„Moje inspirace je hlavně z přírody. Žiji v domě s volným horizontem, kde se nebe mění snad každých pět minut. Ta barevnost všeho na mě velice působí," řekla před vernisáží sedmaosmdesátiletá herečka ČTK. Bez přírody prý naštěstí nikdy nežila. I v Praze má teď zahradu a ateliér.

Malířství jako druhá milovaná profese 

„Je to teď náplň mého denního života, věnuji se jenom malbě. Užívám si vlastně toho přepychu, že na konci života jsem ještě stihla tu svou druhou milovanou profesi. Kvůli herectví jsem nikdy neměla dost času, takže nyní se chci tomu malování odvděčit. Kdysi mě zachraňovalo v nepříznivé situaci a teď mně usnadňuje ukončení herecké kariéry," dodala.
Olejomalbě a grafice se věnuje od poloviny 70. let, kdy měla z politických důvodů hereckou práci omezenou. Ještě intenzivněji maluje od doby, co se v roce 2010 rozloučila s Národním divadlem, jehož členkou byla od roku 1966. S úspěchem vystavuje doma i v zahraničí. Obsáhlou výstavu uspořádala v roce 2010 ke svým osmdesátinám na Novoměstské radnici v Praze.

Členkou české první scény 

Do prvního angažmá po absolutoriu brněnské JAMU nastoupila plzeňská rodačka ve Východočeském divadle v Pardubicích, kde během šesti sezon ztvárnila patnáct velkých rolí. Od roku 1957 působila tři roky v Městských divadlech pražských. Dalších šest sezon strávila v někdejším Divadle E. F. Buriana - a pak už se stala členkou české první scény.
Diváci ji znají i z televizních inscenací a seriálů. Ráda vzpomíná na inscenaci Odcházeti s podzimem režiséra Václava Kršky a na práci v seriálu Hynka Bočana Hotel Herbich. V roce 1996 získala Cenu Františka Filipovského za dabing filmu Řidič slečny Daisy, o rok později tutéž cenu za celoživotní mistrovství. Už v dětství chtěla být Blanka Bohdanová herečkou, výtvarnicí či učitelkou. A vlastně se jí to splnilo, když deset let na konzervatoři vychovávala herecký dorost.