Na každé z osmi desek nacházíme jiné zpěvaččino alter ego, které osvobozuje tím, že ho nechává o svých pocitech vyprávět. Kde je ženská podstata skrývající se pod dogmaty a maskami? Kde jsou potřeby a touhy, které žena necítí vůči společnosti, ale k sobě samé? O tom zpívá dcera duchovního celou svou kariéru. Ženy strádají pod patriarchálními pravidly, ukrývají pocity před okolím. Tori Amos jim dává prostor a na nové desce dostávají tuhle osvobozující možnost hned další čtyři: každá přitom představuje jiný typ nebo spíš stránku ženy inspirovanou mytologickým archetypem.

Politická, feministická, a přitom intimní je rusovlasá písničkářka už od dob debutového alba Little Earthquakes, kde se v písni Me And A Gun zcela civilně dělí o vlastní znásilnění. A koho tentokrát vysílá do konfrontace s Bohem-patriarchou? Politicky otevřená fotografka Isabel inspirovaná bohyní lovu Artemis nazírá svět „objektivně“ čočkou svého aparátu. V úvodní a skvělé Yo George zpívá o šílenství krále George (komu je asi tato zpráva určena, he?) a svůj prostor završuje protiválečnou Dark Side of the Sun.

Clyde je zklamaná, přesto doufající a smířlivá, snažící se nahlédnout pod masky, které lidé nosí na obranu. Inspirována bohyní podsvětí Persefonou má být emotivní a idealistickou stránkou ženy. Rebelka Pip. Temně energická, s ničím se moc nemazlí. Kdo jiný mohl být předobrazem než Athéna, bohyně války a spravedlnosti. A Santa s duší umělkyně, obdivovatelka všeho krásného? Přece novodobá Afrodita.

Mají i své blogy na internetu, ale nebudou žít jen virtuálním a hudebním životem. Tori Amos doprovodí na turné; některá z nich vždycky koncert zahájí.