Pražská policie v souvislosti s nedávnými událostmi posílila o víkendu své hlídky. Jedním z důvodů bylo totiž pátrání po mladém cizinci, který měl být nebezpečný pro veřejnost.

Muže policisté zanedlouho dopadli. Na tiskové konferenci po Bezpečnostní radě státu, v pondělí 10. června, informoval premiér republiky Petr Fiala (ODS), ministr vnitra Vít Rakušan (STAN) a policejní prezident Martin Vondrášek, že se pokusil zapálit autobusy pražského dopravního podniku v depu v Praze 9.

Cizinec je nyní ve vazbě a obviněný za teroristický útok, za který mu hrozí až výjimečný trest, tedy doživotí.

A jaké další případy řešili policisté v Praze?

Útok na Staroměstském náměstí v roce 1990 

Jedním z nejznámějších teroristických útoků, které se odehrály v srdci naší země, je zajisté bombový útok na Staroměstském náměstí v roce 1990, jen pár měsíců po revoluci.

Útočník vlezl na pomník Jana Husa a umístil tam trubicovou bombu a načasoval ji, aby vybuchla. To se také stalo, i když se neroztříštila, jak nejspíše plánoval. Po útoku bylo zraněno celkem 18 osob a jedna turistka utrpěla vážné zranění.

Motiv útoku se nejspíše již nikdy nedozvíme, pachatele policie totiž nedopadla. Jednou z možných příčin ale mohla být skutečnost, že zanedlouho se měly poprvé konat svobodné volby po pádu komunistického režimu.

Bomba na hostivařské přehradě

Výbuch na hostivařské přehradě přišel jen pár měsíců po útoku na Staroměstském náměstí. Za horkého letního dne zde opět vybuchla nastražená bomba, a i v tomto případě pachatel nebyl dopaden. Je ale velice pravděpodobné, že se jednalo o stejného člověka. Bomba totiž byla stejná, jako ta na Staroměstském náměstí.

close Bomba. Major Ing. Jaroslav Dědeček z kriminalistického ústavu odnáší zbytky bomby, která vybuchla v zátoce proti nudistické pláži na hostivařské nádrži. info Zdroj: ČTK zoom_in Bomba. Major Ing. Jaroslav Dědeček z kriminalistického ústavu odnáší zbytky bomby, která vybuchla v zátoce proti nudistické pláži na hostivařské nádrži.

Výbuchy odpadkových košů

K výbuchu nástražného výbušného zařízení, které bylo umístěno v jednom z odpadkových košů v Jilské ulici v Praze, došlo 6. září 1998. Systém byl odpálen v době, kdy se v tomto místě nachází větší množství lidí.

Podobný případ se stal i o několik měsíčů dříve v Ostravě u stanice tramvaje na Frýdlantských mostech.

Pachatel těchto činů byl v roce 1999 dopaden a odsouzen k patnácti letům vězení. Podle Ministerstva vnitra šlo o individuální terorismus, kdy cílem akcí bylo vydírání státních orgánů.

Exploze v nemocnici 

Na přelomu tisíciletí zaměstnal nejen pražské policisty důchodce z Prahy. Ten byl podezřelý ze série hned několika útoků po Praze i v dalších městech. Kriminalisté tehdy uvedli, že analýza DNA ukazuje jednoznačně na dvanáct případů z osmnácti.

Muž ale nebyl obviněný přímo z teroristického útoku, ale z obecného ohrožení a šíření poplašné zprávy. V případě odsouzení mu hrozilo až patnáct let vězení.

V Praze se "zaměřoval" na železniční koleje, na které pokládal výbušniny nebo je nařezával. Dále pak útočil na různé historické pomníky po republice.

V březnu roku 1999 vybuchla ve vysočanské nemocnici v Praze 9 neznámá trhavina, která zranila pět osob. Výbušnina byla umístěna v igelitové tašce v čekárně nemocnice.

Policisté muže nakonec dopadli, a to přímo při činu na Bukové hoře u Teplic nad Metují. Zde se chystal umístit bombu u památníku česko-německého smíření. Při zatýkání se pokusil spáchat sebevraždu, když se několikrát bodl do krku. Následně v nemocnici zemřel.

Zpátky do historie

Podobné činy nejsou jen součástí moderní historie, ale staly se i v minulosti. V noci z 10. na 11. června 1869 se totiž odehrál bombový útok na císařské a královské policejní ředitelství v Praze, který je považován za první teroristický útok v historii kriminalistiky českých zemí.

Před vchod policejního ředitelství nastražili členové české anarchistické skupiny Blaník zápalnou časovou výbušninu, která explodovala. Celá událost měla sloužit jako demonstrativní akt proti rakouské státní moci. Naštěstí ale nebyl nikdo zraněn, poškozen byl pouze majetek.

Pražská policie pachatelé za několik málo dní vypátrala a byli odsouzeni k několika letům vězení. V roce 1871 byli však po ministerské amnestii propuštěni.