Jejího provedení se v pátek 9. října v 19.30 hodin v pražském Fóru Karlín ujmou Martinů Voices, Kateřina Kněžíková, Josef Moravec, Jana Štěpánková, Josef Somr a Baborák Ensemble v čele s předním českým hornistou a dirigentem Radkem Baborákem.

Událost inicioval skladatel Petr Ostrouchov (autor hudby k filmům Želary, Občanský průkaz a dalším). Jak jste, pane Baboráku, reagoval, když vás pro ni s vaším ansámblem oslovil?

Moje reakce byla nadšená. Jednak mám filmy pana režiséra Vláčila moc rád, všechny je dobře znám a obdivuji. Je to jeden z mála českých tvůrců, jehož snímky mají umělecký přesah a reprezentují ve světě to nejlepší z české filmové školy. Marketa Lazarová mezi nimi ční. Všechny složky filmu i hudební jsou zvláštní a osobité. S panem Ostrouchovem jsem spolupracoval na posledním CD Baborák Ensemblu Orquestrina, které vyšlo v jeho nezávislém nakladatelství a obsahuje skladby inspirované tancem. Filmové hudbě se ale můj soubor v osobitých aranžích také okrajově věnuje, takže si myslím, že jak Petr Ostrouchov, tak pořadatelé festivalu tušili, že v mé osobě získají nadšence, který se pokusí „nakazit" muzikanty tak, aby tento projekt brali za svůj.

Co to obnáší, stát před takovýmto úkolem? A jak se ke kýženému výsledku propracováváte? Narážíte na nějaká úskalí, nebo jde všechno hladce?

Zatím jde všechno hladce díky skvělému produkčnímu festivalovému týmu, který se kolem Markety Lazarové vytvořil. Protože nejdůležitějším heslem je kooperace jednotlivých složek – souboru, sboru, herců, videa, světel, stage manažerů a tak dále. Moje osobní příprava spočívá v detailním nastudování partitury. Hudba pana Lišky, tak jak je použita ve filmu, není v podstatě velkým vodítkem. Nejtěžší bude volba temp jednotlivých částí této filmové symfonie.

Partitura má, jak řekl pan Ostrouchov, kolem tří set padesáti stran, hudba pokrývá celou délku filmu. Její součástí jsou často i ruchy – můžete to více rozvést? A jaké nástrojové obsazení bude tedy zastoupeno?

To není úplně přesné, někdy je ve filmu i ticho, jindy je hudba jakoby v pozadí nebo se ve smyčkách opakuje. Těchto efektů, které fungují s dějem, se Petr Ostrouchov částečně vzdal. To znamená, že hudba nebude podkreslovat film, ale zazní zcela samostatně a obrazově bude doprovázena úseky z filmu nebo statickými fotografiemi. Bude trvat asi devadesát minut. Nástrojové obsazení je velmi nezvyklé i pro Baborák Ensemble. I když hrajeme v nejrůznějších sestavách, vždy tvoří jádro souboru smyčce a lesní rohy. Tyto nástroje tady nebudou. Posluchači uvidí a uslyší tympány, velkou skupinu bicích, altovou flétnu, dva klavíry, elektrické varhany, celestu, čtyři trumpety, dva barytony, bas pozoun a tubu. Vlastně ani jeden středověký nástroj. Přesto se panu Liškovi podařilo vytvořit takovou starobylou zvukovou koláž, která evokuje více než středověk, vtáhne obecenstvo a získá si jeho pozornost.

Přistoupili jste i k nějakým úpravám – pokud to tedy vůbec bylo možné?

Ne, pouze jsem někde přidal dynamiku, aby minimalistický proud hudby nabyl na plasticitě.

Jak se vám pracuje s výše zmíněnou sestavou, která se na projektu podílí?

Už od čtené zkoušky jsme si všichni padli do oka i do noty. Jak už jsem řekl, spolupráce jednotlivých složek bude zcela zásadní a dělba dirigentské práce s panem Lukášem Vasilkem (sbormistr Martinů Voices) je nezbytná. Někdy tedy budeme dirigovat najednou, ale v různém tempu, pomoci musí i lídr bicích pan Svatopluk Čech.

Tvorba Zdeňka Lišky je velmi obsáhlá – jeho filmová hudba není navíc jen ilustrativní, ale tvoří svébytnou složku, často je to právě ona, kterou si diváci nejvíce pamatují. Setkal jste se během vaší bohaté hudební kariéry s tvorbou, potažmo interpretací Liškova díla?

Setkal jsem se s ní právě jen ve filmu a žádnou skladbu pana Lišky jsem jinak neslyšel.

Koncertní provedení Markety Lazarové určitě přitáhne zejména její filmové fandy. Jak byste na něj nalákal posluchače, kterým se třeba tento snímek zatím vyhnul?

Mám pocit, že Marketu Lazarovou viděli všichni moji přátelé, ale někdy si myslím, že ji ne všichni pochopili. Zvláště napoprvé je to nesnadný úkol. Já bych poradil tento postup. Za prvé: přečíst si knížku Vladislava Vančury. Za druhé: podívat se na její filmové zpracování Františkem Vláčilem. Za třetí: zajít na Struny podzimu a vychutnat si hudbu Zdeňka Lišky.

A jde o jednorázový počin, nebo jej hodláte ještě někdy zopakovat? Neuvažujete o tom, že by vznikla nahrávka?

Můj osobní názor je ten, že se projekt bude opakovat a bude nahrán. Kdy a kým, opravdu zatím nevím, ale bude-li to jen trochu možné, Baborak Ensemble bude u toho.

Čtěte také: Hudba k Marketě Lazarové zazní na Strunách podzimu