VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Moderátorka Daniela Písařovicová: Smích je pro mne základem života

/ROZHOVOR/ Ačkoliv každodenní zprávy nejsou zrovna důvodem k radosti, Daniela Písařovicová se směje ráda. Smích je pro moderátorku Událostí České televize kořením života. Na vtip a nadsázku prý dojde nakonec i ve zpravodajství, ale víc ve studiové kuchyni než na obrazovce.

16.6.2017
SDÍLEJ:
Zvětšit fotografii

Daniela PísařovicováFoto: Mikuláš Křepelka, ČT

Vládní krize je za námi, zkuste na okamžik zapomenout na politiku a prozraďte poslední událost ve vašem osobním životě?
Prožila jsem pár dní v Amsterodamu a povedl se ještě jeden volný víkend v Mariánských Lázních, kde jsem se setkala se spolužačkami z vysoké školy. Neviděla jsem je asi třináct let a s úžasem jsem zjistila, že se vůbec nezměnily a že jsou pořád tak báječné, jako byly tehdy.

Dokážete se od zpravodajství zcela odstřihnout? Vypustit všechny ty třenice, korupce, nebezpečí a jen si užívat volno?
Popravdě málokdy. Jenom když jsem v zahraničí… I když, teď si uvědomuji, že i v Amsterodamu jsem studovala na internetu, co se děje. Přes den mě uchvátila atmosféra města, ale večer jsem nevydržela a četla zprávy.

Volný víkend se vám povede výjimečně, dokážete si všední dny, kdy nemáte službu užít jako sobotu a neděli?
Určitě, ale musím mít kolem sebe lidi, kteří si udělají volno ve všední den se mnou. Pokud ovšem nechci trávit čas jen sama se sebou. Myslím si, že je dobře, když člověk umí být sám, aniž by se nudil a dokážu si takové okamžiky užít, ale na druhou stranu jsem ráda, že mám parťáka, který si přesune neděli na pondělí a jede se mnou na výlet.

Tak ten parťák by spoustu lidí zajímal, četla jsem si na webu ČT váš chat s diváky a žasla jsem, kolik mužů by vás rádo pozvalo na kafe.
V takových pozváních neshledávám nic nenormálního. Jen jsem trochu víc „vystrčená" na obrazovce, jsem s vámi doma v obýváku a někteří lidé mohou být přesvědčeni, že se už se mnou tak trochu znají a pošlou pozvání.

Pobavila jste mě, když jste se Čecha momentálně žijícího v Hongkongu vtipně otázala „A na to kafe bych měla letět tam?"
Vidíte, na tuhle epizodu jsem už i zapomněla. Humor mám ráda, ale nejsem si jistá, zda ten můj každý chápe. Jsem trochu ironická někdy až sarkastická, ale vždycky šťastná, když se směju. Stačí mi k tomu málo, jen mít kolem sebe lidi, které mám ráda a se kterými se dokážu pobavit. Smích je pro základem života.

U zpráv se ale moc nenasmějete?
Když jsem nastupovala do České televize a teď doufám, že se nikoho nedotknu, říkala jsem si, že ve zpravodajství budou nudní intelektuálové. Chytří moji kolegové beze sporu jsou, ale je s nimi i velká legrace – v běžné konverzaci. A co se týče samotného vysílání – to je živé – což skýtá velký potenciál pro nejrůznější nedorazy, a chyby, při kterých nám nejdřív zatrne, ale pak se jim společně zasmějeme – a začleníme je do rubriky „nepovedlo se".

Ale politici, kteří si před kamerou vedou svou a ignorují otázku, jsou spíš k vzteku, ne?
Nerada skáču lidem do řeči, ale v takových případech mi nic jiného nezbývá. Pocitově jim dávám 20 až 30 vteřin a když se nevyjadřují k tématu, snažím se je slušně a v klidu usměrnit. Zpravodajství není od toho, aby si tam každý říkal, co chce, to bychom mohli relaci sestavit jen z tiskových prohlášení.

V relaci se střídají dvě pozice, jednou jste hlavní moderátor a jindy vlastně reportérka. Která je vám příjemnější?
My je rozlišujeme jako M1 (M= moderátor, pozn. red.) a M2. Nemohu říci, že bych měla M1 raději než M2, naopak střídání je docela vítaná změna. Ten, jak vy říkáte, reportér, vyjíždí někdy do místa děje, což posiluje divákův vjem. Třeba, když pořádají politické strany sjezdy, nebo se děje cokoli obrazově atraktivního.

