"Snímek jsme představili na zahraničních přehlídkách, z festivalu MIDA v Šanghaji si odvezl hlavní cenu. Oceněn byl také v Itálii a v Rusku, byl nominován na Českého lva a zvítězil na festivalu Finále," řekl producent Pavel Berčík ze společnosti Evolution Films.

"Chtěla jsem být dobrá a dělala jsem pro to všechno," skromně vysvětlila ve filmu Čáslavská, která získala 140 medailí, z toho jedenáct olympijských, a dalších 22 zlatých z mistrovství Evropy a světa. To, že vyhrávala, ale nebylo samozřejmé. Film měl premiéru v předvečer jejích sedmdesátin 2. května 2012 v pražském kině Lucerna.

Čáslavská byla nejúspěšnější československou sportovkyní všech dob. Od japonského císaře obdržela nejvyšší ocenění Řád vycházejícího slunce. Ocenili ji tři českoslovenští prezidenti - Antonín Novotný, Ludvík Svoboda i Václav Havel, zatímco Gustáv Husák se s ní na začátku normalizace, kdy byla vyloučena ze všech sportovních organizací, odmítl setkat.

Dokumentaristku Olgu Sommerovou, která s Čáslavskou už v polovině 90. let natočila portrét do televizního cyklu Genus, vždy fascinovalo její vlastenectví. "Díky němu bojovala jako lvice a dala na frak sovětským gymnastkám na mexické olympiádě po okupaci Československa v roce 1968," uvedla před premiérou.

Tiché gesto

Právě na olympiádě v Mexiku se na stupních vítězů Čáslavská odhodlala k tichému gestu, když odklonila hlavu od sovětské vlajky na protest proti okupaci své vlasti. Tehdy ji obdivoval celý svět, brzy na to následoval dramatický pád. Po bouřlivých ovacích při návratu z olympiády ji v komunistickém Československu čekaly výslechy Státní bezpečnosti, nedostala práci a vydělávala si úklidem domů. Nikdy neodvolala podpis pod protirežimním manifestem Dva tisíce slov, přestože za něj byla za normalizace dvacet let perzekvovaná.

Ve snímku Věra 68 se objevuje mnoho archivních záznamů z největších bojů této gymnastky včetně jejího "tichého protestu" z Mexika. S tímto takřka nedostupným záběrem režisérce pomohly BBC a Mezinárodní olympijský výbor.

"Po vítězství v Mexiku mě bolelo všechno, byla jsem absolutně vyčerpaná. Mé závodění trvalo jedenáct let, ani den navíc bych nezvládla. Dopředu jsem věděla, že na žádné závody už nepojedu," řekla filmařce gymnastka. Ocitla se na vrcholcích hor i v propasti, uvedla. Jediné, čeho před kamerou litovala, bylo, že se jí nepodařilo i kvůli zákazům zúročit léta dřiny. Třeba formou práce s dětmi, podílet se na jejich výchově a své dluhy napravit.