Originální oslava narozenin zahrne samostatná vystoupení obou uskupení a v závěru pak dojde na mohutné finále. „Jak přesně bude vypadat, neřekneme, protože nechceme naše příznivce připravit o překvapení,“ říkají Pavel Jim Drengubák, frontman Nezmarů, a Míša Leicht, frontman Copu.

Prozradit lze, že speciálním gratulantem budou členové Symfonického orchestru Českého rozhlasu. A také to, že zatímco Cop pokřtí v rámci koncertu knihu, která obsahuje 1200 fotografií sesbíraných od různých autorů, Nezmaři do Lucerny přivezou 2CD se čtyřiceti písničkami a jedním bonusem navrch.

„O jeho dramaturgii se zčásti postarali sami posluchači, kteří vytvořili jakýsi žebříček nejoblíbenějších písní, ale najdete na něm i věci, které nikdy nevyšly a které jsme našli v archivech. Kolikrát jsme překvapili sami sebe, protože jsme si mysleli, že se po nich dávno slehla zem,“ usmívá se Drengubák. „I my jsme byli překvapení – z množství těch fotek, co se nám sešly. To by nás na začátku vůbec nenapadlo,“ doplňuje Leicht.

Třicetileté přátelství

Oba lídři, potažmo jejich skupiny se přátelí asi třicet let, během nichž se potkávali na festivalových či jiných jevišti. „V minulosti jsme už několik společných koncertů odehráli. A tak jsme se domluvili, že naše kulatá výročí oslavíme společně. Moc nás těší, že se rychle vyprodal, takže jsme přidali ještě druhý (první je od 14, druhý od 19 hodin). Myslím, že to zvládneme úplně v pohodě,“ sděluje Drengubák.

Chce se jim při takové příležitosti vzpomínat či bilancovat? „My vlastně letos vzpomínáme permanentně, protože jedeme k našemu jubileu šňůru. ‚Představujeme‘ na ní i bývalé členy, lépe řečeno členky, protože gró Nezmarů, což jsou tři chlapi, je neměnné. Zatímco v Copu se nemění jenom Míša,“ podotýká lídr folkové legendy.

„Mám jej na bedrech od té doby, co původní spoluhráči před revolucí emigrovali, ale to je známá historie. Tři roky pak byla pauza. Znovu rozjet kapelu bylo těžké z důvodu, že jakmile se někde objevilo její jméno, tak bylo trnem v oku těm, kteří měli dozor nad tím, kdo může, nebo nemůže hrát. O to víc jsme byli zatvrzelejší a víc do toho šli,“ praví Leicht.

Lidé chtějí starší hity

Obě formace si přízně fanoušků užívají stále dost a dost. „Ročně odehrajeme osmdesát koncertů, víc jich nejsme schopni. Pracovně nejplodnějším obdobím je pro nás samozřejmě léto, festivaly,“ pokračuje lídr Copu. „My jich máme hodně přes sto, což je pro profesionální skupinu tak akorát. Kromě letních festivalů, kdy jsme někdy až na roztrhání, je pro nás důležité i zimní období. Naše publikum tvoří zčásti ‚věrňáci‘, co stárnou s námi, ale jsou mezi nimi i jejich děti a dokonce vnuci, což je pozitivní zjištění,“ říká Drengubák.

Víceméně chtějí všichni slyšet starší písně, což je úděl skupin, které hrají tak dlouho, jako právě Cop a Nezmaři, ale to neznamená, že nedochází na novinky. „Prošla si tím každá kapela. Po zkušenostech víme, že nové písničky se musejí posluchačům dávkovat po kapkách. Zahrát najednou nový repertoár je hudební sebevražda,“ povídá Míša Leicht.

„Jako jsou v krasobruslení povinné tance, my máme povinné písničky, v našem případě Bodláky ve vlasech nebo třeba Musíš jít dál. A mezi ně vkládáme novější. Jsou pro nás takovou transfuzí, protože kdybychom hráli pořád dokola to samé, tak se asi zblázníme,“ uzavírá frontman Nezmarů.