Sledovala jsem vás, když jste bezprostředně po teroristickém útoku vyrazila do Německa. Jaké to je ocitnout se v dějišti tragédie?
Šokující. Přiznám se, že mě až překvapilo, jak mě pohltily emoce, když jsem druhý den na místo neštěstí přijela a to už nejhorší okamžiky místní měli za sebou. Blížili jsme se k Braniborské bráně a rádio hlásilo, že se tam chystá shromáždění k uctění památky obětí. Vybavila jsem si, jak tam budu stát se spoustou lidí, kteří se mohou stát dalším snadným terčem. Myšlenky mi letěly směrem, kam jsem nechtěla a podvědomě mě trápila otázka, jestli byl úplně rozumný nápad postavit se tam před kameru. Pochybností a nejistoty mě zbavila zima, která byla tak ukrutná, že jsem na černé myšlenky zapomněla a soustředila jsem se jen na to, abych stihla zachytit všechno dřív, než umrznu. Žena je nastavená jinak než muž, ale přesto obdivuji své kolegy, kteří se pohybují v místech válečných konfliktů a posílají odtamtud skvělé reportáže. V Německu jsem byla dvakrát, kromě Berlína ještě v Mnichově a ani na jednom místě mi nebylo dobře.

Jsou to vaše nejdramatičtější zážitky?
Určitě. Ale zdůrazňuji, že jsem tam jela dobrovolně, taková cesta není nařízená pracovní povinnost. Pokud jste s úkolem srozuměná a souhlasíte, vyrazíte. Ale to, že se na místě pak neubráním emocím, je věc jiná. Když se tam potom bavíte s lidmi, bezprostředními svědky tragické události, vnímáte ji jinak než ze záběrů ve studiu.

Jak prožíváte dopoledne, než kolem oběda otevřete dveře do zpravodajství na večerní službu, pociťujete neklid?
Dopoledne si umím užít v klidu, pokud nezjistím, že se stala nějaká mimořádná událost, ať jsou to povodně, vládní krize, teroristický útok. V takových případech přicházejí nové informace a nová fakta prakticky každou minutou, dopisují se nejnovější zjištění a nemáte žádnou jistotu, že se všechno stihne tak, jak máte vstup nebo reportáž naplánovanou. Všechno se aktualizuje ještě během vysílání. Přesto jsou Události relativně připravený pořad. Ve studiu ČT24 jsou situace daleko stresovější, když se něco stane, musíte zareagovat okamžitě. A je úplně jedno, kolik lidí se na vás kouká. To si podle mě moderátor vůbec neuvědomuje, dělá svou práci a nerozlišuje, který pořad je sledovanější a který ne.

Vládní krize tady trvala poměrně dlouho, už skoro přestávala být výjimečnou událostí. Ale umím si představit, že zpravodajce dohadování o tom, kdo přijde o vládní křeslo, asi těší?
Neřekla bych, že by se z toho úplně radoval, protože je také člověk a z lidského hlediska vnímá a zajímá ho, jak se mu bude v této zemi žít, ale nezastírám, že Událostem a celkově zpravodajství, dodává takové napětí dynamiku, relace je nabitější, divákům předáváte informace, které se právě teď dějí. Zkrátka každá aktuální věc, nejen vládní krize, činí zpravodajský pořad atraktivnějším, byť vás souží stres, jak se vše stihne, zda reportéři dodají příspěvky a jestli nezklame technika.

Jste půvabná, dokonce jste se zúčastnila soutěže Miss. Myslíte si, že hezká tvář otevírá ženě dveře a v některých situacích jí pomáhá?
Soutěže krásy jsou dávno za mnou. Poprvé mě do Miss Třebíč přihlásily spolužačky ze základky. Táta mě pak přemluvil, ať zkusím štěstí v Miss ČR. Sice mi moc nepřálo, ale začala jsem se věnovat modelingu a jako modelky z jedné agentury jsme se přihlásily na Miss Vysočina. Jak jsem s modelingem rychle začala, tak jsem rychle skončila. Půvab někdy pomáhá při setkání překonat bariéru, ale na druhou stranu jsou muži, kteří při pohledu na půvabnou ženu propadnou rozpakům, spíš se stydí.

Vystudovala jste vysokou školu ekonomickou. Jak se inženýrka ekonomie ocitla ve zpravodajství?
Jako studentku mě zlákal konkurz do komerční televize, která hledala nové moderátorské tváře do talk show. Konkurz jsem sice nevyhrála, ale každá nová zkušenost vás někam posune. Kamarádka mi radila, ať zkusím zpravodajství, ale mně se moc nechtělo. Nedokázala jsem si představit, co ta práce obnáší. Ale pokušení tu bylo, televize mi připadala magická. Na podzim roku 2004 jsem se odhodlala poslat životopis do České televize. Tehdy už vedení připravovalo rozjezd nového zpravodajského kanálu ČT24 a potřebovalo potenciálně daleko víc lidí, než jich aktuálně v ČT pracovalo. Proto jsem dostala šanci zpravodajství zkusit a neosvědčím-li se, tak mi rovnou řekli, že se se mnou za půl roku rozloučí.

Vzpomenete si na svou první reportáž?
Na tu nezapomenu. V pražské zoo se narodila gorila Moya. Na závěr reportáže jsem měla udělat odhlášku reportéra, tak jsem se zeptala, jaká mláďata se v Tróji naposledy kromě Moy narodila. Vychrlili na mě tři druhy, o dvou z nich jsem vůbec nevěděla, že existují, ale jako začátečník jsem informaci použila. Vrátila jsem se zpět do ČT, a když byla reportáž hotová a editor ji skoukl, zeptal se mě: Prosím tě, a co je to za zvířata? Dneska už bych se doptala. Od té doby uplynulo dvanáct let.

