale vyhodili jako nežádoucí osoby, nikdo s nimi nechtěl mluvit. No a rok poté, už po revoluci, k nám domů volali ti samí lidé, aby otec do Všetat přijel. Najednou o něj měli obrovský zájem, stáli o to, aby se účastnil palachových oslav. Leden 1989 a leden 1990, to bylo něco diametrálně odlišného, i když hodně lidí se jen pragmaticky otočilo na podpatku. V naší rodině jsme převrat velice silně prožívali a pak byli lecčíms zklamáni, ale dnes, pětačtyřicet let od Palachova hrdinského činu, cítím velkou vděčnost za to, že jsme to všechno zažili a že jsme si i přes to v rodině zůstali pořád blízcí.

Polana stála na podzim roku 1957 modelem před sousoším Olbrama Zoubka „Rodina“.

Polana stála na podzim roku 1957 modelem před sousoším Olbrama Zoubka „Rodina".

Kdo je Polana Bregantová?

Narodila se v roce 1954.

Je dcerou sochaře Olbrama Zoubka a sochařky Evy Kmentové.

Vystudovala knihovnictví a pracuje jako bibliografka v Ústavu dějin umění Akademie věd.

Připravila bibliografie do řady monografií českých umělců a do jubilejních sborníků českých historiků umění.

Spolupracovala jako kurátorka na dosud největší výstavě svého otce Olbrama Zoubka, který patří ke špičce současného českého výtvarného umění.

Zoubkova retrospektiva byla zahájena 28. listopadu v Jízdárně Pražského hradu a potrvá až do 2. března 2014.

V Jízdárně je nyní k vidění téměř tři sta soch vytvořených od poloviny 50. let až po současnost, některá díla jsou vystavena úplně poprvé.

Součástí výstavy jsou doprovodné programy, veškeré informace o nich jsou na www.olbramzoubek.cz.

Šance pro vás

Čtenáři, soutěžte o originální grafiku Olbrama Zoubka!

Soutěžní otázka:

Do kdy bude otevřena výstava Olbrama Zoubka na Pražském hradě?

a) do 3. února 2014
b) do 28.února 2014
c) do 2. března 2014

Odpovědi posílejte na e-mail soutez.prazsky@denik.cz, do předmětu uveďte heslo „JIZDARNA".

Uzávěrka soutěže je 17. ledna 2014 ve 12 hodin.

V e-mailu nezapomeňte uvést své telefonní číslo, na kterém Vás budeme informovat o výhře.