Jaké ohlasy na vaši novinku zatím máte?

Michal Malátný: Veskrze pozitivní, chválí ji jak posluchači, tak i hudební recenzenti. Jsme spokojení, protože se nám podařilo něco, v co jsme moc nedoufali. Vzepjali jsme síly a natočili desku, která je podle mě nejlepší, jakou jsme kdy udělali. Je vyrovnaná, není na ní žádná písnička do počtu, všech jedenáct je stejně dobrých.

Každá z nich by mohla být singlem, jak jste někde říkal…

Michal Malátný: To byl trošku náš cíl. Než jsme šli do studia, řekli jsme si, pojďme zkusit nahrát album se samými singly. Tak to mimochodem dělali i Beatles, kteří měli na deskách jednu písničku lepší než druhou. Máme pocit, že se nám to teď také povedlo.

Desku jste nahráli pod dohledem producenta Grega Havera, s nímž jste si nejprve vyzkoušeli natáčení skladeb Stížnost a Hlavolam na výběrové album Dvacet let v síti. To o další spolupráci rozhodlo?

František Táborský: Ano, výsledek naší práce s ním byl tak dobrý a přínosný, že jsme ho oslovili, jestli by s námi nezkusil celou desku. Odpověděl, že milerád, ale že ji natočíme ve Walesu, ve studiu Rockfield.

Michal Malátný: Řekl, tam vás zavřu, odstřihnu vás od každodenních starostí, od dětí, manželek, prostě od všeho, a vyždímám z vás, co ve vás je. A to se ukázalo jako dobrý psychologický moment. Čtrnáct dní jsme pak byli zavření na venkově na statku a mohli se věnovat jenom hudbě. Nic jiného nám do práce nevstupovalo.

František Táborský: Byla to pro nás perfektní změna. Všechny předešlé desky jsme víceméně točili v Praze, a jak to v takovém případě bývá – každý si do toho tu a tam někam jezdí, telefonuje, něco si řeší, večer se vrací k rodině, je to celkově vzato velký stres… U Grega jsme byli v naprostém klidu, měli jsme teda pro tvoření ideální podmínky.

Do studia jste prý šli s nehotovým materiálem…

Michal Malátný: Je fakt, že v případě předchozích desek jsme byli připraveni mnohem víc. Zatímco teď jsme šli do studia a ke dvěma písničkám jsme neměli texty. To bychom si dříve netroufli. Nějak vnitřně jsem ale věřil, že samotné prostředí na mě zapůsobí, že v něm ty texty dopíšu. Říkal jsem si – jde přece o slavné studio, kterým prošly desítky světoznámých kapel jako Queen nebo Coldplay, tak v něm určitě zafunguje genius loci. A nemýlil jsem se.

František Táborský: To studio není ničím výjimečné, v podstatě je to dost ošuntělý starý statek s koňmi a krávami, prostě takové domácké prostředí. Když ale víte, že v něm hrál na piano Freddie Mercury a tady na té židli seděli Black Sabbath, tak to s vámi něco dělá.

Michal Malátný: Aranže jsme ale měli připravené, protože Greg ještě před natáčením přiletěl do Čech a strávil s námi pár dní ve zkušebně, kde jsme mu písničky, které jsme chtěli na desce mít, zahráli.

V čem je jeho největší přínos?

František Táborský: Jeho přínos je široký. Producentstvím se živí už desítky let, takže řídí celý proces, od tvorby písniček až po práci ve studiu. S kapelou pracuje i na psychologické bázi, to znamená, že muzikanty povzbuzuje, motivuje, aby odvedli co nejlepší práci, a také jeho technické znalosti jsou obrovské. Jednoduše řečeno – způsob jeho práce se skupinou ve studiu je diametrálně odlišný od toho, co jsme zažívali doma.

Netlačil vás někdy k tomu, abyste zkusili zpívat v angličtině?

František Táborský: Ne že by nás tlačil, ale ptal se, jestli bychom třeba něco nezkusili. Zatím o tom neuvažujeme.

Michal Malátný: Zpíváme česky, a to velice rádi. Já navíc zas tak dobře anglicky neumím, abych si anglické texty psal. A ke všemu si myslím, že kdybychom začali zpívat anglicky, ztratilo by to uvěřitelnost. Už by to prostě nebyla kapela Chinaski.

Dá se říct, že jste si deskou Rockfield – po vašem vyprodaném výročním koncertě v pražské O2 areně - splnili další velkou metu?

František Táborský: Ano, v podstatě se nám sny plní, zvlášť tento rok – vyprodali jsme největší halu u nás a natočili jsme desku ve Walesu se skvělým producentem.

Michal Malátný: A v létě jsme odehráli festivalovou sezonu, jakou nepamatujeme. Letos to fakt všechno hezky klaplo dohromady. Nevím, jak je to možné, ale asi jsme se něco naučili. Na desku mělo velký vliv i to, že už jsme měli hlad po nových písničkách, protože když hrajete pořád dokola Dlouhej kouř, tak to není úplně zábavné. V kapele bylo cítit, že už je čas hrát něco nového. A vrhli jsme se na to. Celkem jsme udělali přes čtyřicet písniček a na album jich nakonec vybrali jedenáct.

