Ve Špálovce vystavuje malíř, který v Praze poprvé malovat nahotu

Bojovník umění Wu Yi si českou metropoli pro svůj tvůrčí pobyt vybral jako čtvrté město v pořadí – předtím strávil čas v japonské Kamakuře a Kjotu, v německém Aschaffenburgu a v Paříži.

„Čína je domovská země umění, Číňané vynalezli tuš, papír i štětec. Stejně jako se tam cvičí kung-fu, cvičí tam také tušovou malbu," představil čínské umění na čínské výstavě spolupořadatel výstavy Zdeněk Sklenář. Právě tušová malba v kombinaci s olejomalbou je k vidění i na výstavě obrazů malíře Wu Yi.

Na plátna zachytil čínský malíř každodenní život Prahy – na obrazech je k vidění například pražské metro, obchody, zametač na ulici, lidé povídající si na ulici či žena čekající na autobus. Zároveň se malíř inspiroval i historií Prahy, namaloval kupříkladu Loretu nebo Anežský klášter. Významnou část výstavní expozice pak představuje soubor olejomaleb s panoramaty z pískovny u Klikova, a také kolekce ženských aktů.

„V Praze vůbec poprvé maloval Wu Yi nahé ženské tělo, poprvé se seznámil s intimní tvorbou a zjistil, že to nemusí znamenat nic tabuizovaného, že to může být prezentováno i na veřejnosti," sděluje Zdeněk Sklenář s tím, že pro čínské umělce je vyobrazování lidského těla nepředstavitelné, ba dokonce zakázané.

„V Praze mě potěšila kvalita ovzduší"

Na zahájení výstavy dorazil do Špálovky i samotný čínský umělec, na zeď galerie při této příležitosti také napsal štětcem a tuší v čínských znacích vlastní slogan: „Tušová malba je projevem toho, co si myslím. Olejomalba toho, co vidím svýma očima."

„Ať už se jedná o kulturní tradici nebo rytmus života v ulicích, to vše mi v Praze přišlo velice čerstvé a zajímavé," sdělil při zahájení výstavy Wu Yi. Dále také podotkl, že ho potěšila i zdejší kvalita ovzduší. „Oproti Pekingu je u vás velmi čerstvý vzduch, zajímavé ale je, že jsem tu nachladl," řekl malíř.

Čínský malíř Wu Yi v rozhovoru říká:

Na každém místě maluji jinak

Co vás při loňské návštěvě Prahy nejvíce zaujalo? Z obrazů totiž vyplývá, že to byly české ženy…

Ano, to je pravda (smích). Myslím si ale, že vztah žen a města je v Praze velmi úzký.

Jak to myslíte?

Z mužského hlediska je to podle mě pochopitelné (smích).

A co dalšího vás tu zaujalo kromě žen?

Ve spodní části výstavy mám několik obrazů inspirovaných Gustavem Huberem, které se jmenují Pramen, což je taková pocta právě Huberovi.

Malujete na všech místech, která navštívíte?

Někam jedu jako turista, někam pracovně. Na těchto místech maluji, záleží o jaké místo konkrétně jde. Na každém z nich ale pokaždé maluji jiným způsobem.

Máte nějakého oblíbeného českého umělce?

Určitě, ze starších umělců je to například pan Malich, zajímá mě ale také Václav Boštík, který byl zároveň i výborným básníkem. Ze soudobých malířů se mi líbí Jiří Straka.