O zahájení festivalu se postará úspěšné pražské divadlo bezdomovců Ježek a Čížek, které u této příležitosti uvede inscenaci Křeček v kanapi inspirovanou povídkou Jaroslava Haška Aféra s křečkem. „Divadlo Ježek a Čížek je zajímavé tím, že má ostré umělecké ambice. Jeho snahou není jen dostat lidi z ulice, ale dovolit jim vyjádřit se docela moderním divadelním tvarem,“ uvedl ředitel festivalu Akram Staněk. Další z českých divadel – Studio Dagmar z Karlových Varů – přiveze inscenaci s názvem Kdyby bylo nebe, která je věnována památce obětí holocaustu.

Kromě souborů z Německa, Španělska, Maďarska, Polska, Rumunska, Ruska a Slovenska se letos budou moci diváci seznámit s činoherní tvorbou syrského divadla Al-Khareef z Damašku a tanečním představením souboru studentů divadelní fakulty University z Bangkoku. Premiéru zaznamená i inscenace studentského souboru z University of Michigan. „Každoročně se snažíme zařadit do programu představení z destinací, do nichž naši diváci běžně necestují. To je letos případ thajského a syrského divadla,“ řekla produkční festivalu Viola Baštýřová, podle níž musel být letošní ročník vzhledem k ekonomickým problémům zkrácen na čtyři dny. Jeho součástí budou i workshopy a výstava fotografií Petra Ulrycha.

Tvůrčí atmosféra

Festival si vytkl za cíl především setkávání lidí, jejich vzájemnou inspiraci a komunikaci. „Nejdůležitější je pro nás atmosféra, která při takovýchto ojedinělých setkáváních vzniká. Nestojíme o to, aby u nás vystupoval špičkový soubor, který to všem ostatním ‚natře‘ a pak se tady bude chovat povýšenecky. O to nemáme nejmenší zájem,“ upozornil Staněk. Festival je podle něj i místem, kde vznikají dlouhodobější spolupráce. „Příkladem za všechny může být případ argentinského spolupořadatele brazilského festivalu, který u nás potkal naše přátele ze Slovenska. Jejich představení se mu líbilo, a tak je pozval do Brazílie,“ doplnil ředitel festivalu.

Myšlenka na jeho uspořádání vznikla podle jeho slov na pláži poblíž Caracasu. „Před lety, bylo to kolem Vánoc, jsme tam zavítali na festival s úspěšným představením divadla Lucerna. Napadlo nás, že bychom mohli podobný festival uspořádat i v Praze. Trošku neuváženě jsme ho doopravdy vyhlásili a od té doby jsme se snažili nepřerušit jeho tradici,“ uzavřel Staněk.