Neměl jste dilema, kdo nastoupí v brance?

Ne. Už jak skončil Tomáš Duba v Pardubicích, tak jsme byli rozhodnutí, že si odpočine a připraví se na sobotní zápas.

Nebylo trochu riziko postavit Karla Pilaře, který dlouho nehrál, a na farmě Toronta jste ho neviděl?

Jsem hrozně rád, že Karel přijel. V noci mi volal Petr Bříza, že ta možnost je. Vše se potvrdilo až po obědě, před zápasem. Přivítal jsem to. Loni nám hodně pomohl. Je to zkušený hráč. Tím, že vypadl Černošek, tak jsme tam měli mezírku. Přišel, viděl, zvítězil (smích). Je to zkušený bourák.

Říká se, že těžší je obhájit než získat titul, ale ve vašem případě to vypadalo skoro obráceně…

Bylo to hodně těžké. Vnitřně to hodně prožíváte, bylo to hodně dlouhé. Skončila jedna série, byla týden pauza. Pořád se to protahovalo. Bylo dobré, že jsme si třeba odpočinuli, ale to gradování play off tím trochu zaskřípalo, zase naskakujete znovu.

Našel byste kritický moment v play off?

Se Zlínem série nebyla jednoduchá, i když výsledek 4:1 tomu možná napovídá. Byla hodně těžká. V semifinále byl Liberec favoritem, vyhrál dlouhodobou soutěž. Myslím, že jsme ho přetlačili tím, že jsme byli relativně v klidu. Hráči do toho šli s čistou hlavou. Neventilovali jsme emoce a všímali si hokeje.

Na Pardubice jsme šli docela suveréně, hráči si věřili. Chtěli jsme od nich odjíždět za stavu 1:1, aby se uskutečnil tento zápas. Za předpokladu, že oba zápasy doma vyhrajeme, což se nepodařilo. 3:0 bylo úžasné, tím, že jsme mohli hrát tady, teď a v klidu.

Neměli toho hlavní tahouni Hlaváč a Hlinka už dost?

Oni do toho šli s tím, že se vydají, že padnou. Šli jsme do rizika. Nemohli jsme jet zpátky do Pardubic. Kdybychom tam jeli, tak by jsme to asi neudělali.

Jaké zbraně pomohly Spartě k titulu?

Soudržnost. Říkal jsem to už loni. Kádr není široký, to všichni vědí, hráči dohrávali se zraněními, šli přes vůli, ani je nebudu jmenovat, bylo jich dost. Ukázali, že jsou Sparťani, vzali to za své.

Loni jste po titulu hned zamířil do Slovinska, kde jste trénoval tamní reprezentaci. Letos nikam nemusíte spěchat?

Okamžitě jedu na dovolenou.

Kam?

Do Karibiku. Tam se hokej nehraje a ani ho tam nenaladíte… Přijedu začátkem května, takže ho ještě stihnu.

To byl nápad váš, nebo manželky?

Už jsme si to slibovali dlouho. Máme různá výročí. Svatba, manželčiny kulatiny, takže jedeme, než úplně zestárneme, abychom tu cestu přežili (úsměv).

Váhali jste s termínem?

Říkali jsme si, hraje se finále, co kdybychom tam byli. Nechtěli jsme to popichovat, tak jsem to dal až na dvacátého.