Festival, jenž startuje dnes večer v kině Světozor, stále existuje trochu ve stínu atraktivnějších přehlídek. Získává si ale postupem času stále početnější publikum. Pro diváka neznalého tamního prostředí není lehké bollywoodské snímky sledovat. Většina příběhů je o lásce, a to zpravidla v naivním teatrálním vydání. Limonáda, řekli bychom my, evropští cynici. Je to ale složitější.

Jak říká režisér Radim Špaček, jenž festival v Praze s přáteli organizuje, měl by člověk alespoň tušit, jak funguje indická rodina. Na rozdíl od západní, kde se její model značně rozvolnil, pro Indy jsou velké rodiny základem všeho.

„Mají jasně danou hierarchii. Když víte, že u nich pořád fungují domluvené sňatky, pochopíte, proč tolik jejich filmů řeší problém nešťastné lásky,“ vysvětluje.

Existují mladí, kteří se vzbouřili a oženili se z lásky, ale často zůstávají mimo rodinný kruh. Stěhují se jinam, protože rodina je vyloučila. Což nemusí ustát každý. Přesto se indický film inspiruje v zahraničí a modernizuje, tvůrci přinášejí i jiné příběhy. Které nevyvolávají pobavené úsměvy nad srdceryvným výlevem emocí, ale snaží se indickou realitu pojmenovat a někam ji i posouvat. Zlehka se prosazují ženy. Což je v této maskulinní společnosti nový jev.

Děje se tak ovšem ve skrytější formě než na Západě a díky iniciativě mužů filmařů.

Tajná superstar

Hrdinka úvodního filmu Secret Superstar, patnáctiletá Insia, je toho dokladem. Na YouTube, kde se prezentuje jako skvělá zpěvačka, je pro uživatele senzací, ale nikdo nezná její pravou identitu.

Vystupuje v muslimském závoji, aby svou zálibu udržela v tajnosti před přísným otcem. Pak ale dostane nabídku excentrického skladatele, pro něhož má nazpívat píseň do připravovaného filmu. Zůstane v utajení, nebo dá veřejně najevo, že má právo jít za svým snem?

Po snímku Dangal je Secret Superstar dalším filmem z produkce Aamira Khana, který se věnuje ženské emancipaci a který kromě Indie triumfoval i v Číně, kde podle pořadatelů festivalu překonal v návštěvnosti většinu hollywoodské konkurence.

Také v popředí snímku Hichki stojí žena. Inteligentní a vzdělaná Naina touží pracovat jako učitelka, ale většina škol ji odmítá, protože se neumí vyrovnat s jejím handicapem. Žena trpí Tourettovým syndromem, který vyvolává pohybové a zvukové tiky připomínající škytání. Příběh, který se skutečně stal, popsal v autobiografické knize učitel a motivační řečník Brad Cohen.

Muž, jenž tentýž handicap překonával na cestě za učitelskou kariérou. Jeho kniha už byla jednou adaptována do úspěšného televizního filmu (americká CBS), do kin ale vlastní verzi vysílá nyní přední indické studio Yash Raj Films. Mnohé se přizpůsobilo indickým reáliím, z dramaturgických důvodů došlo i k úpravě reálného příběhu a většímu důrazu na sociálně-kritickou rovinu. Pominout nelze ani fakt, že dostala namísto muže přednost žena.

Tradiční love story

Power Paandi je naopak dojemný příběh o životní sebereflexi. Děj se točí kolem 65letého vysloužilého kaskadéra, jehož působivě ztvárnil Raj Kiran.

Z ranku zmíněných tradičních love story je film Devdas z roku 1955, který poběží v Ponrepu v rámci křtu čerstvě vydaného českého překladu bengálských románů Debdás a Provdaná od Šaratčandry Čattopádhjáje. Příběh nenaplněné lásky se v této verzi stal jedním z vrcholů zlaté éry indického filmu.

Řada indických diváků se stále chodí do kina tři hodiny dívat na přehlídku iluzí a na to, jak se druzí mají lépe. My Evropané máme jednou za rok díky Bollywoodu šanci do jejich života nahlédnout alespoň letmo.