Takže zůstalo něco na příště?

Michal Malátný: Šuplíky už máme narvané, protože na každou desku máme spoustu materiálu, ale s taháním písniček z nich nemáme dobrou zkušenost. Zatím se nám nepovedlo, že bychom nějakou předělali tak, aby nám vzala dech. Spíš si myslím, že ty písničky jsou v šuplíku proto, že jsou prostě špatné. Nebo jinak – že nejsou tak dobré, aby byly na desce. Takže ať v těch šuplících zůstanou. Lepší je vymyslet úplně nový nápad než se neustále vracet ke starému a dělat nějakou dvacátou verzi, která je stejně horší než ta první.

Máte dobrou formu, což už se dalo tušit po Stížnosti a Hlavolamu. Cítili jste to taky, když jste odjížděli do studia?

Michal Malátný: Úspěch těch dvou písniček nás hodně popostrčil, dodal nám sílu a sebevědomí, ale i tak jsem se odjezdu do studia bál, protože nikdy nemáte jisté, jak to dopadne. Řekli jsme si, že musíme napsat co nejlepší písně, odevzdat se do Gregových rukou a pak jenom doufat, že se budou líbit lidem. A naštěstí to tak – aspoň to teda vypadá – dopadlo.

Nejvíc „chinaskovská" se mi zdá píseň Každý ráno.

Michal Malátný: Ano, to jsou Chinaski jako vyšité. Myslím, že ta písnička by se měla stát příštím singlem.

František Táborský: Je fakt, že na Každý ráno a Lásku a hvězdy lidé reagují úplně nejvíc.

Michal Malátný: U Lásky a hvězd mě to dost překvapuje, protože jde o takovou srandovinu, trošku blbinu. Nečekal jsem, že se bude posluchačům tak líbit. A Greg taky říkal – to bude dobrá píseň na živé hraní, bude se na ni dobře tancovat. Měl pravdu.

Prvním singlem je písnička Víno?

Michal Malátný: Ano, původně byla ta písnička napsaná na objednávku k televiznímu seriálu, vůbec jsem nepočítal s tím, že by na desce byla. Ale dobře se chytla a lidé na koncertech ji chtějí, tak jsme ji na ni nakonec dali, ale bylo to nad plán.

To je taky zatím jediná píseň, ke které máte klip?

Michal Malátný: Přesně tak. Ten klip vypadá romanticky, ale jeho natáčení spočívalo v tom, že jsme stáli půl dne na skále a báli se, abychom z ní nespadli. Takže to tak zábavné nebylo. Je fakt, že jsme chytili krásné počasí, Pálava sama o sobě je krásná, byli na nás milí, profesionální tým a tak dále, ale dobré víno nám napít nedali. To jsme pak jeli shánět k benzinové pumpě.

František Táborský: Celý den jsme se těšili, protože jsme tam spali, jak si po natáčení sedneme a dáme si konečně kvalitní víno. A když jsme přijeli v deset hodin večer na hotel, řekli nám, že vinárnu zavírají. Nezbývalo nám nic jiného než jet k té pumpě, koupit si strašně drahé a špatné víno a sedět venku.

Turné jako takové k desce nechystáte?

Michal Malátný: Protože zmíněné koncerty v Lucerna Music Baru jsou vyprodané, přidali jsme ještě jeden na 21. prosince, to bude spíš takový vánoční večírek. Pokud jde o turné k desce, chystáme jej na jaro, kdy bychom chtěli objet kulturní domy po okresních městech. No a po turné plynule přejdeme do majálesů a pojedeme festivalovou sezonu – domluvili jsme se, že si tentokrát letních vystoupení naplánujeme méně, ale zase se budeme snažit, aby byla výjimečná. Povezeme si s sebou nějaké fígle jako světla, projekce, scénu, chceme připravit něco speciálního.

Budete i odpočívat?

František Táborský: Řekli jsme si, že moc odpočívat nechceme. Když se daří, tak o tom člověk ani nepřemýšlí. Hrajeme pořád, baví nás to, lidé chodí…
Michal Malátný: Když chytnete lauf, tak se vám nechce brát si dovolenou. Před únorovým koncertem v O2 areně jsme vlastně loni půl roku nehráli. Teď, když se nám podařilo natočit nové album, chceme hrát. A uvidíme, co přijde.

A nějaké další plány máte?

František Táborský: V lednu bychom ještě chtěli vydat vinylovou edici CD Rockfield a ozvláštnit ji tím, že bychom jednu nebo dvě písničky udělali jako duety. Už teď víme, že Až nebudu… by s námi zpíval Vašek Neckář. Myslím, že to bude dost silné.

Čtěte také: Přes 800 přetržených strun a deset dětí. I to je 20 let skupiny Chinaski