Shakespeare napsal hru Titus Andronicus ve svém raném období a o jeho autorství se dlouho vedly spory. Snad pro svou brutalitu, nedostatek slovních hříček či Shakespearovy básnické mluvy dodnes zůstává hra upozaděna.

Divadlo v Dlouhé ale již nedávným uvedením Senekovy Faidry ukázalo, že se nebojí nasadit na repertoár kusy v dnešní době zdánlivě nehratelné.

Klíč k brutálnímu dramatu

Ivan Rajmont našel k inscenaci jednoduchý klíč – nadsázku. Děj se odehrává v neurčitém čase, zřejmě někdy v přítomnosti. Tamara (Helena Dvořáková) se opaluje na pláži, zatímco vedle ní se grilují masíčka. Císařští synové Saturninus (Jan Vondráček) a Bassianus (Martin Veliký) bojují o moc v černém smokingu a před mikrofonem.

Postavy zároveň ale nesou rysy karikatury. V tom jim opět pomáhá vlásenkářská dílna Divadla v Dlouhé, která stvořila nakudrnacenou Saturninovu hřívu i přečuhující maxivlnu na Chironově účesu (Miloslav König). Černoch Aaron (Martin Matejka) má černou jen hlavu, a když vymýšlí své podlosti, raduje se v záchvatu vrtivého tance.

Krvavé igelitky

Momenty, ve kterých se hnus snoubí s humorem, se střídají s mrazivými promluvami Tita Andronika (Bořivoj Navrátil), v nichž propuká jeho tiché šílenství. Morbidní scéně, v níž Titovi ve zkrvavených igelitkách přinášejí hlavy jeho mrtvých synů, předchází absurdní souboj o to, kdo ze tří příbuzných pro ně obětuje ruku. V čistě divadelních obrazech, jako je setkání Tita Andronika se znetvořenou a znásilněnou Lavinií (Magdalena Zimová), se vyjevuje learovská hloubka hry.

Tenká hranice mezi nadsázkou a fraškovitostí bohužel občas nevydrží nátlak režie a inscenace se pak změní v parodii. Tak i působí Tamařin rádoby erotický a dráždivý výstup s Aaronem a později v roli Pomsty. Pokud se ale povede, nadsázka se nejvíce vyplatí v řešení krvavých scén, v nichž padají jak mrtvoly, tak useknuté údy. Jejím vrcholem je závěrečná večeře, při níž si Titův vnuk hraje s vnitřnostmi, které se ledabyle válejí po podlaze.

William Shakespeare: Titus Andronicus, překlad: Martin Hilský, režie: Ivan Rajmont, hudba: Petr Konfroň, scéna: Martin Černý, kostýmy: Jana Preková, dramaturgie: Kateřina Šavlíková. Premiéra 26. května 2007 v Divadle v Dlouhé.