Narodila jste se ve Znojmě, ale pocházíte z Jaroměřic nad Rokytnou, vracíte se tam často?
Ve Znojmě jsem přišla na svět. Tamní nemocnice byla pro Prokopov, kde chvíli naši bydleli, spádová. Od nás je ale blíž do Třebíče. Jaroměřice jsou ještě na Vysočině a po osmi kilometrech začíná jižní Morava. Krásný kraj, snažím se tam dostat alespoň jednou za měsíc. V Jaroměřicích je nádherný barokní zámek a jednou ročně se tam koná Mezinárodní hudební festival Petera Dvorského. Jsem místní patriot.

V Jaroměřicích jste asi známá osoba?
Nevnímám se tak a doufám, že ani místní to tak nemají a že jsem pro ně pořád ta holka, co tam chodila do školy. Ale rodiče se občas zmíní, že někoho ze sousedů potkali a ptali se, jak se mám. Myslím, že si lidé moc neumí představit, co všechno práce v televizi obnáší. Dvouminutová reportáž v Událostech je až výsledek, předchází tomu nápad, obvolávání spousty lidí, samotné točení, zkrátka složitý mechanismus, pro většinu diváků neznámý… jako byl koneckonců pro mě, když jsem začínala.

Klavír vás přivedl ke zpívání?
Dá se to tak říci. Na klavír jsem hrála osm let, s kapelou jsem začala zpívat až na vysoké. Ale kluci zkoušeli v Chrudimi, byli z jejího okolí, já zkoušky časově nezvládala, tak jsme se rozešli. Před časem jsem své „snahy" zmínila před Michalem Hrůzou a on mě pozval, abych si s nimi na jednom koncertě zazpívala.

Když skončí Události, volá vám maminka?
Teď už málokdy. Ale jakmile nastane nějaká výjimečná událost jako třeba, když jsem byla v Berlíně, kulminuje krize vlády nebo vysílám odjinud než ze studia, volá. Občas žasnu, jaký mají naši přehled, jestli jsem M1 nebo M2. Jsem moc ráda, že je moje práce zajímá.


Co možná nevíte
-Narodila se v roce 1978 ve Znojmě, ale pochází z Jaroměřic nad Rokytnou
-Vystudovala Vysokou školu ekonomickou v Praze, má titul ing.
- Do ČT nastoupila v září 2004, od roku 2013 moderuje Události
- Má o dva roky starší sestru Renatu, která je personalistka a mzdová účetní
- Ráda chodí na procházky, běhá, ráda čte. Miluje slunce, hory a dobré jídlo.

Daniela Kupsová

Autor: Redakce

16.6.2017 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Petr Gazdík.
5

Babiš přemlouval STAN ke spolupráci. Podle Gazdíka ale marně

Sledování výsledků parlamentních voleb ve štábu ANO, 21. října v Praze. Brabec
56

Jednání za hnutí ANO povedou Babiš, Faltýnek i Brabec

Schwarzenberg: Lidé očividně raději slyší sliby než pevní postoje

Čestný předseda TOP 09 Karel Schwarzenberg označil výsledek voleb za prohru, kterou přisuzuje tomu, že strana neuhnula ze svých principů.

Přibývá krádeží drahých kol na objednávku, potvrdily pojišťovny

Hodnota ukradených kol klientů pojišťoven v Česku v letošním roce vzrostla. Častěji se kradou dražší, předem vytipované bicykly, na něž se soustředí organizované skupiny zlodějů, vyplývá z ankety ČTK mezi tuzemskými pojišťovnami.

Praha volí jinak než zbytek země. Potvrdí se to i letos?

Obyvatelé hlavního města v minulosti hlasovali výrazně „pravicověji“ než lidé z ostatních regionů. Očekává se to i tentokrát, jak potvrdila také naše předvolební sonda. Praha je tradiční baštou pravice a liberálně orientovaných stran. Minulé parlamentní volby v roce 2013 opanovala v hlavním městě TOP 09. Hlasovalo pro ni přes 23 procent voličů, zatímco na celostátní úrovni jen 12, což stačilo na republikové čtvrté místo.

AKTUALIZOVÁNO

Letošní volby do Sněmovny nejsou podle Zemana zásadní ani zlomové

Letošní volby do Sněmovny nejsou zásadní ani zlomové, to je jen reklamní kampaň, řekl dnes prezident Miloš Zeman novinářům po odevzdání hlasu v základní škole v pražských Stodůlkách. Zopakoval, že sestavením vlády pověří vítěze voleb. Svůj hlas dal zřejmě Straně práv občanů (SPO), kterou před lety zakládal a která dřív nesla jeho jméno ve svém názvu. Zemana do volební místnosti doprovodila jeho manželka Ivana.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení