Pět minut po 21. hodině se na vysočanskou O2 Arenu začal valit pekelný vlak. Nejprve jen z obřího projekčního plátna, pak se ale kulisy rozestoupily a před nadšeně skandujícím davem zabrzdila skutečná lokomotiva.

Jistě, že to byla maketa, tak jako muzika legend světového hardrocku není nic jiného než obyčejný rokenrol. Ale v úterý večer se tisícům fanoušků v naprosto vyprodané hale, rozdělené dlouhou rampou, zachtělo věřit, že zázraky se dějí.

A také že ano! Poslední deska AC/DC, nazvaná Black Ice (Černý led), je takovým malým zázrakem – uvážíme-li, že tahle kapela tu straší už přes pětatřicet let. A jeho úvodní píseň Rock‚N‘Roll Train, kterou začal i pražský koncert „Ejsičů“, si lokomotivu zaslouží už pro ten neuvěřitelný tah. Energie vydržela sólovému kytaristovi Angusu Youngovi, oděnému ve svůj tradiční kostým zvrhlého školáka, až do konce, na rozdíl od zpěváka Briana Johnsona, na němž je šest křížků přece jen trochu znát.

Angusovy spodky

Pověstný ječák Johnsona v druhé půli koncertu místy vysiloval, přestože s posledním albem rafinovaně našel i vedlejší polohu hlubšího a soulovějšího zpěvu. Spojení hlasu ostrého jak nůž s neméně nabroušenými riffy Youngovy kytary znělo nejlépe v úvodu, kdy skupina svým příznivcům servírovala lahůdky v podobě písniček Back In Black nebo Big Jack. Z posledního cédéčka došlo na skladby Black Ice, War Machine a Anything Goes.

„Máme tu pro vás pár ohavných skutků,“ zaskřehotal frontman předtím, než spustil rokenrolovou klasiku Dirty Deeds Done Dirt Cheap. Lidé se dočkali i nezbytných vypalovaček Hells Bells a Highway To Hell. Australští veteráni nevynechali nic ze svého širokého rejstříku. Ani holou hruď Anguse Younga, který v půlce večera svlékl školní stejnokroj a ukázal trenky s nápsem AC/DC. Tedy Praha/Děčín, jak této kapele říkávala zlatá česká mládež.