Herecké i lidské vzpomínky těchto kolegů doprovodily na svět už třetí vydání knihy Každý den radost, kterou s Josefem Bekem napsal Petr Hořec.

Tu nyní vydalo nakladatelství XYZ a pokřtilo minulý týden v pražské restauraci Století. Dnes už ani jeden z obou autorů nežije, a tak knihu představila dcera spisovatele Petra Hořce.

Herečtví kolegové v Bekovi oceňovali nejen jeho herectví, ale především kamarádství a optimismus, který kolem sebe rozdával až do konce svého života (zemřel 5. 5. 1995 v 77 letech), podobně jako pohodový řidič autobusu z někdejší filmové veselohry Florenc 13.30. Jeho bodré vystupování na všechny působilo, jako by ho znali odjakživa. A proto o něm i ti, kdo ho neznali mluvili familiérně jako o Pepovi Bekovi.

Robert Tamchyna, který křest knihy moderoval, připomněl jednu vzpomínku, kterou v knize nenajdeme a která vypovídá také něco o vztahu populárního herce k někdejší disidentce, socioložce Jiřině Šiklové. Josef Bek byl totiž jejím sousedem a když hrozila „návštěva“ StB, ochotně u sebe uschoval knihy, které nesměly být u disidentky nalezeny. Pak se postavil mezi dveře a jak už měl ve zvyku, bodře s policií žertoval. A StB nikdy nenapadlo vykonat prohlídku u něj, přestože inkriminované disidentské knihy měl hned v předsíni za dveřmi.