Podle nich je Faust synonymem pokušení, jemuž jsöu lidé denně vystavováni. Ať už v docela malém, všednodenním, nebo na celospolečenské úrovni, kdy může spolek s ďáblem znamenat zkázu milionů lidí. V dalších rolích se objeví Pavlína Štorková, Johanna Tesařová, Alois Švehlík, Eva Salzmannová, Alena Štréblová, Pavel Batěk či Radúz Mácha.

Faust je výzvou

Podle Ljubkové jde o příběh muže, který se zaprodal ďáblu, aby… "Získal lásku - jak o tom vypráví známější první díl, v němž jde především o vzplanutí k Markétě? Anebo, jak praví díl druhý, vynalezl peníze, sestoupil až do antiky, oženil se s Helenou Trojskou a zplodil s ní syna, vedl dobyvačné války. A to vše v patách s Mefistofelem, který mu dává ďábelskou moc, ale zároveň mu nedopřeje klid ani spočinutí," uvedla.

Podle inscenačního týmu je Faust maximální výzvou, kterou před jeho členy položil nejen Goethe, ale také inscenační tradice. Na české první scéně se s tímto mýtem o překračování hranic člověka potýkali František Kolár (1885), Jaroslav Kvapil (1906), Vojta Novák (1923), K. H. Hilar (1928), Karel Dostal (1939), Václav Hudeček (1981) a Otomar Krejča (1997).

V čem je Faust naším současníkem 

"Každý tvůrčí tým ke hře přistupoval jinak, ale vždy se snažil najít, stejně jako my dnes, současné a zároveň nebezpečně věčné otázky. Třeba jak odolat zlu, když vám předloží lákavou nabídku," vysvětlila Ljubková.

A tak bude Martin Pechlát jako Faust postaven před stejnou výzvu, před níž kdysi stáli František Němec, Jan Hartl, Rudolf Deyl nebo Bedřich Karen. A jde o to, v čem je Faust naším současníkem, jakým pokušením by byl vystaven dnes a kolik z někdejšího klasicistního opusu lze přenést na jeviště na začátku 21. století.

Našel se v mnoha tématech 


Překladatel Radek Malý hru překládal na míru současné inscenace. "Přitom jsem však vycházel z Goethova textu, neaktualizoval jsem - o to se postaral režisér," vysvětlil s tím, že coby čerstvý čtyřicátník se v mnoha tématech našel.

"Faustova dilemata jsou sváry moderní doby se vším všudy. Ve mně rezonoval tím, čemu se asi říká krize středního věku, byť je v počátcích. Ten dojem, že člověk už ví, co by chtěl, a zároveň si uvědomuje omezenost svého času. V tomto ohledu se dá rozumět Faustově touze stihnout toho za svůj život tolik," dodal.


Režiséra Jana Friče baví na Faustovi psychedelický nebo mystický princip opakování jednoho příběhu dokola v různých podobách, s různými postavami a v různé formě. "To je princip, který nás oslovil a na jehož základě děláme celou inscenaci," prozradil.