„Vedle zpívání si s diváky popovídám, mohou se ptát na cokoli prostřednictvím dotazů napsaných na lístečky ve foyer. Je to velice příjemné a sympatické," řekla na úvod Bára Basiková.

Jste zvyklá koncertovat spíš v rockových klubech nebo sportovních halách. Vyhotovuje vám prostředí komorního divadla?

Koncertuji na mnoho způsobů. S kapelou ve velkých sálech, se symfonickým orchestrem nebo filharmonií v koncertních síních, je to různé a velice rozmanité podle druhu programu a akce.

Jaký je to pocit stát na pódiu bez podpory kapely v zádech?

Má to své nezaměnitelné kouzlo, jde o velice intimní pocit. Diváci jsou velmi blízko a já mohu zpívat opravdu jemné a citlivé skladby.

Na jevišti Divadla Kalich jsme vás dosud vídali v divadelním kostýmu, konkrétně Johanky z Arku. Poprvé na něm budete stát sama za sebe. Je to pro vás víc obnažující?

Obnažující to opravdu je, ale právě to se mi na tom moc líbí. Mohu si dovolit zazpívat úplně jiný repertoár než na svých běžných koncertech. Divadlo Kalich mám navíc velmi ráda. Je tu příjemná atmosféra a skvělá akustika.

Zazní během večera i árie Johanky z Arku Most přes minulost? Co pro vás tento velký hit znamená?

Samozřejmě. Tato skladba patří od roku 2001, kdy jsme Johanku uvedli poprvé, mezi mé stěžejní. A na koncertu v Kalichu musí zaznít obzvlášť.

Měsíc po recitálu oslaví syn Theodor šesté narozeniny. Kterou z vašich písniček má nejradši? Nebo ho mámin repertoár příliš nezajímá?

Ne. On má rád funky, Monkey Bussiness, Matěje Rupperta a Michaela Jacksona. Rád totiž tančí a skotačí, moc rád se pohybuje, hraje na bubny, chodí na aikidó a fotbal. Chvilku neposedí, má v sobě hodně energie.