Odpusťte provokativní otázku, ale překvapilo vás to, nebo jste už rutinní sběrač wintonovských cen?

Určitě nejsem. A to víte, že mě to mile potěšilo. Navíc jsem sem jel s příjemným vědomím, že se nemůže opakovat to, co na Oscarech – totiž že vyberou špatnou obálku a pak vám řeknou: vy nic, je to omyl. Sorry. Tady je naštěstí jen jedna. Ale teď vážně - mám z této ceny trochu zvláštní pocit a jsem nesmírně poctěn. Protože jak jsem zjistil, dostali ji i čtyři nositelé Nobelových cen. My jsme s Patrikem první filmaři, kteří ji dostali, a v životě by mě to nenapadlo. Vždy´t vlastně jen pomáháme příběhu Nicholase Wintona dostat se na svět. Ale je pravda, že ceny jsou prospěšné - mohou přesvědčit investory, aby pomohli na svět dalšímu projektu.

A máte nějaký takový?

Připravujeme filmovou komedii v koprodukci šesti zemí. Před sedmadvaceti lety jsme točili s Federikem Fellinim dokument o něm, strávili jsme s ním asi dva dny. Ale film jsme nikdy nedokončili, neboť pořád nebyl vhodný čas se s ním potkat. Teď jsme se rozhodli projekt nazvaný Nikdy se nevzdávej osvěžit. Předloni jsme jej představili na workshopu v Cannes. Je o tom, jak se filmařům špatně pracuje a že vlastně nikdy neexistuje správný čas na natáčení, pokaždé je to boj. Proto je celý film o režisérově životě a hlavní roli v něm má Fellini.

Kdy ho uvidíme?

Rádi bychom měli premiéru v Benátkách, díky našemu italskému koproducentovi. Zhruba za rok. Potom samozřejmě půjde do kin.

Vaše cena nese jméno švédského diplomata Raoula Wallenberga. Zjistil jste si o něm něco bližšího?

Ano. Tento osvícený muž nechal v létě 1944 vystavit švédské pasy pro deset tisíc maďarských Židů a umožnil jim tak útěk před transporty do německých koncentračních a vyhlazovacích táborů. Ale má i své tajemství, týkající se jeho smrti. Oficiální verzí jeho úmrtí byl dlouhá léta infarkt, ale zřejmě byl popraven v ruském vězení, protože Rusové ho asi považovali za amerického špiona… Loni ho švédské úřady formálně prohlásily za mrtvého.

Co wintonovské téma? Považujete ho za vyčerpané?

Ne ne. Stále se dozvídáme nové věci. Zjistili jsme třeba, že Winton jednal přímo s Eichmanem, aby dostal děti ven. Je to slibná látka, pracujeme proto na dalším filmu o Wintonovi, hotový by měl být za tři roky.

Kdyby tak sir Winton tušil, že? Jak se mu od roku 1997, kdy jste ho oslovil, radikálně změní život…

Ano, to je pravda. On si předtím žil poměrně spokojeně, zahradničil, sportoval, byl mistrem Británie v šermu a založil v této disciplině Wintonův pohár, stavěl domy pro seniory, prostě měl v plánu úplně jiné projekty. Ale protože byl velký dobrodruh, nakonec svou novou veřejnou etapu – i díky první návštěvě Prahy po letech - přijal. Takže za aktuální cenu a všechny naše filmy vděčíme právě Nickymu - že nám vůbec umožnil nahlédnout do svého soukromí a že jsme mohli zaznamenat lidskost a charisma, které v sobě měl.

Chcete mu vzkázat něco nahoru?

Že všichni, kteří jsme na švédskou ambasádu v úterý přišli, jsme přišli kvůli němu. Že na něj moc vzpomínáme a chybí nám. Není tu bez něj tak veselo. Byl výsostný britský gentleman s typickým národním humorem, který nikdy neuměl říct na rovinu NE, ale šel na to vtipnou oklikou. Jako mi to udělal při prvním setkání, kdy jsem za ním přiletěl kvůli natáčení do Anglie a kdy naše tři hodiny obdivuhodně zamluvil – tak, že jsem mu nestihl položit ani jednu ze svých otázek. Vždy dokázal pobavit nějakým úžasným bonmotem. Na jeho životní přístup i styl budu pořád vzpomínat.