U většiny ze souzených, v jejichž řadách nechyběli ani místní zastupitelé, dospěl městský soud k závěru, že se projednávaný skutek stal, avšak není trestným činem. Zákon totiž nepožadoval, aby cena vycházela ze znaleckého posudku. Třeba byt o 173 metrech čtverečních se prodal za 4,6 milionu korun, nicméně podle dobrozdání, které si k němu nechala vypracovat policie, reálná cena dosahovala 9,5 milionu. K mání ale byly i výrazně hodnotnější bytové jednotky. Při výběrových řízeních se podle soudu nezjistily žádné manipulace. Městská část ani nezanedbávala inzerování nabídky bytů k prodeji.

V případu skutečně figurovala i řada jmen lidí známých z místní politiky; včetně někdejšího starosty Jedničky Oldřicha Lomeckého (dříve TOP 09). Stíháno bylo původně více osob: dokonce 34. Čtyři z nich uzavřeli se státním zastupitelstvím dohodu o vině a trestu, další dva přijali peněžité tresty, jež jim obvodní soud uložil trestním příkazem.

Obžaloba se zabývala prodejem 22 bytů z majetku městské části, jichž se podle vyšetřovatelů i státního zastupitelství Praha 1 zbavila pod cenou. Škoda se jejich propočtů měla vyšplhat k bezmála 33 milionům korun, když při prodejích nebyly požadovány – a ani zjišťovány – ceny v místě a čase obvyklé. Ne všechny transakce však kriminalisté shledali jako problémové – původně totiž policie prověřovala prodej čtyř desítek bytů v centru Prahy.

Místní politici (kdy s kauzou byli spojováni lidé napříč politickým spektrem – od TOP 09 a tehdejší ČSSD přes ODS až k ANO) k tomu již dříve uváděli na vysvětlenou, že získat peníze nebylo v souvislosti s prodeji bytových jednotek jediným cílem. Významnou roli také hrála snaha stabilizovat počet místních obyvatel v době jejich úbytku. Bydlet v samotném centru Prahy totiž může být atraktivní na pohled, avšak zvlášť v některých lokalitách je to náročné – zejména kvůli obtěžování hlukem. Jak kraválem hlaholících návštěvníků klubů, barů a restaurací, tak ze související dopravy. Což jsou mimochodem problémy, jež zůstávají stále aktuální.