„S tímto textem za námi přišla Lída Engelová, které bezmezně důvěřuji. Hlavním důvodem, proč dělat novou komedii, tedy pro mě byla spolupráce s paní režisérkou. Jedná se o vtipnou komedii v příjemně rychlém tempu, plnou neočekávaných zvratů. Je na ní, myslím, znát, že ji napsal autor, který je sám hercem - podle svižných dialogů, ty letěj! Scénáře her jsou často mnohomluvné, ale tady jsou jen slova, jichž je zapotřebí," řekla Hrzánová.

Ve Francii velmi populární hra nabízí pro Barboru Hrzánovou unikátní hereckou příležitost: herečka ztvární jednu ženskou hrdinku, a přesto se jedná o dvojroli - hraje totiž nejen aktraktivní ženu svého věku, ale také stejnou ženu tak, jak ji vidí její manžel, který je přesvědčený, že jeho manželka v poslední době příliš rychle stárne. Ale možná je za jejich manželským odcizením něco docela jiného…

„Když mě Lída viděla v mé poslední inscenaci, zádumčivé, filozofické, řekla, že pro mě musí najít komedii, abych měl vyvážený repertoár. Našla hrdinu, který je mým absolutním protikladem – do prvního momentu, kdy se objeví na jevišti, lže. Od začátku do konce. Je to chronický lhář, lži se mu sypou od úst, až se mu od nich práší. Dlouho jsem nikoho podobného nehrál a vůbec v něčem podobném nežiju, takže je pro mě lákavé kouknout se do takového charakteru," prozradil Radek Holub.

Strach ze stárnutí a ošklivosti

V dalších rolích hrají Radek Zima a v alternaci Jana Jiskrová / Miluše Hradská / Johana Tesařová. Francouzská komedie výstižně vypráví o vztazích mezi muži a ženami, o plynutí času, strachu ze stárnutí a ošklivosti, o (ne)schopnosti být spolu. Její autor Sébastien Thiéry dodnes hraje v pařížských divadlech, točí pro televizi i film. Na plátnech kin se objevil například ve snímcích Taxi a pokračování Taxi, taxi, dále v titulech Balzac, Bídníci či Propustka.

Autorsky na divadle debutoval aktovkou Bez výtahu v roce 2005. Následovaly komedie Bůh bydlí v Düsseldorfu, Morčata (za ni získal prestižní Molièrovu cenu, na níž byl později ještě opakovaně nominován) či Kdo je pan Schmitt?. Ve svých hrách většinou i sám účinkuje. Komedii Začínáme končit napsal v roce 2011.

Sébastien Thiéry na sebe umí upozornit i jinak než svou tvorbou či hereckými výkony. Loni na jaře přinesla světová média záběry z jeho vystoupení na předávání cen během tzv. Moliérovy noci v Paříži, kde se objevil zcela nahý, aby tak osobitě protestoval proti politice francouzské ministryně kultury Fleur Pellerinové.

Rozhovor s režisérkou Lídou Engelovou

Divadelní režisérka Lída Engelová.Čím vás zaujal text Thiéryho hry Začínáme končit? Jaké téma vám v ní zarezonovalo?

Málokdy člověk narazí na komediální text, ve kterém najde tak aktuální téma jako v Začínáme končit. Tajemství toho, jak nás partner a my jeho vidíme, by se totiž dalo vložit do otázky: Jakou (jakého) mě chceš mít?

Můžeme o roli Barbory Hrzánové mluvit jako o dvojroli?

Ano. I když to je role velmi neobvyklá.

Je, myslíte, na textu poznat, že ho psal autor, který je zároveň sám komediálním hercem?

Pokud vím, je autor naší hry nejen hercem komediálním, ale i hercem velmi zkušeným. Jeho situace v textu jsou vtipné a skvěle pointované. A míří ke zcela nečekanému konci.

Jak se vybírá hra pro dvojici Hrzánová - Holub?

Bára Hrzánová a Radek Holub jsou sehraná dvojice. Hra pro ně se vybírá s očekáváním, jak a čím se budeme vzájemně překvapovat.

Nakolik je dnes těžké narazit na dobrou konverzační komedii?

Napsat dobrou konverzační komedii je těžké. Najít ji je ještě těžší. A vůbec nejtěžší je konverzační komedii uvést do života.

Jak hodnotíte současný stav humoru v Čechách?

Jsme dějinně národem, který má velký smysl pro humor. V současné době záleží na tom, čemu se ještě můžeme smát.

Čtěte také: Barbora Hrzánová mezi dvěma muži v Divadle Kalich